Historie přenosných počítačů v kostce, první část

Tento článek si v žádném případě neklade za cíl zmapovat do detailu kompletní historii všech modelů a "slepých vývojových větví" přenosných počítačů, to snad ani nelze. Mnoho vývojářů se pokoušelo už od počítačové prehistorie vytvořit přenosný počítač, takže různých více či méně úspěšných pokusů je celá řada. Proto budu jen rád, když se o zajímavé historické kousky, které budou v článku chybět, ale považujete je za něčím zajímavé, podělíte s ostatními v diskusi. Mnou předložený výčet berte jako to nejzákladnější z historie laptopů se zaměřením spíše na počátky vývoje. Novější modely nás pak čekají příště.

Laptop byl definován jako přenosný počítač, který má všechny základní součásti včetně klávesnice a monitoru integrovány do jednoho kompaktního přístroje, který lze pohánět na baterii. V 70. letech v laboratořích firmy Xerox v Palo Alto přišel s nápadem či konceptem přenosného počítače - dynabook - Alan Kay. Dokonce už tehdy předpověděl možnost jejich propojení pomocí bezdrátových sítí. První skutečné výrobky se pak objevily o pár let později.

Compass 1109

Opravdový existující laptop, který je všeobecně historiky považován za skutečně ten první (ovšem jiná skupina odborníků může mít jiný názor), však přišel až o několik let později v roce 1979. Sestrojil jej William Moggridge, zakladatel firmy GRiD Systems Corporation v Anglii. Nazýval se Compass 1109, měl 340 kilobajtů "bublinové paměti" a elektroluminiscenční displej.

První přenosný počítač Compass 1109, který používala zejména NASA

Vážil pětinu toho co tehdejší počítače, stál okolo 800 dolarů a byl sestrojen s úmyslem použít jej ve vesmírném průmyslu, což tehdy znamenalo prakticky pouze NASA. Ta je používala na počátku 80. let v raketoplánech.

Osborne 1

V této bouřlivé době vzniknul ještě jeden zajímavý laptop, který je rovněž považován za jeden z prvních, ne-li úplně první skutečný přenosný počítač. Podle svého tvůrce, kterým byl Adam Osborne, nesl název Osborne 1 a byl uveden v roce 1981. Počítač byl vybaven procesorem Zilog Z80 A o frekvenci 4 MHz a 64 kB paměti RAM. Měl velmi malý monochromatický monitor (asi 5"), dvě disketové mechaniky 5,25" a vážil téměř 10 kilogramů. Mohl být napájen i bateriemi. Měl operační systém CP/M a kromě toho byl dodáván i s několika dalšími aplikacemi jako třeba CBasic, WordStar, SuperCalc, MailMerge, DBase II a podobně.

Trochu větší kufřík	A takto vypadal v pracovní poloze

 "Vnitřnosti" Osborne 1

Firma Osborne Computer Corporation měla velmi krátkou a bouřlivou historii. Adam Osborne ji založil v dubnu 1981 a ihned představil svůj počítač Osborne 1 za cenu 1800 dolarů. Již v září měla firma měsíční obrat milion dolarů. O necelý rok později je prodáno již 11 tisíc těchto počítačů a v záři 1983 firma zkrachovala. Důvodem bylo zejména to, že počítač již nemohl dále konkurovat, byl příliš těžký a hlavně nebyl kompatibilní s IBM PC, což byla jeho největší slabina, neboť v této době se již tato platforma začala prosazovat jako standard. K pohřbení tohoto modelu pomohlo i velmi nešťastné a hlavně značně předčasné oznámení uvedení modelu následujícího, který ještě nebyl zdaleka připraven, nicméně zákazníci už nechtěli kupovat Osborne 1 a raději čekali na jeho nástupce.

HX-20

Ani v Japonsku se nezahálelo a firma Epson představila v roce 1982 model HC/HX-20, což byl na svou dobu velmi pozoruhodný kousek, i když na první pohled připomíná spíše pokladnu s samoobsluze. Byl poháněn dvěma procesory Hitachi 6301 (frekvence 0,614 MHz) a operační paměť měla kapacitu 16 kB s možností rozšíření na dvojnásobek. Byl vybaven monochromatickým LCD displejem, integrovanou tiskárnou a kazetovým magnetofonem jako paměťové médium (počítač sám kazetu velmi rychle přetáčel na potřebné místo). Později bylo možné rovněž dokoupit disketovou mechaniku. Magnetofon jste také mohli vyjmout a nahradit za ROM cartridge.

Vzhledově velmi podobný osmibitovým počítačům, ale měl vlastní displej

Celý tento zázrak vážil pouhých 1,7 kilogramu a byl napájen čtyřmi AA Ni-Cd bateriemi nebo pomocí adaptéru ze sítě.

Kaypro II

Ve stejném roce americká firma Kaypro uvedla svůj model Kaypro II. I přes svůj název se jednalo o první počítač této firmy, která se původně jmenovala Non Linear Systems inc. a zabývala se malými elektronickými součástkami pro letectví.

Velmi bytelný kufr	Na svou dobu poměrně veliký displej

Na první pohled je vidět podobnost s největším konkurentem té doby, počítačem Osborne 1. Tedy alespoň co se "kufru" týče. Ten byl v tomto případě z hliníku (narozdíl od plastu u Osborne) a počítače Kaypro se vyznačovaly značnou odolností - některé modely Kaypro byly například používány lékaři v roce 1984 na Rallye Paříž Dakar a i přes extrémní podmínky se žádny z nich neporouchal. Díky této bytelnosti je však hmotnost možná větší, než by bývala mohla být a počítač vážil ještě o pár kilogramů více než Osborne 1, celkem 13 kg.

Byl rovněž poháněn procesorem Z80 o frekvenci 2,5 MHz a měl paměť 64 kB. Oproti Osborne 1 měl však téměř dvakrát větší displej, 9" monochromatický (zelený). Měl rovněž integrované dvě 5,25" disketové mechaniky, paralelní a sériový port. I v tomto případě byl operačním systém CP/M a kromě toho byl počítač dodáván s balíkem softwaru jako Perfect Writer, Perfect Calc, Perfect Filer, Perfect Speller, S-Basic či Profitplan.

Na rozdíl od Osborne 1 se však na trhu udržel o něco déle. Byl postupně vylepšován a v roce 1984 se přešlo kvůli kompatibilitě na procesor Intel 8088. Fanoušky sci-fi pak možná zaujme i informace o tom, že právě pomocí počítačů Kaypro s modemem komunikovali A.C. Clark (ze Srí Lanky) a Peter Hyams (Los Angeles) při spolupráci na filmové verzi díla Vesmírná odyssea.

Gavilan

Další skok v evoluci má na svědomí Manny Fernandez, který si roku 1983 založil firmu Gavilan computers a uvedl svůj první laptop. Měl za cíl vytvořit takový přenosný počítač, jehož cenu i hmotnost by byl ochoten akceptovat průměrný byznysmen. Proto se snažil o levné a lehké řešení. Počítač měl 64 kilobajtů paměti RAM (rozšiřitelných na 128 kB) a poháněl ho mikroprocesor 8088 o frekvenci 5 MHz. Měl vlastní operační systém GOS (Gavilan operating system), ale mohli jste na něm provozovat i MS-DOS. Displej měl rozlišení 400x64 bodů. Byl vybaven i floppy mechanikou (třípalcovou), naneštěstí nekompatibilní s ostatními počítači, ale později byla nahrazena klasickou 3,5". Dal se ovládat pomocí zvláštního "touch-padu" a měl integrován i 300 baudový modem. Samotný vážil 4 kilogramy, s přenosnou tiskárnou pak téměř 6,5 kg. Mohli jste si jej pořídit za cenu okolo 4000 dolarů, což není zrovna málo (natož v roce 1983).

Hmotnost už byla na úrovni dnešních notebooků	Již žádný obrovský kufr

I přes některé pokrokové prvky měl však tento počítač časté hardwarové a softwarové problémy a nebyl zcela kompatibilní s IBM PC. Navíc nebyl schopen čelit konkurenci v podobě nové generace japonských laptopů, takže postupně zapadl.

Tím končí první část povídání o historii přenosných počítačů. Jak vývojem zamával Microsoft, Intel či Apple nebo jak do vývoje promluvily japonské firmy, o tom si povíme zase příště.

Zdroje: Inventors, Historical Text Archive, Great Achievements, Laptop Worldwide, How Stuff Works, OldComputers, VintageComputer, OldComputers.com