Favorit Microsoftu pro letošní rok. Recenze Windows for Workgroups 3.11 #Computer25

Slavíme 25 let časopisu Computer a připomínáme si rok 1994 archivním článkem.

Pražský Microsoft vypustil před několika málo dny do světa zřejmé klíčový produkt letošního roku – kompletně lokalizovaný systém Microsoft Windows for Workgroups, verze 3.11.

Vzhledem ke kvalitě a potřebnosti systému a k velmi aktivním záměrům Microsoftu v této oblasti se pokusím o poněkud časnější recenzi, než je v kraji obvyklé. Snad jsem po čtrnácti dnech testování lokalizovaného produktu a několika měsících práce s anglickým originálem natolik odhalil jeho ledví, abych jej mohl představit i vám, čtenářům Computeru.

Favorit prodeje?

Systém Windows for Workgroups (dále jen WfW) je na světě již řadu měsíců a popsaly se o něm tuny papíru; nebudu zde proto znovu prezentovat jakýsi zkrácený manuál. Podstatné je ale jeho počeštění – vzhledem k razantnímu úspěchu českých Windows (podle informací prodejců již většina z nich originální Windows už ani neprodává) se dá očekávat, že české WfW půjdou ve stopách svého předchůdce a obrovský objem prodeje mají ještě před sebou. Nevadí, že původní WfW se příliš neprodávaly – trh rychle zraje a po síti se dnes poohlíží každý, kdo má alespoň dva počítače.

Protože nové Windows (Chicago) se objeví v prodejní síti až koncem roku, budou WfW 3.11 zřejmě hlavním prodejním trhákem největší softwarové firmy na světě. Pro uživatele stávajících okenních systémů (ať již jsou to Windows 3.1 CZ/US nebo WfW 3.1 US) budou zajímavé odpovědi zejména na tyto otázky:

• zdali lze považovat počeštěný systém za hotový a bezchybně fungující,
• zdali je lokalizace kvalitní, bezchybná a dobře pochopitelná.

Po zkoumání nového systému se domnívám, že se za následující věty mohu s klidným svědomím podepsat; jistě, veškeré zejména konfigurační kombinace vyzkoušeny nebyly a rovněž nebylo možné systém testovat na velkém počtu počítačů.

Funkčnost stejná jako u originálu

Ostřílení  windowsáři si jistě pamatují na problémy při přecházení z anglické verze Windows 3.1 na českou. Protesty aplikací, problémy s obrazovkovými písmy a kódováním – na to již můžete zapomenout.

WfW 3.11 CZ vycházejí důsledně z anglického originálu a čeština se vyskytuje právě tam, kde má: v menu, nápovědě, dialozích a písmech. Vzhledem k tomu, že samotné WfW 3.11 a jejich česká lokalizace přicházely na trh krátce po sobě, je i jejich funkčnost totožná. Na testovaných strojích jsem měl nainstalovány vždy obojí Windows (WfW 3.11 US i CZ) a rozdílnou funkčnost jsem nikde nezaznamenal.

Tím nechci říci, že vše je bezchybné – nelze však paušálně vznikající problémy (zejména u ovladačů síťových karet, sdílení disků a tiskáren) svést na WfW. Zpravidla bývá v těchto případech viníkem hardware a konkrétně různé kolize v přerušeních, adresách, časování atd.

Pokud jsem však v někom vzbudil dojem, že WfW mají problematickou funkčnost, rychle uvádím na pravou míru: ve standardních počítačích vybavených nejlépe kvalitní síťovou kartou přímo od výrobce nebo producenta zřídka nastává problém. V redakční testovací laboratoři se však obvykle vyskytují počítače, na kterých ještě“ neoschl lak a nejinak je tomu i u síťových adaptérů –konfigurování těchto systémů je většinou výzkumnickou prací s mnoha slepými cestičkami.

Kvalita české lokalizace: vím, co chválím

Lokalizace Windows 3.1 vzbudila mnoho ironických reakcí; zejména z různých vtipů nad závěrečnou průpovídkou „Toto je konec vaší práce ve Windows“ by se dala sestavit celá kniha. Zatím jsem se však nesetkal s lepší verzí: kdo ji sestaví tak, aby obsahem i rozsahem odpovídala originálu a byla lepší, má letošní předplatné Computeru zdarma (nápady zasílejte do redakce).

Počeštění Windows for Workgroups 3.11 důsledně vychází z českých Windows 3.1; v rysech, ve kterých se oba systémy shodují, není žádná odchylka. Jedinou nalezenou výjimkou je drobné pozměnění příkazů např. ve Správci souborů – místo rozkazování se používá podstatné jméno (např. místo Kopíruj – Kopírování). Tento postup směrem ke zdvořilosti odráží postup v myšlení a vztahu k počítačům – místo DOSovského zupáckého rozkazování nastává éra vytříbených Windowsových mravů (pamatuji se na svá dětská počítačová léta, kdy kolega programátor ve státním podniku vytvářel jakousi aplikaci pro zaměstnance: při stisku nedovolené klávesy systém zcela vážně zobrazil hlášení „Chceš facku?").

Byl jsem zvědav, jak se lokalizátoři vypořádají s nelehkou síťovou a komunikační terminologií – ta je doménou „techmanů", kteří si zvykli na angličtinu a nanejvýš semtam používají jakési zprzněné a nepublikovatelné české výrazivo (nalogovat se, vyremuj, klibórd a podobně). Skutečně, nalézt pěkný český ekvivalent k „hub", „peer-to-peer “ či „server“ je zřejmě nemožné.

Lokalizátoři WfW 3.11 zvolili citlivou střední cestu – neznásilňovali angličtinu, nicméně s řadou českých novotvarů nebo slov použitých v nových významech se setkáme. Je to vidět hned v názvech aplikací: „WinPopup“ nebo „Mail“ (mohla to být „Pošta“, ne?) zůstaly stejné, z programu „Chat“ se stal docela pěkný „Rozhovor“ atd. Dobře jsou přeloženy poměrně textově rozsáhlé dialogové panely – ač se považuji za poměrně zdatného angličtináře, pochopil jsem některé prvky důkladně až po nainstalování české verze.

Snad jen – v parametrech nastavení sítě (Ovládací panel, ikona Síť) nepovažuji za přesné přeložení termínu „Ghosted connections“ jako „Automatická připojení“ – význam se posouvá do zcela jiné roviny.

Nejvíce se lokalizátoři vyřádí v nápovědě a v dodávaných „readme“ souborech. Nápověda je přeložená dobře, snad trošku suše, jakoby se čeští lokalizátoři báli zopáknout pár vtípků a živých obratů z originálu. V „readme“ souborech lze bohužel najít řadu překlepů; protože vím, že tyto soubory se překládají na poslední chvíli, doslova „do instalačních masterů", lze vše odpustit. Nakonec snahou těchto souborů je poskytnout opravdu ty nejnovější zjištěné informace, třebas i na úkor dokonalosti.

Jak povýšit na WfW 3.11 CZ

I tehdy, pokud nemáte síť, je vhodné povýšit z Windows 3.1 na WfW 3.11. Rozdíl mezi oběma systémy nespočívá jen v síťových funkcích – skoro by mě k povýšení přinutil jen výrazně vylepšený Správce souborů. WfW také obsahují snad z poloviny překopané a „updatované“ ovladače pro veškeré periferie, zejména tiskárny; nesmíme zapomenout ani na robustnější 32bitové jádro a vůbec mírně výkonnější fungování systému i se starými aplikacemi.

Pokud síť máte, není o čem diskutovat: WfW jsou softwarovým síťovým řešením s komfortními prvky, a dobře se snášejí s jinými sítěmi (u nás prakticky připadá v úvahu jen Novell).

Přechod na WfW spočívá, jak jinak, v jejich instalaci. Při ní instalační program implicitně nabízí instalování do téhož adresáře, ve kterém jsou předchozí Windows. Dovolil bych si mírně oponovat a navrhnout „velký jarní úklid“: zcela novou instalaci Windows a následné přihlášení aplikací. Důvodů je několik:

– Ve starých Windows mohly být spouštěny některé ovladače, které již nejsou potřebné a mohou být dokonce příčinou kolize. Tyto ovladače pochopitelně nejsou odstraněny, to bychom chtěli po instalačním programu inteligenci zkušeného servismana.

– Adresář Windows (a Windows) obsahuje řadu souborů dodaných jinými aplikacemi, které jste třeba již dávno vymazali. Je jich tím více, čím více různých aplikací prolezlo disketovou mechanikou vašeho stroje při instalaci – v našich podmínkách se obvykle jedná o hodně vysoké číslo. Tyto soubory jsou obvykle neškodné, nicméně zabírají hodně místa.

Pokud se zdá, že přeháním, uvedu osobní příklad: po půl roce používání Windows narostl původní adresář (dohromady cca 250 souborů a 13 MB) na zhruba trojnásobek - přes 600 souborů a 30 MB na disku.

– soubory WIN.INI a SYSTEM.INI načítají (opět vinou starých aplikací a periferií) řadu ovladačů, které již nejsou k potřebě. Ty zpomalují start Windows a zabírají cenné místo v paměti.

Počítejte s tím, že po nainstalování Windows for Workgroups „z čisté vody“ strávíte zhruba den rekonstrukcí aplikací a ovladačů tak, aby vše fungovalo jako předtím. Nepochybně využijete zkušeností s provozem a nebudete přiinstalovávat prvky, o kterých jste poznali, že jsou zbytečné. Odměnou vám bude výrazně svižnější a spolehlivější chod systému, zvláště na počítačích s menším vybavením pamětí RAM (do 8 MB).

Fámy a legendy pracovního kolektivu (Workgroup's)

Samotným pořízením malé sítě se zabývá jiný článek v tomto čísle; zde bych se chtěl závěrem věnovat otázkám, které windowsoví uživatelé nejčastěji kladou a ve kterých se rovněž nejčastěji mýlí.

Otázka: Jsou Windows for Workgroups náročnější na paměť počítače než Windows 3.1?

Odpověď: Pokud je chcete naplno využívat, tak ano. Jádro WfW je v podstatě totožné, nicméně pokud načítáte do paměti síťové ovladače, zvyšují se nároky na paměť RAM a rovněž je „ukousnuto“ více ze systémových zdrojů. Přesná čísla je těžké uvést, závisí velmi na konfiguraci sítě a rozpětí síťových služeb; zhruba se jedná o desítky až max. stovky kB.

Otázka: Běží WfW rychleji nebo pomaleji než Windows 3.1? Jak jejich rychlost ovlivňují samotné síťové (tj. serverové) služby?

Odpověď: WfW jsou díky 32bitovému jádru poněkud zrychlenou verzí Windows 3.1. Na druhé straně však síťové služby chod systému mírně zpomalují, takže výsledek je zhruba 1:1. Rychlost je rovněž ovlivněná druhy činnosti: u WfW je výrazně zpomalený start Windows, načítají-li se síťové ovladače a ustanovují-li se síťová spojení, vlastní chod aplikací a grafika jsou naopak mírně zrychlené.

Vlastní síťové služby poskytované jiným uživatelům (služby serveru) mohou velmi značně chod ostatních aplikací. Prostě platíte za to, že v síti není server a jeho úlohu musí vykonávat stanice „nad své pracovní povinnosti“. Při občasném přijetí či poslání hlášení, kopírování malého souboru či zpracování malé tiskové úlohy je zpomalení nepatrné; při např. kopírování velkých souborů se chod systému viditelně zpomalí.

Zadrhávání až zdánlivé „ztuhnutí“ systému může rovněž nastat při problémech v síťové komunikaci – pořád jsme pod jednoúlohovým DOSem, který, (například) čekaje na odpověď další síťové stanice, není schopen nic jiného provádět. Program WinMeter vytížení vlastními a serverovými službami registruje; další parametry provozu sítě řídí program Síť v Ovládacím panelu.

Otázka: Nakonfiguroval jsem (zřejmě špatně) síťovou kartu a při startu mi WfW „tuhnou“. Jak nejlépe pokračovat?

Odpověď: Pokud víte, v čem je zádrhel a jak provést správnou konfiguraci, spusťte Windows s parametrem /N, čímž vynecháte načítání veškerých síťových ovladačů. Spusťte program Konfigurace sítě (Network Setup), a nakonfigurujte síťovou kartu správně.

Pokud po tomto postupu vada nezmizí, zkuste diagnostikovat problém spuštěním Windows s parametrem /B. V adresáři Windows se vytvoří soubor s názvem BOOTLOG.TXT, který obsahuje záznam všech načítaných ovladačů a výsledek načítání (Load Success=úspěšné načtení, Load Failed=načtení selhalo). Prohlédnutím tohoto souboru při neúspěšném startu Windows zjistíte, který soubor či ovladač selhal při načítání a jste zase o kus dále (pokud není přítomen status Load Failed, jedná se o poslední soubor v seznamu, při jehož načítání počítač „zmrzl").

Pokud nenaleznete řešení tím, že odhalíte původce, lze doporučit pouze zavolání servismana nebo, máte-li dostatek trpělivosti, kompletní nové nainstalování Windows. Je ale pravděpodobné, že nakonec u servismana stejně skončíte.

Otázka: Windows for Workgroups jsou údajně mnohem méně spolehlivé než Windows 3.1. Je to pravda?

Odpověď: Pravdivé toto tvrzení není, i když se skutečně opírá o nesporný fakt: systém s WfW je opravdu „křehčí“ než Windows 3.1. Jedná se ale o poněkud demagogické zmatení pojmů, mazaně využívané konkurencí. Havárie Windows mohou být způsobeny aplikacemi, hardwarem a chybami ve Windows samotných, havárie WfW mohou být způsobeny tímtéž plus síťovým hardwarem plus kabeláží plus havárií jiného počítače v síti. Je to totéž, jako bychom řekli, že Škoda 110 má lepší jízdní vlastnosti než Škoda 120 s plně naloženým přívěsným vozíkem, tudíž je S 110 bezpečnější než S 120.

Přesto je vhodné se krátce zmínit o bezpečnosti sítí. Sítě peer-to-peer  jsou obvykle náchylnější k chybám než sítě klient-server. Sítě peer-to-peer  jsou cenovým kompromisem: počítač musí plnit vlastní úlohy náročných programů, navíc je serverem pro ostatní stanice (slouží jim) a zároveň je vlastně jejich klientem (využívá je). Je jasné, že výskyt konfliktních situací je častější než u síti klient-server, kde server pouze „slouží“ a stanice pouze „kořistí“.

Nicméně jednu nespornou kladnou vlastnost síť Windows for Workgroups má: havárie stanice (reset, odpojení kabelu za chodu sítě a podobné brutálnosti) nemají za následek kompletní zhroucení ostatních počítačů v síti, jak je tomu často např. u některých sítí klient-server.

Otázka: Mohu mít na počítači více verzí Windows a Windows for Workgroups, než se pro jednu definitivně rozhodnu?

Odpověď: Nejdříve je nutno uvést, že pro „používání“ více verzí Windows musíte pro dodržení platných zákonů tyto verze zakoupit. Z čistě technického hlediska můžete mít na disku instalací Windows třeba deset a spouštět libovolnou z nich – chod jedněch Windows neovlivňuje existence Windows druhých. Určité potíže mohou nastat pouze u dalších aplikací – ty, které provádějí při instalaci zápis do adresářů Windows, zřejmě automaticky v druhých Windows (či WfW) nepojedou. Musíte pak ručně zkopírovat některé soubory z jedněch Windows do druhých, popř. provést změny v .INI souborech. Je ale možné, že úspěchu stejně nedocílíte.

Otázka: Mám na jednom počítači zakoupeny WfW anglické a na druhý si zřejmě pořídím české. Budou spolu tyto dva systémy komunikovat?

Odpověď: Zkoušeli jsme to a nenalezli jsme žádné problémy. Je však nejvýhodnější používat všude stejné Windows, už kvůli písmům.

Infobox

• Produkt: Microsoft Windows for Workgroups 3.11 CZ
• Zapůjčeno od: Microsoft, s. r. o.
• Výrobce: Microsoft, USA 
• Cena: 3 820 Kč,  add-on k Windows 3.1: 1 390 Kč
• Telefon: 02-899211

---

Časopis Computer slaví 25 let od založení. Úplně první číslo jsme nechali vytisknout znovu a přibalili k aktuálnímu květnovému vydání. K tomu jsme se rozhodli na Živě vydat několik dalších článků z prvního ročníku 1994.