I přední dodavatel B2B software hlásí pokles příjmů

Podobně jako Yahoo! patří i firma I2 Technologies k několika málo zbývajícím „hrdinům“ oblasti e-businessu: podařilo se jí uchytit v segmentu dodávek produktů pro B2B řešení. Tento segment je považován za neobvykle lukrativní, má v nejbližších letech rychle růst a jeho „hodnota“ (tj. hodnota softwarových dodávek) má dosahovat mnoha miliard dolarů; vedle I2 zde soupeří podobně pozicované firmy Ariba či CommerceOne, nicméně v poslední době se jim snaží – a zdá se, že docela úspěšně – tuto oblast vyrvat mocný SAP.

V poslední finanční zprávě ale také I2 ohlásila podstatně zhoršené výsledky. Meziroční kvartální tržby klesly z 320 mil. dolarů na 194 mil. a znamenají také sekvenční pokles oproti předchozímu kvartálu z 240 mil. dolarů. Firma navíc ohlašuje gigantickou ztrátu 4,7 miliardy (!) dolarů, ale tu není potřeba brát tragicky: jedná se o ztrátu danou poklesem hodnoty akcií ve firmách, které I2 spoluvlastnila, tedy peníze, které „papírově vznikly a papírově zanikly“. Provozně firma utrpěla rovněž malou, snesitelnou ztrátu – přesto je to za prvních devět měsíců roku 2001 ztráta ve výši 114 mil. dolarů, nepříjemná hlavně ve srovnání s tím, že v loňském roce měla I2 zisk ve výši 64 mil. dolarů.

Co to znamená? Několik let jsme žili ve víře, že situace bude díky rostoucímu internetovému trhu stále lepší, nikoli horší. Tak se daly – zejména z pohledu investorů – přežít i značné ztráty, protože je bylo možné, pokud jste přivřeli obě oči, považovat za investice do budoucnosti. Jenomže pokud tržby firmy klesají, místo aby rostly, je to více než varovné znamení – téměř důkaz, že se žádná růžová budoucnost nekoná. Potvrzením faktu, že i finančníci nad těmito společnostmi víceméně zlomili hůl, je i hodnota akcií – z výšin okolo 100 dolarů pokles na 4 dolary na akcii.

Případ I2 navíc ukazuje, že ani segment B2B není žádnou „záchranou elektronické komerce“, ale trpí naprosto podobnými slabinami jako B2C. Firmy nejsou vůbec ochotné měnit svoje obchodní modely a principy fungování, nejsou ochotny svěřit svoje data a vztahy jakýmsi „tržištím“, která notabene nevlastní ani nekontrolují. O tom, že styky mezi dodavateli a odběrateli budou stále více využívat elektronickou cestu, není vůbec pochyby – jenomže je to stále onen „lepší fax“, tj. dvoustranné partnerské vztahy založené na historii, vzájemné důvěře a osobních vztazích zůstávají, a pouze se podstatně usnadňuje agenda s využitím e-businessových metod.