Mánie levného a rychlého bezdrátového připojení Wi-Fi zachvátila svět. V Japonsku budou pokryty restaurace MacDonald’s, ve Spojených státech dokonce celá města, v Británii chystá British Telecom zavést Wi-Fi na 4000 místech do dvou tří let. Na co se tedy čeká v Česku?
Vyšší přenosová rychlost a nižší ceny než za připojení přes mobil – pod tímto heslem nedávno
British Telecom oznámil, že v následujících letech pokryje obchodní centra velkých měst vlnami
Wi-Fi (Wireless Fidelity), do konce roku by jich chtěl stihnout 400.
Letiště, hotely, kavárny, nádraží, business a office centra a centra měst – jinými slovy 1000 takových míst v USA se nabízelo majitelům přenosných počítačů Wi-Fi už v roce 2001. Zaměstnanci firem odcházejí na obchodní schůzky do kaváren v ulicích kolem kancelářské budovy, aniž by přišli o možnost přečíst si e-mail, někdy dokonce nemusí opustit ani vlastní firemní síť. V Japonsku se rozhodl svých 4000 provozoven připojit přímo MacDonald’s.
Jak je vidět, do pokrývání oblastí signálem se nevrhají jen telekomunikační společnosti jako Telia ve Švédsku, Telenor v Norsku nebo Sonera ve Finsku, ale i provozovatelé podniků a budov, do kterých přicházejí lidé s notebooky. V Praze je zatím jedním z mála míst, kam byste mohli vzít obchodního partnera na oběd, abyste mu zároveň na notebooku mohli ukazovat přístup do extranetu, café Globe v Pštrossově ulici, kde sice nenarazíte na Wi-Fi, ale můžete se tu připojit k Ethernetu. (BusinessWeek / International Herald Tribune)
Jak jste jistě pochopili, Wi-Fi je standard pro bezdrátové počítačové sítě. Pravým jménem se jmenuje IEEE 802.11 a dosahuje parametrů srovnatelných s nejrozšířenějšími standardy Ethernetu. U.S. Robotics zvládá obsluhovat sítě kompatibilní s IEEE 802.11b při rychlostech až 22 Mb/s (běžně dosahovanou rychlostí je 11 Mb/s), přičemž sít standardu IEEE 802.11a disponuje rychlostí až 54 Mb/s. Přestože standardu konkurují mobilní sítě 3G (ale rozhodně ne rychlostí a lácí), Bluetooth nebo pro domácí použití určený HomeRun., Wi-Fi si nachází mnoho příznivců především proto, že na rozdíl od zmíněných technologií je to něco, co už reálně existuje, funguje a montuje se do notebooků a nejnověji třeba i do iPaqu. Zřízení takové sítě není drahé: přístupový bod (Access Point) pořídíte za 500 dolarů a uživatelská karta – pokud ji v notebooku ještě nemáte – vyjde jen na 100 dolarů, což je cena, za niž se kupují levné mobilní telefony, takže si Wi-Fi můžete dovolit nainstalovat i do domácího počítače. Wi-Fi pracuje v pásmu 2,4 GHz, což znamená, že na provozování takové bezdrátové sítě není třeba drahá exkluzivní licence. Právě při porovnání s cenami licencí a náklady na vybudování mobilních sítí 3G, jako je UMTS, vychází Wi-Fi velmi levně. Kolega Ladislav Kusnyér ve svém článku o Wi-Fi na ISDN serveru připomíná, že podle finské Jippii Group Oy by se za 50 miliard eur, které německá vláda inkasovala za licence na 3G, dalo pokrýt celé Německo přístupovými body o dosahu 80 metrů – běžný dosah Wi-Fi na volném prostranství je však třikrát až šestkrát větší. A jak to s Wi-Fi vypadá v České republice? Zde jsou bezdrátové sítě zatím doménou pouze firem. Veřejně bývají nabízeny jiné mikrovlnné technologie (s větším dosahem, ale s dražšími pořizovacími náklady). Ovšem v lokalitách, kde se dá předpokládat více klientů, se Wi-Fi objevuje už i u nás. Například dobrušská firma ACT Plus (nepatří sice k nejlevnějším) nabízí připojení za nižší cenu než, na kolik přijde ADSL od Českého Telecomu (1500 Kč za 128 kb/s a 1300 MB bezdrát proti 1900 Kč za 256 kb/s a 512 MB ADSL). Ve Finsku za tuto cenu pořídíte neomezené připojení na měsíc.