IBM, Dell a šestnáct miliard: „jen“ kšeft nebo něco víc?

Existují zakázky velké, obří, gigantické a monstrózní. A pak existuje zakázka daná smlouvou mezi firmami IBM a Dell, která se vymyká i těmto měřítkům – Dell se totiž v ní zavazuje, že u IBM utratí v příštích sedmi letech minimálně 16 miliard dolarů za hardwarové komponenty, které bude montovat do svých počítačů a prodávat. Dell bude od IBM nakupovat prakticky všechno důležité: záznamová zařízení (pevné disky), mikroelektroniku (paměti, čipsety atd.), síťová zařízení a monitory. Součástí této obří smlouvy je i rozsáhlá výměna patentů mezi oběma firmami a spolupráce při dalším technologickém vývoji.

Dle této smlouvy se IBM stává tzv. OEM (Original Equipment Manufacturerem) pro firmu Dell; IBM vyvine a vyrobí, Dell koupí, nalepí na to svůj štítek a prodá. IBM dříve tuto činnost neprovozovala, protože se snažila své produkty prodat v koncovém produktu, ale v roce 1993 na toto pole již vstoupila (tuším to byly pevné disky); oblast OEM u ní rychle rostla a v loňském roce už dělala přes deset procent obratu firmy, 6,6 miliard dolarů. Nejdůležitější produkty, které IBM tradičně dodává dalším dodavatelům, jsou pevné disky do notebooků, LCD displeje a paměti.

Živě komentuje: takovýto pakt okamžitě vyvolá množství otázek a doslova divokých spekulací. Především: proč to dělá IBM? Jedna možná spekulace je, že Velká Modrá skutečně nevidí v osobních počítačích příliš budoucnost – samozřejmě se nedomnívá, že „vyhynou“, ale pravděpodobně je považuje za obor spíše v recesi, kde je těžké vydělávat coby koncový prodejce. IBM tedy nechá „nevděčný“ koncový prodej na Dellu a bude zcela spokojena s tím, že Dell bude od ní muset nakoupit takové množství komponentů a starost, co s nimi, bude na Dellu (IBM už několikrát ústy svých nejvyšších prohlašovala, že „éra PC je u konce“ a že technologiemi budoucna jsou „malá zařízení“). Druhou možností je, že IBM si uvědomuje, že skutečně neumí takový ten „pouliční“ prodej, rychlé reakce a štíhlou strukturu a že se s tím víceméně smířila – a skutečně, ani kdyby PC nadále prožívaly období boomu, není nikde řečeno, že to Dell bude mít jednoduché: vždyť mu „po krku“ jdou firmy jako je Compaq, Gateway či Hewlett-Packard, a to je docela hrozivá smečka.

Další úvahy pak jdou za oponu smlouvy. Kdyby šlo jen o dodávky komponentů, sedmiletá smlouva by nevznikla – to nedává smysl, svět se tak rychle mění, že nikdo nemůže zaručit, že za tři roky nebude mít některý jiný výrobce podstatně lepší a výhodnější nabídku a že Dell přivázaný smlouvou k IBM zůstane na slepé koleji. Důležitá je ona „výměna patentů“: spíše ovšem jde o transfer patentů od IBM k Dellu, a ten skutečně může vyústit v mimořádně zajímavé produkty, kterým Dell bude konkurovat zejména Compaqu (serverové technologie, síťařina ad.). Dell dlouhá léta na rozdíl od Compaqu moc žádný výzkum a vývoj neprovozoval, uměl zkrátka rychle assemblovat počítač a ještě rychleji prodat; tuto ztrátu musí dohnat. Od IBM je co brát – v okamžiku, kdy se IBM podaří vyrábět polovodičové součástky (čipy, paměti) na mědi a s použitím křemíkové izolace (silicon insular), bude moci nabízet možná čipy výrazně výkonnější než Intel za stejnou cenu, a nic se v počítačovém průmyslu nepočítá tak silně jako výkonnost čipů. Dell bude v tomto případě první u lizu a je prakticky stoprocentní, že zmíněná smlouva už tuto možnou budoucnost řeší.