Je to už roky omílaná písnička. Google je Velký bratr, sleduje každý náš krok a ke všemu prodává naše data reklamním partnerům. Jak toto všechno vlastně funguje ve skutečnosti?
O Googlu se v masmédiích často píše, že je to Velký bratr, který dnes na internetu sleduje každý náš krok. Není to samozřejmě pravda, Velký bratr je totiž pouze jeden a to „fiktivní postava absolutistického vůdce státu Oceánie z antiutopického románu 1984 od George Orwella“ – Wikipedie.
Velký bratr? Není to tak jednoduché
Google toho o nás ví asi tolik, co o svých uživatelích ví každá jiná webová služba podobně širokého rozpětí – tedy Apple, Microsoft a především Facebook. Google se ale z této velké čtyřky přeci jen trošku vymyká, na rozdíl od ostatních je totiž velmi sdílný a svým uživatelům tak nabízí hromadu přehledů, kde se každý může podívat, co o něm vlastně všechno ví. Ostatní nic takového zpravidla nemají, anebo v mnohem menším rozsahu. Je tedy trošku s podivem, že je za Velkého bratra považovaný zrovna ten nejsdílnější.
Data svých uživatelů musejí už z principu fungování samotné služby analyzovat naprosto všichni. Když se tedy začtete do podmínek služby, často se dozvíte, že použitím nějakého webu XYZ dáváte provozovateli licenci k tomu, aby s vašimi daty mohl dělat všemožné psí kusy. Je trošku zvláštní, že každého zpravidla napadne ten nejméně pravděpodobný a zároveň nejdivočejší scénář a nikoliv odvěká pravda, že nejjednodušší vysvětlení je zpravidla i to správné – třeba to, že jen díky tomuto svolení může takový Google+ zpracovat vaše fotografie nahrané na úložiště, automaticky je vylepšit a případně třeba strojově sestavit panoramaticky snímek. V právní rovině totiž zasahuje do cizího autorského díla, vytváří odvozené a k tomu všemu potřebuje právě vaši licenci, kterou mu udělujete v okamžiku registrace účtu.
Roboti
Konkurenční provozovatelé čas od času spustí nějakou tu reklamní kampaň namířenou na Google. V minulosti to byla třeba silně medializovaná akce Scroogled od Microsoftu, která si brala na paškál Gmail. Hlavní tezí kampaně bylo sdělení, že Google slídí ve vašich e-mailech, aby vám mohl zobrazit relevantní reklamu, zatímco Microsoft nic takového nedělá.
Čtete poctivě podmínky služeb?
Samozřejmě že dělá, dělají to totiž oba, jen se liší účel. V podmínkách obou internetových velikánů se dočtete, že v rámci používání služeb nesmíte porušovat zákony a v případě dětské pornografie si pak obě společnosti vyhrazují právo takový obsah automaticky zachytit, zablokovat účet a data předat úřadům.
Google to v podmínkách píše zcela otevřeně, Microsoft trošku skrytě, když dodává, že na úložiště OneDrive nesmíte ukládat fotografie a videa lidí holdujících naturismu (o dětech ani nemluvě) a to ani v případě, že se jedná o ryze soukromou složku, která nebude na veřejném internetu viditelná. Microsoft si v takovém případě vyhrazuje právo zablokovat účet. Nabízí se otázka, jak se ale v Redmondu dozvědí, že je ve vaší soukromé a neveřejné složce něco hanbatého? Odpověď si jistě domyslíte sami a vodítkem může být roky vyvíjená technologie PhotoDNA, pomocí které Microsoft automaticky vyhledává pedofilní materiál. Podobnou technologii používá i Google.
Podstatné je ale to, že podobné kontroly provádí automatický software a nikoliv člověk. Ostatně těch dat je dnes tak enormní množství, že to ani není dost dobře možné. Mnohem více bych se podobných praktik naopak obával u malých a prakticky nekontrolovatelných webových služeb, na které ve velkém nedohlížejí jak EK a americká FTC, tak lokální úřady na ochranu osobních údajů a především zástupy neziskových organizací.
Člověk, ať už z Microsoftu, nebo Googlu, se na vaše osobní data prostě jen tak z ničeho nic podívat nemůže a bez svolení patřičného soudu je ani nemůže komukoliv předat. Porušil by tím nejen legislativu země, kde své služby provozuje (v našem případě českou legislativu na ochranu osobních údajů – Google i Microsoft u nás totiž mají oficiální zastoupení), tak obdobnou legislativu přímo v USA. Takže občasné představy, že si inženýři v Mountain View a Redmondu krátí dlouhou chvíli četbou vašich e-mailů, patří spíše scénáristům hollywoodských trháků. Nejen že by to už dávno prasklo, ale obě společnosti by riskovaly vyšetřování ohromných rozměrů i likvidační ztrátu důvěry.
Prodává Google naše data?
Další a již klasickou počítačovou urban legend je představa, že Google sbírá naše data, aby je pak mohl prodávat svým reklamním partnerům. Ono tomu tak ve skutečnosti opravdu je, musíme si ale jasně vysvětlit, co je tím vlastně míněno.
Pokud chcete v praxi pochopit, co se oním prodáváním dat rozumí, nejlépe uděláte, když si vyzkoušíte sestavit reklamní kampaň v systému AdWords. Google toho o nás sledováním naší aktivity ví opravdu mnoho, to ale neznamená, že někomu prodá obří textový soubor, ve kterém budou všechny informace o tom, co na webu dělá dejme tomu třeba Jakub Čížek. Firma by tak opět porušila své vlastní podmínky a také americké i české zákony.
Kampaň AdWords. Založit ji může naprosto každý a každý tedy může cílit na konkrétní demografické skupiny a tedy využívat agregovaných osobních data uživatelů Googlu.
Aby tedy taková data mohl Google použít ve svém reklamním systému pro partnery, dochází k jejich anonymizaci formou agregace. Pokud jste muž z Prahy, je vám 27 let a po večerech na internetech hledáte rybářské pruty, Google vás zařadí do demografických skupin pohlaví: muž, bydliště: Praha, věk: 25-34, záliby: rybolov.
Na některou z těchto skupin pak může cílit zadavatel reklamní kampaně. Když se tedy bude jednat o rybářský e-shop, bude chtít svoji reklamu cílit především na ty, pro které není rybolov španělskou vesnicí. Jeho banner se pak bude na základě jeho zadání zobrazovat především fanouškům rybaření a tedy i vám. To je celé.
Přesně tímto způsobem Google prodává vaše údaje svým klientům – zadavatelům reklamy. A co je nejpodstatnější, na tomto principu dnes funguje každý behaviorální kontextový reklamní systém – zdaleka nejen ten od Googlu, ačkoliv je pochopitelně z hlediska pokrytí internetu tím největším.
Nástroje, které vám odhalí, co o vás Google vlastně ví
Jak už jsem napsal v úvodu, Google je často považovaný za Velkého bratra a letos dokonce obdržel cenu pro největšího českého slídila, ale zároveň se jedná o internetového provozovatele, který nabízí zdaleka nejvíce přehledů a možností, jak ono slídění co nejvíce omezit.
Chování behaviorální kontextové reklamy od Googlu můžete nastavit na této adrese. Dozvíte se zde, za koho vás vlastně Google považuje a systém lze odtud zablokovat, takže se vám bude napříště zobrazovat pouze generická reklama. Jednotlivý banner a kampaň pak zablokujete přímo u konkrétní reklamy na libovolném webu, takže se vám nebude napříště zobrazovat.
Nastavení reklamního systému Googlu a případné vypnutí jeho personifikace
Podobným způsobem můžete vypnout historii, kdy si Google pamatuje vaší aktivitu napříč jeho službami a můžete vám tak v některých případech vyjít vstříc. Nastavení ukládání historie pro jednotlivé služby najdete na této adrese.
Nastavení ukládání historie
Pokud máte profil na Google+, můžete také zablokovat doporučení. To jsou ty případy, kdy třeba v Play Storu objevíte kladné hodnocení od kontaktu ze své sítě, kterému se aplikace také líbila. Pokud chcete, aby vaše hodnocení aplikací bylo na veřejnosti více anonymní, odhlaste osobní doporučení na této adrese.
Vypnutí personifikovaného hodnocení
Stejně tak se můžete podívat na všechna svá zařízení, ze kterých se přihlašujete ke službám Googlu a to včetně těch historických. Nemusí to být hned telefon, ale i některý ze stolních počítačů. Můžete je odtud deaktivovat. S předchozím odkazem souvisí ještě přehled bezpečnostních notifikací, což je seznam zpráv o klíčových bezpečnostních změnách – třeba změně hesla.
Historie všech zařízení, ze kterých jsem přistupoval ke službám Googlu a možnost deaktivace těch starých
Kompletní nastavení svého účtu včetně možnosti stažení dat ze služeb a jejich definitivní smazání hledejte na této adrese a nakonec nesmím zapomenout ještě na souhrnný přehled Dashboard, jehož úkolem je informovat vás o dění na vašich službách za poslední období. Na jednom místě tedy uvidíte, odkud jste se přihlašovali, jaké mobilní telefony jste používali, kolik fotografií jste nahráli na Picasu/Google+ nebo třeba to, kolik vám proteklo zpráv Gmailem.
Kompletní přehled dění na účtu Googlu – Dashboard
Jen připomenu, že takto rozsáhle přehledy konkurenční provozovatelé vůbec nenabízejí. Pakliže je tedy Google největším slídilem na internetu, sluší se podotknout, že je to zároveň nejtransparentnější slídil, který vám přesně řekne, co o vás ví.
Nejdůležitější sdělení na závěr. Vše, co s vašimi daty Google dělá, je předmětem smluvních podmínek, se kterými souhlasil každý, kdo si u Googlu zřídil účet. Podmínky jsou dnes psané snadno pochopitelným jazykem a doplňují je i pravidla nakládání s osobními údaji. Kdyby tyto dokumenty před registrací každý alespoň stručně pročetl, pochopil by, že se většina kritiky zakládá spíše na zkreslených polopravdách.
Ostražitosti samozřejmě není nikdy dost, bylo by ale nanejvýše vhodné ptát se i na to, jak s daty nakládají ti druzí, na které pro svůj velkobratrský zájem o Google často zapomínáme.
