Obor vzrostl od prosince o polovinu a nic neroste rychleji.
Obor vzrostl od prosince o polovinu a nic neroste rychleji; případ Napsteru je jako ucpání provalené díry, ale voda nahoře stejně stoupá dál.
Bez ohledu na to, jak dopadne „kauza Napster“, tj. zda zvítězí hudební průmysl a síť bude zastavena, zda zvítězí Napster a bude moci pokračovat dále, nebo zda dojde ke kompromisu podobnému jako u MP3.com (nejpravděpodobnější možnost), záplava uživatelů využívající hudbu přes Internet neustále rychle roste. Firma Cyberdialogue ve své analýze uvádí, že od loňského prosince vzrostl počet lidí přistupujících na hudební weby o 48 % – online hudba je dnes nejrychleji rostoucím internetovým odvětvím a pro mnoho zejména mladých lidí je dnes Internet synonymem pro „místo, kde se dá snadno získat dobrá muzika“. Ředitel firmy rovněž podotýká, že za vzrůst zájmu o tuto hudbu mohou rovněž samy velké společnosti, které se s ní pustily do křížku a vyvolaly tím mimořádný zájem médií: témata jako MP3 nebo Napster jsou denně omílána v největších amerických denících, rádiích a televizních stanicích a to k této hudbě přitahuje spoustu zájemců, kteří by ji sami možná vůbec neobjevili.
Studie postavená na dotazníkovém šetření rovněž odhalila další zajímavou skutečnost: hudbymilovní uživatelé Internetu na něm utrácejí ročně více než ti, které hudba nezajímá: 610 dolarů za rok vs. 509 dolarů za rok.
Uvedená čísla příliš mnoho neznamenají – dají se jistě vykládat i tak, že „hudbymilovní“ uživatelé Internetu logicky patří mezi pokročilejší (už proto, že nepoužívají jenom prohlížeč, ale skupinu dalších programů, jako je WinAmp, Real Player, Napster atd.) a Internet je jim více domovem než ostatním. Za rozmachem internetové hudby ale jasně cítíme jednu věc: je to nezastavitelná lavina. „Tam někde v horách“ se hromadí stále více zájemců o stále intenzivnější poslouchání (downloadování, vyměňování, čtení o…) hudby v prostředí Internetu; „tam dole“ se staví přehrady, ale pokud se nevytvoří ventily, kterými by mohl být zájem ukojen, „vypuštěn“, je to marná snaha. A bohužel, pokusy o ony ventily ze strany velkých hudebních vydavatelství jsou zatím mizerné: nabídka online hudby v podání EMI a dalších je a) buď zatím vůbec žádná, b) nebo úrovně dva dolary za skladbu, a ještě s personalizací a s vynucením nějakého krkolomného, chráněného formátu. Velká vydavatelství zatím odmítají připustit, že se nějaká hudební revoluce koná, a pokud „jako že jdou s dobou“, tak pouze způsobem, který naprosto neohrozí jejich zisky. Přitom jen slepý – nebo hodně zaslepený – nemůže vidět, že právě tímto způsobem vydavatelé zcela bezpečně ohrozí svoje příjmové modely.
