Již v minulých dílech jsem zde hodně mluvil o proprietárním software a svobodném software, naťukl jsem také GNU General Public License. Jak to ale souvisí s copyrightem? Často je slyšet z různých stran, že by to snad měl být svobodný software podkopáváním tzv. „intelektuálního vlastnictví“...
Je zřejmé, že existenci proprietárního software umožnil právě copyrightový systém. Nechci zde říkat, zda tomu tak je dobře, či špatně, ale chtěl bych hlavně rozebrat důležitý posun významu copyrightů v nedávné minulosti.
Kdysi nebyly žádné copyrighty, neexistovalo žádné omezování myšlenek či postupů. Když se ale copyrightový systém zrodil, bylo to úplně něco jiného než to, jak ho známe teď. Pravda, vlastní copyrightový systém se téměř vůbec nezměnil, ale změnili se podmínky, ve kterých je aplikován. Účel pro který byl stvořen již dnes neplní, existuje v diametrálně odlišných podmínkách, funguje jinak, používá se k jiným účelům. Nechci spekulovat o tom, zda je copyright v dnešních podmínkách dobrý, nebo špatný, to přenechám povolanějším osobám, ale na druhé straně, měli bychom ho posuzovat jako novou, úplně odlišnou věc, než ta co tu existovala kdysi. A když je to věc nová, proč bychom si měli být jisti, že funguje dobře, jako tomu činila věc stará? Váš počítač časem zastará a pokud ho nebudete chtít vyhodit, budete pro něj hledat nějaké nové využití. Můžete si na něj třeba sedat u stolu. Jak si můžete ale být jisti, že jako židle slouží váš počítač dobře? Jen proto, že počítat uměl dobře? Musíte se na záležitost podívat znovu, objektivně a uznáte, že bedna od počítače se opravdu k sezení moc nehodí. Na druhou stranu některé jiné věci se hodí i na jiný účel, než pro který byly zkonstruovány a nevím, zda copyrighty patří tam nebo tam, ale jistě je třeba nespoléhat na těžkopádnou setrvačnost a položit si to otázku teď, když se prostředí, ve kterém fungují copyrighty, změnilo a copyrighty tak dostaly úplně jiný význam.
Dříve, v době kdy se knihy opisovaly, neexistoval žádný copyright neexistoval. Pokud někdo dostal nějakou knihu a měl dostatek času, mohl si ji celou opsat. Poté ji mohl prodat, nebo si ji i nechat. Člověk, který knihu opisoval často prováděl také různé změny, takže potom existovalo mnoho různých verzí. Člověk měl možnost buď si knihu koupit, nebo si ji sám opsat. Později se vše velmi usnadilo vynálezem tiskařského stroje. Knihy se začaly tisknout a produkovaly se tak v mnohem větším množství. Lidé si mohli knihy kupovat, dokonce i sami opisovat. Objevil se ale problém. Co když někdo vytiskne knihu a jiný člověk z jiné tiskárny, ji vytiskne taky? Co když ji jen mírně upraví a bude tisknout taky? V té době začal být důležitý copyrightový systém. Jeho účelem bylo zabránit takovému přetahování děl mezi jednotlivými tiskárnami tak, aby každá musela tisknout díla originální. Nyní si pozorně všimněte co bylo v té době jejich účelem. Copyrighty byly stvořeny pro to, aby podporovaly tvořivost a přinášely tak veřejnosti více různých knih. Byly stvořeny pro to, aby z nich společnost mohla profitovat - umělá regulace v průmyslu ve prospěch veřejnosti. To je velmi důležité, protože později uvidíme, jak se se změnou prostředí začal měnit i účel copyrightu.
Podívejme se na to ještě z jiné strany. Veřejnost s nástupem copyrightového systému nic neztratila. Je sice pravda, že ztratila možnost, svobodu, kopírovat knihy, ale komu to vadilo? Běžní lidé doma neměli tiskařský stroj, aby si mohli sami kopírovat knihy. Jistě, mohli je stále opisovat ručně, ale to již bylo zbytečné. Copyrightový systém byl tedy omezením pro průmysl, ne pro veřejnost.
Nyní ale přichází věk digitální komunikace, informační společnosti... kde jsou copyrighty dnes? Lidé dnes již jsou schopni bez velkých problémů kopírovat knihy i jiná data u sebe doma. Copyrightový systém tak stojí v úplně jiném světle. Již není jen průmyslovým omezením, pro veřejnost již není pouze zahozením svobody, kterou stejně nemohli využít, již zde není k tomu, aby z něj profitovala veřejnost. Ve skutečnosti, dnes je tomu úplně naopak. Na copyrightech vydělávají hlavně jejich vlastníci, nikoliv veřejnost. To je obrátka o sto osmdesát stupňů! Pravděpodobně můžete stále opisovat knihy a nikdo vás nebude otravovat s copyrighty. Proč byste to ale dělali, když je tu naprosto logická, naprosto přirozená cesta, jak udělat kopii? Daleko snadnější cesta než trávit noci s perem v ruce? Rádi byste si zkopírovali knihu pro osobní potřebu a nemůžete. Vzpomeňme si ale na původní smysl copyrightů. Neměly nikdy za účel regulovat množení knih mezi lidmi a pro osobní potřebu. Měli za úkol zabezpečit to, aby na díle někoho, nemohl vydělávat někdo jiný. Aby ho nemohl upravit a potom na něm vydělávat. Aby ten někdo jiný musel napsat dílo vlastní a veřejnost tak dostala více děl. A najednou se podmínky změnily a jediné, co nyní copyrighty, dělají je, že omezují veřejnost.
Zda je tomu dobře či špatně nechám na jiné diskuze. Nicméně je velmi podstatné seznámit se s těmito fakty, abychom mohli lépe pochopit, co to je svobodný software, jak funguje a co vedlo k jeho vzniku. Vidíme, že všechny tyto myšlenky nejsou ve skutečnosti nic nového, ale jsou poměrně staré a dobře vyzkoušené ve fungujícím systému.
To je jeden z důvodů, proč Richard Stallman pro svůj svobodný operační systém GNU použil systém, který nazval copyleftem. Je to cosi jako převrácený copyright dneška. Tedy copyright, který nepoškozuje veřejnost. Richard chytře využil systém copyrightu k tomu, aby ho kompletně popřel. Copyleft spočívá v tom, že si sice daný text (což je třeba i zdrojový text programu, binární data... cokoliv) copyrightujete a do licence napíšete něco v tom smyslu, jako: „No dobře. Tak tady to máš. Musíš dodržovat podmínky, které jsem ti stanovil, jinak ho nemůžeš používat. Dávám ti právo k jeho užití, modifikování a redistribuci.“
Co je na tom za destrukci intelektuálního vlastnictví? Byla éra tiskařského stroje érou destrukce intelektuálního vlastnictví? Je zřejmé, že copyright s nástupem digitální komunikace ztratil svůj účel. Velké společnosti si hned našly účel jiný, ke kterému mohou copyrightový systém využít a který je pro ně extrémně výhodný. Je to ale účel opačný tomu, za kterým byl copyrightový systém stvořen. Účel, který zástupci velkých firem často nazývají „ochranou intelektuálního vlastnictví.“ Jaký má toto slovní spojení význam, či smysl mi však zůstává záhadou. Pod pojem intelektuální vlastnictví strkají lidé mimo copyrightů také patenty, ochranné značky, loga... věci, které spolu nemají téměř nic společného. Nejsem pro jejich zrušení, ale strkat je pod jednu střechu „intelektuálního vlastnictví“ není příliš šťastná volba. Vypadá to sice marketingově lépe, mluví o „intelektuálním vlastnictví“, než o originalitě firemního loga; mluvit o „intelektuálním vlastnictví“ namísto patentového systému. „Ochrana intelektuálního vlastnictví“ má jediný účel. Přinést do firmy co nejvíce peněz od nechápajících lidí, na které tento termín působí jako zaklínadlo.
Dle mého názoru jsou copyrighty v mnoha případech dobrá věc a určitě zde nechci propagovat nějaké zrušení copyrightového systému, to je dle mého názoru úplná hloupost. Chci ale ukázat, že copyrighty dnes nabraly úplně jiný směr. Směr, který již omezuje veřejnost, ne průmysl. Proč se ale divit komunitě lidí, která se své možnosti na omezování veřejnosti prostě vzdala a dělá věci jinak? Nemá smysl jim nějak bránit, protože cíl, pro který byl zkonstruován „starý“ copyrightový systém, je už dávno pryč. Měli bychom jim spíš být vděční za to, že nám poskytují svobody, které nám ostatní tvůrci (nejen) software vzali při příležitosti, která se jim naskytla vzhledem k měnícímu se prostředí, ve kterém nabyl ten stále stejný copyright jiného významu. Nebylo by rozumnější podivovat se nad proprietární distribucí (třeba software) než nad svobodným modelem, který tu existuje v podstatě od té doby, kdy bylo vynalezeno písmo, a nikomu nikdy nepřipadal zvláštní?
