Vzpomínáte na nadšení z výsledků a relevance, které jsme projevovali před lety? Je pryč. Z Googlu zbyl strašák.
Vyhledávač Google začal fungovat před zhruba deseti lety. Výborným indexem stránek a promyšlenou relevancí se rychle dostal na technologickou špičku a stal se v podstatě modlou prvních internautů. V době vlády nestabilních Windows 98, končící války prohlížečů a rostoucího dominantního podílu Microsoftu, který byl již tehdy posmíván, se najednou objevila společnost, která si vystavěla image na otevřeném opovržení vším, co reprezentoval a reprezentuje Microsoft. Vystavěla si image cool a v pohodě firmy, která dělá služby bez omezení, bez monopolu, služby pro lidi.
Google fetiš
Nutno říci, že tato firemní politika (marketingová strategie) dokonale vyšla. Jak Google rostl a bohatl, získával stále více příznivců, kteří si v zaslepení báchorkami o zlém Microsoftu a jiném Googlu snad ani nevšimli, že z jejich miláčka se stává stejné monstrum, jako je to, jímž opovrhují. Malý a smělý žralok mezi vyhledávači, kterého jsme poznali v roce 1998, se tak přeměnil na mamutí celosvětovou společnost roku 2008.
Dlužno říci, že mnozí (dokonce většina) nadšení příznivci zatím tento trik neprokoukli. Google je totiž megakorporace se vším všudy. Je těžkopádný, pomalý, vykazuje znaky monopolního chování, špicluje své uživatele a navíc se odhaduje, že je jednou z mála firem, u níž dosud nesplaskla .COM bublina, což má někdy v budoucnu přijít a způsobit prudký propad ceny akcií. To vše stále s veselou, alternativní „my jsme jiní“ tváří. Tváří, která v současnosti více než kdy jindy působí jako zcela prvoplánovitá (nicméně funkční, Google je nejcennějším brandem současnosti) marketingová strategie.
Ani ona prvoplánovost nezabrání celým zástupům fanoušků identifikovat se s touto marketingovou vějičkou a bít se za ni až do roztrhání klávesnice. Být alternativní je totiž paradoxním módním hitem současnosti, stačí se rozhlédnout: Na každém rohu zahlédneme někoho, kdo se vymezuje vůči většinové společnosti, nebo nějakému konkrétnímu vyššímu zlu. Je vlastně jedno, jestli náš pohled právě padne na zaníceného ekologistu ve vytahaném svetru, nebo zaslepeného obhájce Googlu. Zaslepeného proto, že dotyčný nevidí, že jeho ikona obsadila osmdesát procent trhu internetovým vyhledáváním a samozřejmě na něj navázanou reklamu. Že nevidí, jak se chová k uživatelům i obchodním partnerům.
Google totalita
Každý trochu zkušenější uživatel internetu jistě ví, jak citlivě je v online prostředí nutné nakládat s osobními údaji. Zároveň si je ale schopen domyslet, co všechno o něm mohou provozovatelé různých webových služeb vědět. Vždyť i z hloupé identifikace prohlížeče webovému serveru se dají zjistit užitečné informace. Takto se třeba hláší můj běžně používaný prohlížeč na pracovním notebooku:
Mozilla/4.0 (compatible; MSIE 7.0; Windows NT 6.0; SLCC1; .NET CLR 2.0.50727; Media Center PC 5.0; .NET CLR 3.0.04506; Zune 2.0; Tablet PC 2.0; MAXTHON 2.0)
Používám Maxthon druhé generace na jádře Internet Exploreru 7. Operačním systémem jsou mi Windows Vista (6.0), používá se Microsoft Windows Security Licensing (SLCC). Informace o verzi Media Centeru a Tablet PC určují, že má Vista je buď edicí Home Premium, nebo Ultimate. Známy jsou také přesné verze .NET Frameworku 2 i 3. Perličkou všeho je však informace o používaném hudebním přehrávači. Ano, mám Microsoft Zune druhé generace.
Co všechno se dá z těchto údajů vyčíst a na co lze cílit reklamu, je nasnadě. Jsem pravděpodobně pokročilým uživatelem počítače (málo rozšířený alternativní prohlížeč), mohl bych svůj počítač používat jako Media Center či Tablet PC (nebo také oboje či nic z toho), určitě nepohrdnu nabídkou příslušenství a služeb k Zunu případně konkurenčními přehrávači. S těmito informacemi však provozovatel webového serveru zároveň získá přesný čas každého přístupu a samozřejmě IP adresu, z níž se dá více či méně vyčíst zeměpisná lokace, poskytovatel a technologie připojení. A to ani nemluvím o dalších údajích, které se dají o klientu zjistit pouhým dotazem na prohlížeč.
Spojme si to všechno se zněním každého dotazu zadaného Googlu a přesnou statistikou otevřených výsledků vyhledávání. Pořád nemáte pocit, že se z toho dá složit obstojný osobnostní profil? Projděme si tedy služby Googlu tak, jak byly představeny v tomto tematickém týdnu.
Studnice informací
Nejlepším zdrojem osobních informací je jistojistě GMail. Google e-maily svých důvěřivých klientů může skenovat (a pravděpodobně to dělá) a na základě výsledků přinejmenším cílit reklamu. V Google Orkut seznámíte Google se svými kamarády a vašimi společnými aktivitami, v Google Calendaru zase s vaším pracovním programem. Uložit si práci do Google Docs je také velký svod. Copak se dá najít zde? Pokud Google přímo neindexuje doménové registry, prozraďte mu, jaké domény vlastníte v GMailu na vlastní doméně.
Nejlepší přehled o tématech, která vás zajímají, však Google jednoznačně získá, když si projde RSS kanály ve vašem Google Readeru. Do výběru se nám nevešly další služby: Je příliš velkou utopií, aby Google věděl, jak vypadá vaše rodina či okolí bydliště podle fotek v Picasse? Je příliš velkou utopií myslet si, že Google nemá algoritmy, které pochopí, že když celý rok přistupuji k webu z Česka a pak najednou jediný týden v roce z USA a zároveň hledám na Google Maps konkrétní obchody, tak jsem v daných obchodech nejspíše byl a mám zájem o jejich zboží? A konečně: Víte, co všechno si sdělujete po GTalku? Takové množství informací není schopen nasbírat ani Microsoft. A nikoli, vaše Windows opravdu Microsoftu neodesílají vaše nejtajnější pracovní dokumenty.
Z výčtu v minulých odstavcích jsem záměrně vynechal službu Google AdSense. Ta je ukázkou zcela jiné formy Google totality. Formy, jejíž popis by vydal hned na několik samostatných článků. Google AdSense je totiž programem, v němž může provozovatel webových stránek zobrazovat ve svých projektech reklamy Google a přijímat z této činnosti provizi. Netřeba hlouběji rozvádět, že se v žádném případě nejedná o rovný obchodní vztah. Google zcela nelogicky rozhoduje o přijetí či vyřazení z programu, svévolně nevyplácí již vydělané peníze. Technická podpora programu AdSense má v Česku reakční dobu zhruba jeden měsíc, přičemž zásadně neodpovídá na vznesené dotazy a připomínky, nýbrž sestavuje e-maily metodou Ctrl+C a Ctrl+V z pravidel programu AdSense.
Ty se nám nelíbíš, zmiz na stranu 132
Provozovatelé webů jistě znají i problémy s neprůhledným indexovacím algoritmem samotého vyhledávače Googlu. Ten sestavuje pořadí stránek ve výsledcích vyhledávání podle netransparentního systému, v němž lze aplikovat rozumné SEO po libosti a přitom znenadání přijde chvíle, kdy stránka z neznámých příčin (přesněji proto, že robotu Googlu se něco znelíbí) ztratí svůj PageRank a propadne se o stovky příček hlouběji. Ostatně proč se rozčilovat. Příští stránky nebudu hostovat na vlastním dedikovaném serveru a vlastních doménách. Dám je na Blogger.com, Google tuto svou službu totiž upřednostňuje ve výsledcích vyhledávání.
Právě jste dočetli zřejmě tisícíprvé zamyšlení nad Google totalitou, které se dá na webu najít. Bylo by ale nespravedlivé připravit čtenáře o trochu méně nadšený pohled, než jaké jsme mohli sledovat během celého Google týdne. Při pohybu na webu, nejen na Googlu, nikdy nezapomínejte, že Velký bratr vás vidí.
