Hudba od Trenčína

Dalším výtvorem v našich „dílenských pracích“ je počítač pana Róberta Vojdana. Výjimečný je z několika důvodů, z nichž nejzřetelnější je interní hudební zesilovač. Ten i další vylepšení jeho počítače vám přiblížíme v následujícím rozhovoru.

Redakce: Mnoho z nás si svůj domácí počítač ladí například k vysokému výkonu, mění jeho vzhled a přizpůsobuje k obrazu svému. Co bylo impulsem pro změnu toho vašeho?

Róbert Vojdan: Svůj domácí počítač využívám samozřejmě k tvůrčí práci, ale nezanedbatelnou část jeho potenciálu využívám pro přehrávání hudby. Počítač jsem měl nejprve vybaven malými reproduktory, avšak postupným přibližováním k (podle mě) ideálnímu stavu jsem se dopracoval k velkým pasivním reproduktorům a docela výkonnému zesilovači.

Redakce: Pokud jste byl spokojen s hudebním výkonem, proč jste sestavu vylepšoval?

Róbert Vojdan: Důvod byl jednoduchý: časem mi začala vadit nutnost zesilovač zapínat a vypínat. Pokud by neustále běžel, jeho spotřeba elektrické energie by byla neúnosná. Dalším důvodem byla jeho velikost. Když jsem ho měl na pracovním stole, zabíral mnoho místa. Proto jsem hledal možnosti, jak jej integrovat do počítače.

Redakce: Předpokládám tedy jisté zkušenosti z praktické elektrotechniky. Byla to vaše první „stavba“ tohoto druhu?

Róbert Vojdan: Prakticky ano. Jen z předcházejících zkušeností se zvukovými kartami (ať už měly aktivní zesilovač nebo ne) vím, že použití napájecího zdroje počítače pro „výživu“ zesilovače není tou nejlepší volbou z důvodu úbytku napájení na kabelech uzemnění. Dále je k dispozici pouze napětí +12 V, ale zato je stabilizované.

Redakce: Podle vás je tedy nutné velmi pozorně sledovat stav elektrického napětí v počítači?

Róbert Vojdan: Při běžném použití počítače by maximální odběr zesilovače neměl přesáhnout cca 2 A. Výstupní výkon na kanál by měl být minimálně 5 W (doporučuji ovšem alespoň 10 W). Chladič by měl být pasivní a dostatečně velký tak, aby dobře fungoval i při zhoršených teplotních stavech uvnitř počítače.

Redakce: Na technický popis zesilovače samotného jistě dojde, zajímá nás ale možnost nastavení basů, výšek atp.? Myslel jste i na to?

Róbert Vojdan: Korekce nejsou potřeba; alespoň v mém případě, protože jako přehrávač používám program Winamp, který má ekvalizér – docela slušný – již zabudovaný v sobě. Samozřejmě existují i další programy, například Equalizer99 nebo Windows Media Player 7.

Redakce: Toto řešení je jistě nejjednodušší a také elegantní. Jak tedy celá výroba a montáž proběhla?

Róbert Vojdan: Jakmile jsem měl stanoveny požadavky na zesilovač samotný, začal jsem hledat jednotlivé součástky a komponenty. Základní kámen celého díla tvoří (na trhu snadno dostupný) integrovaný zesilovač Thomson TDA7350 v ceně okolo 150 korun. Protože je zapouzdřen v MultiWatt11, lze ho montovat přímo na chladič. TDA7350 je primárně určen pro použití v autorádiích. Má diferenciální vstup, což umožňuje minimalizovat negativní šumy, které pronikají po napájecích kabelech. Jeho klidový odběr je minimální, zesílení je 30 dB, což zajišťuje velmi malý šum na výstupu. Jistou výhodou je i to, že nepotřebuje tzv. Boucherotův článek na výstupu a při zapojení do můstku ani oddělovací kondenzátory. Má velmi inteligentní start, takže žádné nepříjemné zvuky (pulsy) při startu neexistují. Na vstupu je malý tandemový potenciometr a výstup vede přímo na konektory typu cinch.

Redakce: Základní kámen již známe. Popište tedy našim čtenářům montáž a kompletaci.

Róbert Vojdan: Celé zapojení je tak jednoduché, že nemá význam navrhovat plošný spoj. Vstupní a výstupní konektory jsou umístěny na plechovém krytu prázdného slotu. Vstupní „jack“ je stereo 3,5 mm, výstupní konektory cinch jsou upevněny na plastové destičce izolované od plechu. Žádný bod této reprosoustavy se nesmí dotknout kostry počítače. Odtud je stíněnou dvoulinkou přiveden signál na kousek univerzálního plošného spoje, na kterém jsou umístěny filtrační kondenzátory, pojistka a ochranná dioda.

Redakce: Zapojení je pro vás jistě jednoduché, proto věřím, že pokud by některý z našich čtenářů potřeboval bližší informace, rád mu je poskytnete. Poslední fází je tedy oživení vašeho technického „vylepšováku“.

Róbert Vojdan: Napájení je přivedeno pomocí upraveného rozbočovacího kabelu, který je určen pro pevné disky. Lze ho sehnat v obchodě s výpočetní technikou. Vlastní zesilovače jsou umístěny každý na samostatném chladiči a ty jsou připevněny k desce z plexiskla. Na její spodní straně jsou v rozích přilepeny Chemoprénem čtverečky suchého zipu. Protože je zde k dispozici spousta místa, je možné modul zesilovače jednoduše ze sestavy vyjmout (není nad zatoulaný šroubek bůhvíkde v počítači). Pasivní součástky jsou připájeny přímo na zesilovač. Potenciometr je umístěn na krytce malé mechaniky. Propojení se zvukovou kartou zabezpečuje krátký stereokabel s konektorem „jack“ 3,5 mm.

Redakce: Vím, že mnoho uživatelů si stěžuje na hluk CD-ROM mechaniky při přehrávání cédéček. I když je jejich počítač více méně tichý, při roztáčení CD jsou značně hlučné a některé jsou „slyšet“ i při samotném přehrávání. Setkal jste se s tímto problémem také?

Róbert Vojdan: Jistě, největší hluk (mimo pevného disku a ventilátoru zdroje) produkuje CD-ROM mechanika. Při poslouchání audio cédéček to příliš nevadí, protože se mechanika přepne na nižší rychlost a je tichá. Ovšem při pouštění těch datových (například MP3, AAC, VQF nebo WMA) mechanika běží na maximálních otáčkách. Řešením je výběr tiché mechaniky, například Cyberdrive 24× nebo 32×. Tyto jsou jedny z nejtišších, ale mnoho (dle mých zkušeností) nevydrží. Nejlepší variantou jsou momentálně mechaniky TEAC 32×. Existuje program s názvem DriveSpeed 2000, který dokáže omezit rychlost CD-ROM mechaniky. Po spuštění mechaniku otestuje a nabídne dostupné rychlosti. Uživatel pouze vybere rychlost a program ukončí. Velmi vám ho doporučuji. Ke ztišení CD-ROM mechaniky je opravdu dobrý.

Redakce: Děkujeme za rozhovor.

Za redakci Computeru se ptal Libor Kříž