Intel není v žádném koutě, prostě zase usnul na vavřínech (kdo pamatuje dobu PII, PIII pak P4 „honila” GHz - prakticky přímotop ze všeho těžilo AMD), pak přišel velký průlom a úspěchy s C2D, C2Q, ještě udržel pozici díky iCore, ale tady už si začínal hrát. My především řešíme instrukce, my řešíme TDP, my se zaměřujeme pouze na mobilní sféru, výkon vyšší o pár % u nového modelu zákazníkům stačí. Nečekal, že AMD ho zase „dostane”, že se spojí se správnými výrobci, bude více navyšovat počty jader, zlepšovat výrobní proces, dokáže se dostat na dostatečné frekvence a to vše za lepší cenu. Tak Intel má co chtěl. On se zmátoří nepochybuji, vrátí „úder” AMD, říká se tomu konkurenční boj (těží z něho zákazník) a je možný pouze v případě politické demokracii a kapitalistickém tržním hospodářství. Právě tohle je důvod proč konkurenční prostředí z principu potlačující socialismus vždy selže, bez tlaku na inovace, bez boje jednotlivých firem - korporací mezi sebou trh i vývoj skomírá!