TV je jako pračka nebo lednička – něco, co měníte jednou za deset let. Brzy přijde čas na hromadnou výměnu.
Televizory jsme se zatím na Živě příliš nezabývali, ale časy se mění – v okamžiku, kdy se jim začínají věnovat firmy, které patří do „našeho“ světa, jako je HP nebo Dell, nelze jinak. Navíc příští televizory budou jedním z hlavních prvků domácích digitálních, tedy „počítačových“ zábavních center: očekávejte, že na nich budete zobrazovat stále více a stále častěji něco jiného než televizní program.
Tak jako u počítačových monitorů, i u televizorů přichází zásadní změny, jen asi s dvouletým zpožděním. Staré „CRT“ obrazovky (s katodovou trubicí, snadno rozpoznatelné podle toho, že jsou „hluboké“) budou nahrazovány plochými zobrazovacími zařízeními. Zatímco u počítačů je nahrazující technologií stoprocentně tzv. LCD (tekuté krystaly), u nové generace televizorů se půjde dvěma cestami – kromě LCD ještě cestou plazmových obrazovek. Dnes jsou nákladově i v obchodě levnější plazmové obrazovky. LCD jsou dražší a kvalitnější; v budoucnu ale LCD převládnou – to závisí také na vývoji výrobních technologií, zatím je výroba stále dosti nákladná. Dle Cimrmana je zde ale ještě „třetí ze dvou cest“ příští generace televize, kterou jsou projekční systémy – obraz je promítán na plátno digitálním projektorem. Z typicky počítačových firem už produkci televizorů pod svým jménem ohlásil Dell a další americký výrobce Gateway, který je ovšem ve značných problémech, snaží se změnit z výrobce PC na producenta spotřební elektroniky. Hewlett-Packard je bude s velkou pravděpodobností následovat, i když zatím oficiální produkt neohlásil.
Kroky těchto počítačových výrobců jsou zcela logické, a přesto skrývají úskalí. Počítačový LCD monitor je prakticky totožný s LCD televizorem – jedno i druhé lze snadno zaměňovat, zatímco počítačový CRT monitor byl zásadně odlišný od CRT televizoru, především rozlišením, které vyúsťovalo v několikanásobně vyšší cenu počítačového monitoru o stejném rozměru obrazovky jako u televizoru. Pokud už firma bude investovat do návrhu a výroby monitoru, proč jej současně nezabalit a neprodávat jako televizor?
Totéž ovšem napadlo i výrobce LCD televizorů, jako je Samsung, neboť rovnice platí z obou stran stejně: pokud vyrábíme LCD televizory, proč je nezabalit a neprodávat jako počítačové monitory? Dá se tedy odhadnout, že se na trhu brzy objeví zuřivě si konkurující značky „TV monitorů“ s plochými obrazovkami, které ovšem budou v podstatě totožné – rozdíly mezi nimi budou zřejmě menší než u CRT televizorů produkovaných jednotlivými výrobci. A stejně jako trh fotoaparátů jen chvíli odolával, ale pak okamžitě podlehl digiťákům, přijde tato revoluce i do televizorů – vše je samozřejmě jen otázka ceny, a dá se čekat, že „bod přirozené náhrady“, tedy situace, kdy LCD monitory budou sice stále dražší než CRT (tj. maximálně dvojnásobně za srovnatelnou velikost obrazovky), přijde asi během tří let. Do té doby, tak jako u digitálních fotoaparátů, budou LCD a plazmové televizory výsadou nadšenců a těch bohatších z nás.
Vstup počítačových firem do výroby televizorů má ale jedno úskalí. Zatímco u počítače jeho výrobce (= assembler) nakoupí jednotlivé součásti od deseti různých komponentářů a doplněním operačního systému stroj fakticky zprovozní, u LCD televizoru o žádné skládání z komponentů nejde. LCD televizor je vlastně jen „obrazovka v krabici“, přičemž majoritním výrobcem obrazovek (s troškou nezbytné elektroniky) je právě jihokorejský Samsung – ten má tak velké kapacity a je tak daleko ve vývoji, že od něj nakupuje dokonce i úhlavní nepřítel Sony, a to je co říct!. I v minulosti hlavní výrobci počítačů příliš netrvali na tom, že se k jejich strojům budou přibalovat „jejich“ monitory, a rovněž příliš neskrývali, že monitory s jejich značkou jsou jen přelepené produkty asijských výrobců. Tajemství, proč náhle tolik firem tvrdí, jak je strašně zajímají televizory a jak v tom budou úspěšní, ale umíme odhalit: prodejní marže na spotřební elektronice jsou dnes asi dvojnásobné než na počítačích (cca 30 % oproti 15 %; v ČR jsou obojí hodnoty ještě o kousek výš). Počítačoví producenti dokázali žít s patnáctiprocentní marží, a dokonce na ní bohatnout (Dell). A tak mají pocit, možná oprávněný, že plýtvavému průmyslu spotřební elektroniky ukáží, jak se má obchodovat. Nemohu se dočkat, až to začnou ukazovat (předvádět) i u nás.
