Na Živě se chceme trochu více pustit do oblasti digitální fototechniky. Ne na úkor jiných rubrik, ale především proto, že cítíme, že oblast digifota má svoji neotřesitelnou budoucnost a její provázanost se světem PC je velmi úzká. I z těchto důvodů vám dnes přinášíme článek na téma „jak vytvořit dobrou fotografii“.
Dnes se podíváme na to, jak vytvořit téměř profesionálně vypadající fotografii, alespoň co se záběru, kompozice a celkového dojmu týká.
Hned na začátek musím předeslat, že tento článek je určen všem začínajícím amatérským fotografům. Nezáleží tedy na tom zda máte analogový nebo digitální fotoaparát (a zda má ten váš digitál 1,13 nebo 5 MPx). Nutno ale dodat, že digitálně fotografující čtenáři budou mít výhodu v tom, že své dílko mohou –většinou- posoudit ihned po pořízení snímku na LCD displeji svého foťáčku a případné chyby tak opravit novým nafocením dané scény. Analogoví čtenáři se budou muset nechat výsledkem své práce překvapit. (Ale i to má své kouzlo, nebo ne?)
Vhodný přístroj, základ dobré fotografie
Základním prvkem každé kvalitní fotografie je samozřejmě dobrý aparát. Dobrý ale v tomto případě neznamená co nejdražší, ale takový, který svému uživateli bude vyhovovat ovládáním, fyzikálními vlastnostmi (hmotnost, tvar, způsob a pohodlnost držení) a v neposlední řadě také vzhledem. Drtivá většina fotografů - amatérů v naší vlasti používá takzvané kompaktní přístroje. Jedná se o takové přístroje, jejichž funkce a hlavně cena nepřekračují potřeby, možnosti a přání běžných uživatelů. Záměrně neuvádím pevnou hranici mezi kompaktním a profesionálním foťákem, protože neznám nikoho, kdo by přesně označil, kde leží. Docela trefně označují tyto přístroje v USA – „Point and shoot (doslova to znamená zamiř a vystřel). Toto heslo je mířeno hlavně na jejich téměř celkovou automatizaci nejen samotného procesu expozice.
Proč mám nad fotkou přemýšlet?
Základním cílem komponované fotografie je zvýšení estetického dojmu. Jistě se raději podíváte na pěkně zpracovanou fotku, ze které vyzařují příjemně naladěné barvy, než na výtvor „splácaný“ narychlo rádoby uměleckého fotografa, kde například fotografované osobě bude „vyrůstat“ z hlavy strom (ti, co něco podobného již zažili jistě ví, o čem mluvím). Druhým –přiznejme si že neméně důležitým- faktorem jsou peníze. Tento problém pocítí hlavně majitelé analogových fotoaparátů, kteří musí investovat do filmů, vyvolání, alb… A jistě budete mít větší radost, když se se svými (poctivě zaplacenými) fotografiemi z dovolené budete moci pochlubit nejen po stránce obsahové, ale i po stránce estetické… Nic totiž nepotěší více než obdiv ostatních.
Cvičit se, cvičit se, cvičit se…
Žádný učený z nebe nespadl. To praví staré přísloví a také v našem případě je stoprocentně pravdivé. Za každým dobrým snímkem stojí stovky, možná i tisíce méně dobrých, či úplně špatných obrázků, které skončí v propadlišti dějin. I profesionálové vyfotí několik, někdy i desítek, fotografií, z nichž je pak jedna (v ideálním případě) skutečně dobrá. Aneb jak praví další moudro, trénink dělá mistry. Proto neváhejte, a foťte cokoliv, kdekoliv a kdykoliv. Protože jen když budete svůj přístroj dokonale ovládat a znát jeho možnosti (čehož nedosáhnete jinak než praxí), máte šanci vytvořit kvalitní snímky.
Budiž světlo
Jednou z hlavních podmínek zdařilého snímku je kvalitní osvětlení. Samozřejmě se nemusí jednat pouze o sluneční světlo, velice zajímavé snímky se mohou podařit i při světle svíček, žárovek, či při použití blesku. Jako ideální bych ale označil světlo, které nám dává sama příroda – tedy sluneční. Je ale třeba dát si pozor, v kterou denní dobu budeme jeho svitu využívat. Jako ideální se jeví ráno (zhruba mezi osmou až desátou hodinou) a pak pozdní odpoledne (od 15 hodin). Slunce má totiž v těchto intervalech velice příjemnou, teplou barvu. Vytváří také, na fotografiích lépe vypadající, měkké stíny. Navíc již není tak intenzivní a nenutí fotografované mhouřit oči (což se na výsledném efektu prozradí více než dosti). Pokud budete fotografovat v místnosti, je asi nejvhodnější světlo denních zářivek, které se svým složením nejvíce blíží světlu přírodnímu. Je potřeba si také uvědomit, odkud světelný tok přichází. Dříve se doporučoval zdroj světla za zády (mělo to za následek vyniknutí barev), který ale v této poloze vyvolával podivné a na fotce ne zrovna dvakrát dobře vypadající stíny. Proto se v současnosti spíše doporučuje mít šikmé boční osvětlení.
Typický případ osvětlení zezadu zleva (bohužel se slunce trochu nešťastně odráží od skla)
Samozřejmě se dá fotografovat i pří jiném směru paprsků světla. Velice pěkně vypadají například fotografie přímo proti zapadajícímu slunci (ke kterým jsou ale zapotřebí nejen již zmiňované hodiny cviku).
A co vlastně budu fotit?
Na začátku této stati si hned dovolím popřít ono americké PS (Point and shoot). To totiž navádí k naprosto bezmyšlenkovitému mačkání spouště za vším co se hýbe i nehýbe. A o tom přeci fotografie není… Je sice pravda, že některé takto pořízené „momentky“ mají své neopakovatelné kouzlo a atmosféru, ale ta pravá romantika přichází až s sestavováním záběrů, hledáním co nejideálnějšího světla, zorného úhlu atd. Souhrnně to můžeme označit jako záběr. Vybíráme si v něm co a jak budeme fotit. V tomto místě je tedy důležité uvědomit si, na co se ve fotografii chceme zaměřit. Pokud tedy budeme chtít vyfotit například rodinu u grilování, je potřeba najít takový záběr, kdy fotografovaný objekt bude vyplňovat co největší plochu snímku, nic mu nebude chybět, ale také přebývat. Nejlépe to asi vysvětlí následující příklady.
Na první pohled špatně provedený záběr Naopak dobře promyšlený a zkomponovaný záběr
Na prvním snímku jsem se jako autor dopustil hned několika vážných chyb: Objekt se na fotografii nevešel celý. Celá přední část automobilu ujela kamsi do nenávratna, naopak vpravo vzadu je zbytečně mnoho místa. Dále je za vozidlem nevhodné rušivé pozadí, které odvrací pozornost od fotografovaného objektu. Oproti tomu na druhém, již poměrně zdařilém snímku je většina věcí tak, jak má být. Objekt vyplňuje téměř celou možnou plochu snímku, nic není oříznuto ani zkresleno. Pozadí sice také není úplně ideální, ale v rámci možnosti vyhovující. Posledním důležitým faktorem ovlivňujícím celkový dojem je to, že vozidlo míří doprostřed snímku, čímž se umocňuje mohutný a prostorový dojem (poučka a prostorovém dojmu samozřejmě platí i u lidí, kteří by se při fotografování měli dívat směrem do středu snímku). Další kouzla může s výsledkem udělat úhel pohledu. Při takzvaném žabím pohledu (tedy z co nejnižší výšky vzhledem k objektu) fotografovaná osoba, či objekt nabude dojem výšky a mohutnosti. Při záběru z vrchu se naopak bude zdát titěrný a bezvýznamný. Jako ideální a nezkreslený se tak jeví pohled z výšky očí.
Kompozice, aneb zábava začíná!
Přistupme ke zřejmě nejdůležitější záležitosti každé fotografie – kompozici. Kdybych chtěl vyjádřit několika slovy význam tohoto slova, volil bych zřejmě slova forma, způsob, estetická přitažlivost. Velice důležité je vštípit si do paměti základní kompoziční pravidlo: pravidlo třetinové. To rozděluje obraz po třetinách pomyslnými svislými a vodorovnými liniemi. Těžiště obrazu tak má spočívat přibližně tam, kde se tyto linie protínají. Musíme si dát také pozor na protiváhu. Předmět v pravém horním uzlovém bodě dobře vyváží pouze předmět v levém dolním uzlovém bodě. Dobře se také uplatňují linie vedoucí. z levé části do pravého uzlového bodu (je jedno jestli hornímu, či dolnímu). Jelikož totiž podvědomě čteme fotografii stejným směrem jako text, zavádějí nás tyto linie přímo do těžiště fotografie.
Linie směřující do pravé části fotografie Fotografie rozdělená podle třetinového pravidla
Dalším užitečným bodem je horizontové pravidlo. To nám říká že při fotografování krajinek by obzor neměl ležet přesně v geometrickém středu, ale zhruba v jedné třetině od horního okraje.
Na první pohled znatelný rozdíl
Připravit, pozor, teď!
Poslední záležitostí potřebnou k úspěšnému zvládnutí fotografie je pohotovost fotografa a jeho režijní schopnosti. Můžeme to shrnout pod pojem lidský faktor. Ani ten nejdokonalejší automatický fotoaparát si nedokáže srovnat nezbedná děcka v první řadě doprostřed rodinné fotografie. K tomu jsou potřeba právě režijní schopnosti fotografa… A ten správný fotografický nadšenec se pozná podle toho, že má neustále prst na spoušti svého přístroje a je připraven obstát ve zkoušce nazývané Point and Shoot, přičemž dodrží všechna výše popsaná pravidla.
Několik užitečných rad a triků
Na závěr dám k dobru několik postřehů, které se mi podařilo zachytit v průběhu mé amatérské fotografické dráhy.
Portrét:
Portrét většinou vypadá lépe, pokud je na něm krom fotografované osoby i nějaká další, k tématu snímku se hodící věc, v tomto případě například květiny.
Stačilo přidat kytici a výsledek je hned lepší
Efekty:
Neupoutejte se pouze na barevnou fotografii. I černobílé snímky, či fotografie pořízené s efektem „Sepia“ (nádech do žluta) mají své kouzlo.
Co říci závěrem
Teoreticky byste po přečtení tohoto článku měli mít základ pro zvládnutí kvalitní fotografie. Teď již nezbývá nic jiného, než fotit, fotit a zase jenom fotit. Jak již jsem několikrát řekl, jen skutečný dlouhodobý trénink dělá kvalitní fotografy. A v žádném případě se také nevzdávejte po několika chybně vyfocených filmech či paměťových kartách, protože jen ti, co trpělivě vytrvají mají šanci vypracovat se! Znovu opakuji, že tento článek byl jen prvním teoretickým krůčkem ke zvládnutí základů fotografie a byl určen zvláště pro začínající fotoamatéry. Konkrétní postupy a nastavení si probereme v některém z příštích článků.
