Firmě růst výkonnosti počítačů nestačí a říká, že s pomocí nanotechnologií může zvládnout rychlejší růst výkonnosti než „jenom“ o dvojnásobek za každý rok a půl.
Zná ho sice každé malé dítě, ale opakování je koneckonců zase matka moudrosti. Gordon Moore, zakladatel firmy Intel, vyslovil v roce 1965 (!!) názor, že počet tranzistorů na čtvereční palec se bude od té doby zdvojnásobovat každý rok, a to až do „předvídatelné budoucnosti“. Tvrzení se ukázalo být neobyčejně prorockým – bez ostychu se dovolím tvrdit, že v informačních technologiích ještě nevyslovil nikdo tezi, která by se tak dobře a tak dlouho potvrzovala – a bylo na počest autora nazváno „zákonem“, i když se samozřejmě nejedná o žádný zákon, přírodní ani jiný, ale o důmysl lidského ducha. (Tvrzení bylo poté modifikováno a dnes se používá spíše univerzálnější věta, že „výkonnost počítače za stejnou cenu se zdvojnásobuje každý rok a půl“, neboť pouhá hustota tranzistorů na čipu už není zdaleka jediným určujícím faktorem výkonnosti). Mimochodem, pěkná tabulka potvrzující, jak se Moore trefil, je na
této adrese; sám „dědeček“ Moore dnes říká, že ještě dvacet let může klidně platit. Gordon Moore je autorem ještě jednoho zákona, neméně platného, ale méně populárního: ten říká, že čím vyšší miniaturizace, tím dražší výroba.
Firmě Hewlett-Packard však Mooreův zákon nestačí: vsadila nemalé finanční zdroje do výzkumu, s jehož pomocí a s využitím molekulární technologie (nanotechnologie) chce současný růst výkonnosti ještě urychlit. Plán je tentokrát „desetiletka“, protože nanotechnologie jsou stále ve fázi laboratorních pokusů, mají velmi daleko k tomu, aby se staly skutečnými „technologiemi“, o komerční, masové výrobě těchto produktů ani nemluvě. Na starosti to mají tzv. laboratoře kvantového výzkumu (Quantum Science Labs) patřící firmě HP; nanotechnologie znamená opět miniaturizaci, tentokrát ale ne postupnou, ale skokovou proti technologiím dnešním – znamenají čip ve vlákně tenším než lidský vlas a čip, který nepotřebuje k napájení ani dvě stě dvacet ani těžké baterie z notebooku, ale stačí mu odražené světlo v místnosti. (Pravděpodobně nebude mít ani hlučný větrák…).
Nanotechnologie pochopitelně nejsou vynálezem HP a firma samotná není jediná, která v oboru pilně bádá – kromě řady malých nezávislých firem je velmi daleko firma IBM, a zcela jistě svůj výzkum realizuje i samotný Intel, který se pochopitelně nechce s křemíkem octnout za pár let na slepé kolejí.
Hewlett-Packard ale také s vývojem nezačíná; naopak už staví na svém patentu elektronického obchodu sestaveného z vrstvy o tloušťce jedné molekuly umístěné mezi „nanodráty“ o tloušťce několika atomů. Nanodráty fungují jako pravoúhlá mřížka, molekuly zachycené mezi mřížkou pak působí jako přepínače, tedy vlastně jako náhrada dnešních tranzistorů, základního stavebního prvku čipů (Zdroj: Nanotech-planet.com). Výzkumníci v laboratořích již tento princip ověřili a nyní chtějí sestavit nějaké „opravdu jednoduché PC“, které jej bude využívat jak v procesoru, tak v paměťových čipech. Je dobré zmínit, že tato technologie chce porušit nejen první, ale i druhý Mooreův zákon – tedy, že tyto čipy nebudou výrobně dražší, ale naopak podstatně levnější než dnešní.
Zajímavé dále je, že výzkumný projekt je kromě HP financován i americkým státem, a to konkrétně agenturou DARPA sponzorovanou ministerstvem obrany (Defense Advanced Research Project Agency). Kdeže jsme se s touto agenturou setkali? Už to mám… před pár desítkami let zafinancovala kuriózní projekt nezranitelné „pavoučí“ sítě bez jednoho, snadno vyřaditelného centra – a zrodil se Internet. Hewlett-Packard zatím do projektu investoval 25 miliónů dolarů; to v porovnání s tržbami či zisky této firmy není mnoho, ale jedná se jen o jeden z mnoha nadějných výhonků vědy: takový, u kterého je pravděpodobnost, že se stane sice velice zajímavou, ale přece jen slepou větví vývoje, je nesrovnatelně pravděpodobnější než to, že zvítězí a předznamená vývoj computingu na další desetiletí dopředu.