Tiskárny a především spotřební materiál zůstává největším mlýnkem na peníze; dařilo se ale slušně i ostatním divizím firmy.
Po téměř několik desítek let byl Hewlett-Packard velmi specifickou firmou: vlastníkem jedné z nejcennějších značek na světě, obdivovaný nejen pro své výrobky, ale i pro pozoruhodnou firemní kulturu, díky které byl častěji než jiné firmy označován za „ideálního, vyhledávaného zaměstnavatele“. Ale na druhé straně společností, kterou nemilovali finančníci: nízké zisky a pomalý růst, aktivity ve velmi mnoha oblastech, ale pouze jedna z nich – tiskárny a zejména spotřební materiál do tiskáren – nesoucí zisky, řada ostatních dlouhodobě ztrátová. HP se v uplynulých letech nikdy nedotáhl na svého odvěkého rivala, firmu IBM, a naopak byla předbíhána společnostmi, které se zčistajasna vynořily odnikud, jako například Dell.
Poslední výsledky ale dávají na tuto minulost zapomenout. HP ohlásil již druhé čtvrtletí po sobě rekordní, stále rostoucí tržby stejně jako nejvyšší zisky za řadu let. Firma poprvé překročila v tržbách 20 miliard za čtvrtletí (IBM utržila 22 mld., takže rozdíl už je těsný!) a zisk za kvartál dosáhl 884 milionů dolarů (za celý rok 2,98 miliardy). V zisku je firma ještě hodně daleko za IBM (její obvyklý profit je okolo 8 miliard), ale stejně tak se násobně vzdálila svým obvyklým ročním ziskům okolo jedné miliardy z konce devadesátých let.
Největší tržby a především zisky má firma stále z oblasti tiskáren. I přes urputnou snahu firem nabízejících renovace tonerů a refilly cartridgí si HP drží obrovskou a stále vzrůstající profitabilitu právě ze spotřebního materiálu. Firma, stejně jako její hlavní konkurenti (Canon a Epson), toho dosahuje rovněž rychlým vývojem u modelů tiskáren – každý nový model mívá obvykle zcela „remodelovanou“ cartridge nebo toner, takže refillerům trvá nějakou dobu, než se přizpůsobí s generickými náhradami nebo metodami náplní. Výrobci tiskáren, zejména inkjetů, jsou navíc poměrně úspěšní s výrobou takových kazet, které se dosti nesnadno znovu naplňují.
Po dlouhé řadě spíše ztrátových let je v zisku i serverová divize firmy – zde nepochybně nejvíce pomohlo spojení s Compaqem, který vlastně dnes tvoří páteř nabídky serverů postavených na čipech od Intelu a AMD. Profitabilní je i divize služeb, byť k tomu, co v této oblasti dosahuje IBM, může firma stále jen zbožně vzhlížet.
Nezisková je ovšem softwarová divize firmy – HP ovšem v této oblasti nikdy nebyl silný a software spíše jen doplňoval, dokresloval nabídku v oblasti hardware. Firma ale tvrdí, že v příštím roce očekává „velmi silnou profitabilitu“ z oblasti software; HP údajně usilovně vyvíjí a rovněž v poslední době pohltil tři softwarové firmy. Uvidíme – HP coby softwarová firma, to je nezvyklý obrázek.
Divize osobních počítačů, tak jako řadu let předtím, především „točí peníze“, aniž vytváří podstatný zisk – profit v řádech desítek milionů dolarů při tržbách okolo šesti miliard je zanedbatelný. Přesto, že firma spojila dvě velkoprodukce osobních počítačů (svých a Compaqu) do jedné, podařilo se jí jen odvrátit ztrátovost.
Největším bitevním polem pro HP budou v příštích letech zřejmě tiskárny – gigantický profit, který je schopen vytvářet průmysl spotřebních materiálů, láká každého. Michael Dell nedávno přiznal, že jeho „největší chybou v životě“ je to, že se nepustil do tiskáren dříve, ale přesto ohlašuje obrovský útok na HP – údajně chce svými tiskárnami snížit náklady na tisk o 30 %. Ředitelka HP Carly Fiorina tato prohlášení označuje za, volně přeloženo, „bludy a jalové řeči“ („hubris and hot air“). Vývoj tiskáren si prý vyžaduje obrovské vývojové náklady, které jen u HP činí jednu miliardu dolarů ročně, a Dell se svým prakticky nulovým vývojem nemůže nic dohánět. Současná situace jí dává celkem za pravdu: HP prodává ročně přes 40 mil. tiskáren, nejbližší konkurent Epson okolo 20 mil. a Dell prodal loni 1,5 mil. kusů – letos ale chce prodat už 4 miliony.
Domníváme se, že slova Michaela Della přece jen nelze brát tak na lehkou váhu a že se Fiorina zdůrazňováním nutných obrovských investic do vývoje pokouší zdůvodnit vysoké ceny spotřebních materiálů. Tempo vývoje tiskáren se ale dříve nebo později zpomalí, a pro Dell nebude příliš těžké si objednávat výrobu kvalitních „generických“ tiskáren někde v Číně – ovšem, musí nějak obejít patenty, které firma HP naskládala jako ostnatý drát okolo svých tiskárenských technologií; drží jich jen v této oblasti celkem 9000 (!).
I když je ještě mnoho co vyvíjet zejména ve fototisku, v kancelářských a černobílých tiskárnách bohatě postačí laserová tiskárna stará deset let a tři roky starý inkjet; pokud bude Dell dodávat standardní kvalitu (licencovanou od Lexmarku) a pragmaticky zdůrazňovat efektivitu a nízké ceny, může časem uspět stejně jako u osobních počítačů.