Mnozí odborníci tvrdí, že chceme-li zmírnit negativní dopady klimatických změn, nestačí jen omezit množství emisí CO2 vypouštěných do ovzduší. Potřebujeme prý také najít způsob, jak odstranit co možná největší část již existujícího znečištění.
Problematikou zachycování a ukládání uhlíku se v současnosti zabývá řada badatelů, nicméně většina z nich vyvíjí různá mechanická řešení. Jsou ale i jiné možnosti – například pokusit se vylepšit přirozené schopnosti rostlin.
A právě touto cestou se vydal i tým z Harnessing Plants Initiative při Salk Institute for Biological Studies (SIBS), který nedávno přišel se zajímavým zjištěním.
Jak nejspíš víte, rostliny mohou uhlík ukládat do svých kořenových systémů. Čím rozsáhlejší tyto systémy jsou, tím lépe.
Vědci díky studiu huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana) odhalili, že to jak hluboko do země kořeny prorostou, určuje gen zvaný EXOCYST70A3. Pak už ho stačilo „jen“ upravit… a huseníčky rázem začaly vytvářet delší kořenové systémy. EXOCYST70A3 – nebo alespoň gen jemu podobný – se navíc nachází i ve všech ostatních rostlinách.
„Z tohoto prvního objevu na cestě k realizaci cílů Harnessing Plants Initiative jsme neuvěřitelně nadšeni,“ komentoval to výzkumník Wolfgang Busch. „Snížení hladiny CO2 v atmosféře představuje jednu z největších výzev naší doby a pracovat na jejím řešení je pro mě osobně velmi smysluplné.“
Titulní foto: Salicyna, CC BY-SA 4.0
