Řada uživatelů se ve vrcholícím souboji mezi HD DVD a Blu-ray začíná ztrácet. Nechme teď stranou to, kdo získá větší podporu výrobců či kdo uvede přehrávače jako první a udělejme si jednoduchý přehled technických vlastností obou formátů. Pokud netušíte, jak obě technologie pracují a v čem se vlastně odlišují, tento článek by vám měl na tyto otázky odpovědět.
Příchod obou těchto formátů je už za dveřmi a dnes je již jisté, že alespoň nějakou dobu (a spíše se zdá, že nastálo) budou koexistovat. Nelze tak snadno říci, který je lepší či horší, každý má něco "svého". Místo spekulací nad tím, která ze stran má větší podporu filmového či herního průmyslu a tím pádem větší naděje na "výhru", si zkusme porovnat oba formáty z technického hlediska a představit si, co vlastně umí.
Vizitka
Nejprve si zopakujme základní fakta a formality. Formát HD DVD (pochází od High Definition DVD) je dítětem společnosti Toshiba, která je v čele HD DVD Promotion Group, což je uskupení výrobců a organizací kolem tohoto formátu. Kromě Toshiby je součástí tohoto uskupení i slušný seznam dalších členů, namátkou třeba NEC, Sanyo, Canon, Fujitsu, Hitachi, Imation, Intel, Microsoft, Warner Home Video, Universal Pictures a další.
Ukázkové dvouvrstvé HD DVD médium
Blu-ray (název pochází od "modrého" laseru, ve skutečnosti je modro-fialový) má na svědomí společnost Sony a výrobci, kteří tento formát podporují, jsou sdruženi v Blu-ray Disc Association. I v tomto případě existuje celkem slušný seznam členů. Mezi jinými je to kupříkladu Apple, Dell, HP, Panasonic, TDK, LG, Walt Disney či Twentieth Century Fox.
Vlevo cartridge, vpravo "holé" médium
V žádném případě ovšem neznamená, že pokud je nějaký výrobce členem jednoho ze sdružení, automaticky se odvrací zády ke konkurenci. Najdou se i tací (např. Paramount a Hitachi), kteří jsou členy obou uskupení.
Média a jejich kapacity
Oba budoucí formáty se podobně jako současná DVD budou dodávat v lisovaných variantách jako HD DVD-ROM a BD-ROM. Na těchto typech médií se budou pochopitelně prodávat filmy, hry či software.
Pro potřeby kupříkladu nahrávání z TV ve stolních přístrojích a nebo jako úložiště dat pro počítače pak existují HD DVD-R/HD DVD-Rewritable. U Blu-ray to budou pak média BD-R a BD-RE.
S kapacitou je na tom HD DVD o něco hůře v porovnání se svým konkurentem. Standardní jednovrstvé médium má kapacitu 15 GB, dvojvrstvé pak 30 GB. Ve vývoji je pak i třívrstvá varianta, která bude mít logicky kapacitu 45 GB.
Blu-ray co se nabízené kapacity vítězí. Na jednu vrstvu lze dostat 25 GB dat, existují i varianty s 23.3 GB a 27 GB (v závislosti na délce pitu). Dvojvrstvá média pak mohou pojmout 46.6, 50 či 54 GB. Momentálně se pracuje i na kapacitách 100 a 200 GB, což odpovídá 4 a 8 vrstvám a dává této technologii "šanci" i do budoucna.
Technologie
U obou technologií je použit "modrý" laser (přesněji řečeno modro-fialový) o vlnové délce 405 nm, díky čemuž je dosahováno vyšší kapacity než u dnešní technologie DVD, kde se používá "červený" laser s delší vlnovou délkou 650 nm (pro porovnání, CD média pak používají 780 nm laser). Laser má pak vyšší "rozlišovací schopnost" a na stejnou plochu lze uložit více dat. Rovněž průměr samotného média je u obou technologií stejný, 120 mm, což je stejné jako u současných CD/DVD médií. Disky Blu-ray existují ještě ve variantě s 8 cm průměrem (podobně jako dnešní mini CD/DVD) s kapacitou 7,8 GB na jednu vrstvu. Přenosové rychlosti se pak mají u obou technologií pohybovat (u rychlosti 1x) zhruba na úrovni 36 Mbps.
Jak je tedy u Blu-ray dosaženo vyšší kapacity, když je použitá technologie prakticky stejná jako u HD DVD (zejména tedy vlnová délka laseru)? Klíčový je v tomto smyslu ještě jeden parametr a tím je tzv. numerická apertura. Je to optická vlastnost čočky laseru, která zjednodušeně řečeno udává rozpětí úhlů, při kterých je systém schopen přijímat či vyzařovat světlo. Je to bezrozměrná veličina a čím vyšší hodnotu má, tím lepší je "rozlišovací schopnost". U Blu-ray je tato hodnota 0,85, zatímco u HD DVD 0,65 (a pro porovnání, současné DVD má 0,6).
Povrchová vrstva u HD DVD je stejně jako u dnešních DVD tlustá 0,6 mm. Médium je tak teoreticky odolnější než Blu-ray, kde je tloušťka jen 0,1 mm. Blu-ray disky proto byly původně v cartridgy, avšak kvůli snaze o lepší zpětnou kompatibilitou přehrávačů (resp. jejich levnější výrobu) a jistou větší uživatelskou přívětivost byla nakonec vytvořena i "nahá" verze disku. Ta má na povrchu speciální polymerovou ochrannou vrstvu, kterou vyvinula společnost TDK pod názvem Durabilis. Díky ní má být údajně takto holý disk odolný i vůči poškrábání šroubovákem a běžně je lze čistit například papírovým kapesníkem. Pokud teorie nelže, mohl by tak být BD paradoxně i odolnější než HD DVD, které jsou v tomto ohledu velmi podobné klasickým DVD.
Obě technologie jsou zpětně kompatibilní se současnými CD/DVD, takže nebude nutné mít dva přehrávače pro současná a budoucí média. Čistě technologicky je HD DVD více podobné současným DVD a tak i výroba mechanik je levnější než v případě Blu-ray. To je momentálně velké plus HD DVD. Nejlevnější mechaniky budou začínat na ceně 500 dolarů, kdežto ohlášená cena za mechaniky Blu-ray má být téměř dvojnásobná.
Formáty a ovládací software
Co se formátů videa týče, obě technologie jsou zpětně kompatibilní s MPEG-2, podporují dále H.264/MPEG-4 AVC High Profile a VC-1 (postavený na Windows Media 9). Co se zvukových standardů týče, podporovány jsou PCM, Dolby Digital, Dolby Digital Plus, DTS, DTS-HD a Dolby Lossless.
Současné DVD-Video disky vlastně neobsahují žádný "ovládací software". Vše je uděláno velmi primitivně a jednotlivá menu jsou vlastně předrenderované kousky MPEG-2 videa a rovněž titulky jsou na DVD uloženy v podobě "obrázků". Příští generace disků na tom má být podstatně lépe.
U HD DVD bude za interaktivní menu a všechny nadstandardní funkce odpovídat iHD. To je systém, vyvinutý společně Microsoftem a Toshibou (i proto se zřejmě Microsoft více kloní k HD DVD, i když v operačních systémech bude podpora i pro Blu-ray).
Blu-ray sází na platformově nezávislou technologii Java od Sunu. V té bude napsáno interaktivní menu BD disků. Díky přístupu na Internet pak bude možná i aktualizace, stahování dodatečných titulků či jiného materiálu, který například nebyl dostupný v době výroby konkrétního disku. Tato speciální Java nese označení BD-J.
Ochrana obsahu a regiony
Jednou ze základních "ochran" u současných DVD disků jsou regiony. U HD DVD údajně nemá být rozdělení na regiony použito. Blu-ray však regiony používat bude a budou celkem tři. Do regionu číslo 1 patří Severní a Jižní Amerika, Japonsko a východní Asie (bez Číny). Region 2 je Evropa a Afrika. Třetím regionem jsou pak Indie, Čína, Rusko a ostatní země. Těžko říct, proč se Sony rozhodla pro použití regionů, protože u DVD disků se tato "ochrana" příliš neosvědčila, pirátskému kopírování napříč celým světem nezabránila a pouze komplikovala život těm, kteří si legálně koupili disk v zahraničí.
V každém případě jsou regiony spíše takovou "legráckou", daleko drsnější ochranné metody se týkají samotného obsahu a to se už dostáváme také k oblíbené zkratce DRM (Digital Rights Management). Oba formáty budou používat několik paralelních ochran. Tou základní, kterou využijí HD DVD i Blu-ray, je tzv. AACS (Advanced Access Content System). Je to v podstatě šifrování obsahu (vychází ze standardu AES), které je velmi podobné technologii CSS u dnešních DVD, která však byla velmi rychle prolomena. Na rozdíl od CSS je však v případě prolomení možné snadno tuto technologii aktualizovat a nové disky vydat s novou verzí šifrování. Pokud se tedy podaří jednou ochranu prolomit, neznamená to automaticky, že všechny další disky budou rovněž prolomitelné jako u CSS.
HD DVD bude dále obsahovat Audio Watermark Protection. Každý přehrávač bude obsahovat speciální čip, který dokáže mezi audio a video daty najít speciální "vodoznak". Lidským zrakem či sluchem nepostřehnutelné značky budou obsahovat všechny disky a pokud přehrávač tuto značku nenalezne (což je pravděpodobně tím, že se jedná o ilegální kopii), odmítne disk přehrát. Dokonce se uvažuje i o takových způsobech ochrany, že budou jednotlivé přehrávače přístupné "online" a jakýkoliv pokus o "hacknutí" přístroje či přehrání ilegálního disku přístroj nedovolí.
Blu-ray bude používat rovněž AACS, i když to nebude primární ochrana. Nebudou chybět ani digitální "vodoznaky". Tato technologie má název ROM-Mark a pouze autorizované disky, které budou příslušné vodoznaky obsahovat, bude možné přehrát. Díky tomu má být zabráněno masové produkci pirátských kopií. Další ochranou je BD+, která umožňuje dynamicky měnit šifrovací schémata a opět tedy v případě prolomení ochrany jednoho disku neohrozí disky všechny. Bude též obsahovat mechanismus pro vytvoření legitimní kopie disku. Tato kopie bude rovněž chráněna DRM.
Kromě toho bude Blu-ray obsahovat ještě další bezpečnostní prvek pod názvem High-bandwidth Digital Content Protection (HDCP). Ten umožní přehrávat video v plném rozlišení pouze přehrávačům s touto technologií a rovněž na výstupní zařízení, která HDCP podporují (HDMI či speciální verze DVI). Pokud bude na jedné či druhé straně HDPC chybět (a též se to týká analogového výstupu), bude použité rozlišení místo plného HDTV nižší a nebo se nezobrazí vůbec nic. To může být nepříjemné pro majitele prvních HDTV televizorů, které HDCP nemají.
Závěr
Fakta jsou tedy taková jaká jsou a názor si musíte udělat již sami. V každém případě dokud nebudou reálně dostupné produkty a jejich kvalitu neprověří sami uživatelé v masovém měřítku, nelze z "papírových dat" dělat nějaké objektivní závěry o tom, zda je jedna z technologií lepší než druhá.
Zdroje: HD DVD, Blu-ray, Wikipedia [1, 2]
