Glaukom, lidově označovaný též jako zelený zákal, je druhou nejčastější příčinou slepoty. Jde o poměrně časté poškození zraku – v populaci nad 40 let bylo diagnostikováno 3,5 % lidí. Předpokládá se, že v následujících letech počet nemocných s glaukomem poroste, proto je nezbytná jeho rychlá a včasná diagnostika.
Včasná detekce a zahájení léčby je velice důležité – glaukom postupuje sice pomalu, ale nevratně a téměř nepostřehnutelně. Podle některých odhadů může člověk ztratit až 40 % svého vidění, aniž by si toho všiml. Vědci z IBM Research a New York University představili neinvazivní techniku, využívající k diagnostice umělou inteligenci.
Umělá inteligence pro včasnou diagnostiku
„Z biologického hlediska víme, že existují vazby mezi fungováním zraku a strukturou sítnice,“ napsala vedoucí vědecká pracovnice a manažerka IBM Research Australia Rahil Garnavi na firemním blogu. Vizuální schopnosti oka dokáže nová technologie odhadnout ze struktur sítnice.
Nedostatek stávajících testů na glaukom, které měří, jak dobře vidí vyšetřovaní v rámci zorného pole, spočívá v tom, že se spoléhají na subjektivní zpětnou vazbu od samotných pacientů. Některé studie přitom ukázaly, že výsledky mohou ovlivnit faktory jako je bdělost či denní doba.
Systém IBM místo toho využívá trojrozměrné obrazy sítnice, nasnímané pomocí optické koherentní tomografie (OCT). Vyškolený algoritmus pak posuzuje hodnotu indexu zorného pole (VFI). V experimentech dosáhla umělá inteligence chybovosti pouze 2 %, což je ve srovnání s tradičními testy mnohem lepší výsledek.
Dokáže předvídat vývoj onemocnění
Podle Garnavi studie naznačuje, že snímky zachycené optickou koherentní tomografií obsahují informace, které značně korelují s funkčním měřením, a mohly by být pro odborníky velmi užitečné při diagnostice onemocnění oka.
Komplementární systém strojového učení je dokonce schopen předvídat výsledky testů funkcí oka při budoucích návštěvách oftalmologa. Spoluautoři studie věří, že tento nástroj by mohl poskytnout lékařům přístup k přesným údajům bez nutnosti provádět řadu časově náročných testů.
Umělá inteligence tak dokáže nejen detekovat samotnou existenci onemocnění, ale také lépe předvídat jeho progresi a další vyhlídky. Lékaři pak na základě těchto dat mohou odpovídajícím způsobem upravit léčbu.
