Google nabízí Street View, Microsoft pro změnu kontruje ptačím pohledem Bird's Eye. Google vrací úder, za pár měsíců totiž nabídne exkluzivní satelitní snímky z družice GeoEye-1.
Když Google v květnu minulého roku spustil službu Street View, způsobil tak trochu senzaci. Zatímco se tradiční mapové služby předháněly, která z nich nabídne ještě detailnější pohled na svět z ptačí perspektivy, Google prostě sestoupil do rušných ulic amerických velkoměst a začal mapovat svět z lidské perspektivy. Veřejnost se přirozeně rozdělila na dva tábory.
Kontroverzní Google Street View
Zatímco jedni plni úžasu strávili dlouhé noci virtuální procházkou po bulvárech tisíce kilometrů vzdálených aglomerací, druzí se vztyčeným ukazováčkem varovali před přílišným zásahem do soukromí těch, kteří se ocitli na fotografii. Ostatně není se čemu divit, na snímcích se totiž objevily i spoře oděné osoby slunící se v parku či muž vycházející z nočního podniku s pošramocenou pověstí. Americkým federálním úřadům se nakonec nelíbilo podrobné mapování Washingtonu jakožto sídla důležitých institucí a vojenských základen.
Opalování „nahoře bez“ na veřejném prostranství se vám může vymstít
Po protestech uživatelů Google zamezil rozmazáním obličejů identifikaci osob
Google kritiky vyslyšel, ze Street View nejdříve zmizely fotografie federálních úřadů a vojenských budov a později i tváře kolemjdoucích, které byly strojově rozmazané. Google ostatně už delší dobu vyvíjel systém pro rozpoznávání osob na fotografiích, nyní jej tedy mohl v praxi uplatnit – s ručním rozmazáváním milionů postav by si totiž neporadila ani celá armáda brigádníků.
Google nebyl první
Street View dnes pokrývá desítky amerických měst, vybraná místa v Evropě, Japonsku a Austrálii, zdaleka však není jediný svého druhu. Vlastně ani není první, s podobným nápadem totiž přišla před více než dvaceti lety nizozemská firma CycloMedia, která začala podobným způsobem fotit holandské ulice především pro městské a státní informační systémy. První speciální kameru sestrojila CycloMedia již v roce 1987.
Pro Street View je ale důležitější jiná společnost – Immersive Media Company, která v polovině devadesátých let sestrojila první všesměrovou kameru a o deset let později spustila projekt GeoImmersive City Collect, který už vám bude povědomý, tvoří totiž současný základ Street View, ačkoliv Google později zvolil vlastní technologii. IMC v každém případě v roce 2006 vyslala do amerických a kanadských ulic sérii VW Beetle se všesměrovou kamerou Dodeca umístěnou na střeše. Kamera pak každých několik sekund vyfotila 360stupňové panorama okolí, které po zpracování a propojení s tradiční Google mapou tvoří páteř Street View.
Všesměrová kamera Dodeca a VW Beetle zachycený na fotografii v ulicích Bostonu
Google však nebyl jediným zákazníkem, Immersive kamera byla v roce 2005 s úspěchem použita třeba při inaugurační přehlídce George W. Bushe, snímala totiž celou oblast a bezpečnostní složky tak měly v jeden okamžik podrobný přehled o celém okolí, kamera se totiž skládá z jedenácti samostatně pracujících CCD čidel namířených prakticky do všech směrů.
Nová družice GeoEye-1 s rozlišením 41 centimetrů
Opusťme nyní ale svět lidské perspektivy a vraťme se do tradičního světa zenitových map. I zde se Googlu v globálním měřítku vede velmi dobře, satelitními a leteckými snímky totiž v rámci aplikace Google Maps a Google Earth pokrývá prakticky celé území planety. Satelitní snímek má oproti Street View jednu výraznou výhodu – každá fotografie totiž zahrnuje poměrně velké území, zatímco projížďka všech světových metropolí s Immersive kamerou zabere několik dlouhých let. V dohledné době se zároveň blýská na lepší časy, Google totiž uzavřel exkluzivní smlouvu s americkou firmou GeoEye.
Pokud si budete prohlížet satelitní mapy Virtual Earth (Live Maps) či Google Earth (Google Maps), možná vám připadnou totožné. Není se čemu divit, komerčních subjektů, které disponují orbitálními družicemi s kamerami o vysokém rozlišení, zase není tolik. V praxi se jedná o francouzskou společnost Spot Image a americké Digital Globe a GeoEye. Podobné družice dokážou vyfotit krajinu pod sebou s rozlišením několika desítek centimetrů nicméně pouze černobíle. To znamená, že větší osobní automobil bude mít při přiblíženi 1:1 rozměry na monitoru řádově několik pixelů. S přirozenými barvami je to ale už horší, zde si satelity QuickBird, WorldView-1 nebo IKONOS poradí s rozlišením pouze lehce pod tři metry, stejný osobní automobil tak bude třeba v Google Earth jen velmi těžko viditelný. Možným řešením je samozřejmě kolorování černobílé fotografie umělými barvami.
Schéma družice GeoEye-1 a simulované 0,5m rozlišení, kterým bude disponovat
QuickBird a WorldView-1 patří Digital Globe, GeoEye pro změnu získává data ze satelitů IKONOS, ORBVIEW-2 a ORBVIEW-3. Ve čtvrtek by však měla vypustit novou družici GeoEye-1 (ORBVIEW-5), která nabídne zatím největší rozlišení u komerčních satelitních snímkovacích družic. Speciální kamera ve výšce 681 kilometrů nad zemským povrchem totiž dokáže černobíle snímat Zemi s rozlišením 41 centimetrů, v plném barevném spektru pak nabídne fotografie s rozlišením 1,65 metrů. Už dnes se zároveň plánuje vypuštění dalšího modelu GeoEye-2, který by měl mít rozlišení dokonce neuvěřitelných 25 centimetrů. Na oběžnou dráhu by se měl dostat v letech 2011/2012.
Techniku však zatím z bezpečnostních důvodů předbíhá americká legislativa, i když by totiž družice GeoEye-1 uměla snímat s ještě vyšším rozlišením, licence NOAA pro podobná komerční zařízení povoluje snímkování území USA pouze s rozlišením maximálně 0,5 metrů. Detailních snímků z kalifornských nudapláží se tak fanoušci jen tak nedočkají.
Exkluzivní partnerství s Googlem
Bezmála dvě tuny těžký satelit GeoEye-1 se bude po orbitě pohybovat rychlostí 7 km/s, přičemž společně s družicí IKONOS dokáže nasnímat na jeden milion kilometrů čtverečních území denně. Při této rychlosti tak GeoEye bude moci získat čerstvý obraz libovolného území planety každé tři dny. IKONOS, který byl na orbitu vyslán na podzim roku 1999, v každém případě už několik let společně s ORBVIEW-2 přesluhuje, GeoEye-1 tak má být mimo jiné i jeho spolehlivou náhradou.
Že bude vypuštění GeoEye-1 skutečnou senzací, dokládá i fakt, že se na čtvrteční start můžete dívat živě na internetové adrese launch.geoeye.com/LaunchSite. Pokud si najdete čas, určitě sledujte první díl nosné rakety Delta II, mělo by se na něm totiž objevit logo Googlu. Internetový gigant z Mountain View sice prý neusiluje o pohlcení GeoEye a na tvorbě satelitu se finančně nijak nepodílel, uzavřel však se společností exkluzivní smlouvu, a nové snímky se stanou základem pro jeho online mapové služby Google Maps a Google Earth, ačkoliv i nadále bude využívat služeb třetích stran, zejména tedy Digital Globe. A v čem tkví exkluzivita partnerství? Tiskový mluvčí GeoEye, Mark Brender, potvrdil, že Google bude jediným poskytovatelem online map, který bude moci využít zcela nových nejpodrobnějších satelitních snímků současnosti. Ty by se pak měly podle Kate Hurowitz z Googlu v online mapových aplikacích objevit zhruba v horizontu dvou měsíců.
Nosná raketa Delta II
Otázkou zůstává, jak dlouho ona exkluzivita vydrží, už příští rok totiž konkurenční Digital Globe plánuje vypuštění zcela nového satelitu WorldView-2. Ať už tak či onak, GeoEye z nebývalého zájmu médií a díky oznámení kontraktu s Googlem vytěžila během několika posledních dnů především nárůst hodnoty akcií o téměř dva dolary.
Šmírujte sousedy pomocí Bird’s Eye
Ve stínu satelitního snímkování se tak trochu stále krčí klasická a časem ověřená ortofotografie – tedy letecký kalibrovaný snímek. Pakliže komerční satelit dokáže z výšky několika set kilometrů nasnímat krajinu s rozlišením půl metru, pak fotoaparátem vybavené letadlo bez problému zachytí člověka koupajícího se ve svém bazénu. Poněkud směšně pak při tomto srovnání působí zbytečná půlmetrová restrikce amerických federálních úřadů.
Asi nejkvalitnější letecké snímkování dnes nabízí Microsoft v rámci mapové vrstvy Bird’s Eye, kterou najdete v mapové aplikaci Virtual Earth. Funkce Bird’s Eye se zatím omezuje jen na vybrané obydlené oblasti USA a na rozdíl od běžných leteckých a družicových fotografií je zemský povrch snímán pod menším úhlem, je tedy zachovaná perspektiva, domy vidíte z boku a nechybí málo, abyste přečetli poznávací značku Land Roveru či rozpoznali fotbalový míč od toho basketbalového.
Kvalitu Microsoft Virtual Earth Bird's Eye oceníte zejména při srovnání s ortofotomapou v Google Earth
Bird’s Eye je jednoduše geniální, otázkou ale zůstává, zdali se dostane za hranice severoamerického kontinentu. Z pohledu pokrytí a regionalizace map totiž Virtual Earth Googlu zatím nesahá ani po paty. Samozřejmě ani Google v tuto chvíli nemůže konkurovat českému Seznamu, který na svých mapách nabízí kompletní pokrytí Česka leteckými snímky brněnské společnosti GEODIS, pakliže si ale na Live Maps najdete Českou republiku, vrstvu s ortofotomapou raději ani nezapínejte, vyššího rozlišení se totiž dočkala pouze Praha.
Quo vadis mapo?
Současná dostupnost globálních geoinformací, nejrůznějších mapových vrstev, satelitních snímků o vysokém rozlišení i kvalitních ortofotografií je v každém případě dříve naprosto nebývalá. Před deseti lety byly velmi ceněným zbožím ortofotografie Prahy a Brna ve formátu MrSID, které si zvesela každý stahoval z P2P sítí nebo šířil na CD-ROM. Na počátku nového milénia svět objevil první skutečně populární virtuální glóbus NASA World Wind, ten se však až příliš brzy dostal do stínu dnes pravděpodobně nejpopulárnější digitální Země – Google Earth. To co bylo před deseti lety veřejně naprosto nedostupné, je dnes pro většinu z nás naprostou samozřejmostí a jistě stojí za úvahu představa, jak asi bude vypadat Google Earth a Virtual Earth za dalších deset let. Co myslíte?
