Velmi zajímavá věc, audioknihy mi nevadí, dříve byly pohádky v rádiu, které četli známí herci apod., pro děti, možná i "zasněné" dospělce. Dnes stále rozumím tomu, že např. člověk nevidomý je za takovou možnost rád, já si ovšem z knihy odnesu více (pamatuji si více, uspořádám si lépe obsah, představuji si živěji), když ji čtu (ideálně tištěné, ale když není zbytí ...), ano za ticha a dětem by měli předčítat rodiče, klidně oba (ne aby vše zůstalo na matce), kteří by již od raného věku dítěte, jej měli důsledně opravovat, při špatné výslovnosti, co já na ulici od dětí slyším, ostuda těch rodičů. Nikdy nenechat dítě, stále mluvit špatně, nesprávně, s vadou. Pak už se jedná o zbytečně složité řešení přes logopeda. Moji rodiče to tak dělali, já to tak dělám a slovo logoped v naší rodině neexistuje. Nikdo si nešlape na jazyk, neráčkuje, nezaměňuje písmenka, dyslexii, dysgrafii a další poruchy, jsem na vlastní oči nikdy neviděl, zde tedy rozumím, že se o vadu jedná a musí se řešit odborně, jen mi připadá, že dnes je jich nějak moc. Znova mám obavu, zda tyto věci nesouvisí s tím, že děti se rodí, příliš starým, upracovaným a nervózním rodičům.
