Hackerských útoky se objevují v mnoha filmech a seriálech, jak jsou ale realistické? Na to se pod dohledem webu Wired podíval skutečný hacker a expert Samy Kamkar.
Společně prošli 26 známých filmových hackerských útoků či snah o jejich zabránění. Jednou z hlavní chyb, která se vyskytuje u mnoha těchto scén, je zapojení grafického prostředí, nebo dokonce úžasných trojrozměrných struktur, které „hacker“ řeší.
Jak expert upřesnil, hackování se v drtivé většině případů odehrává pouze v rámci programovacího kódu a příkazového řádku. Jen v minimálním případech se pak hacker dostane i ke grafickému prostředí operačního systému nebo nějakého programu.
U některých filmů byl ale samotný koncept realistický (hackování semaforů, nemocnic a dat, distribuční sítě a podobně), což potvrzují i reálné případy, které se staly nebo se dějí.
Mezi nejvtipnější případy absurdních situací ale patří například schopnost prolomit šifrování, když se „přidá 1 GB operační paměti“. Nechybí ale ani realistické ztvárnění staršího systému hackování přes BBS (film War Games) a stejně tak trackování telefonického spojení napříč sítěmi.
Vše je ukázáno a vysvětleno ve videu (anglicky):
Sluší se připomenout i to, že ještě větší průšvih k těmto scénám často přidává i český dabing. Typickým příkladem je film Nebezpečná síť (Hackers) z roku 1995, kde se neustále používá pojem „hákování“. Výkřik hlavní postavy „Hákněte planetu“ vás prostě dostane do kolen.