Když člověk někomu musí říkat co si přeje, pak u dárku není žádné překvapení. Buď mě někdo zná natolik dobře, že ví po čem toužím (nemusí jít pouze o věc, a dárek může být i vyroben), nebo jsem raději za hotovost. No ano $, protože není nic horšího, než dát někomu kabát, který mu nesluší, či ženě parfém, který ji nevoní. Do některých věcí se prostě trefuje těžko. Takže pokud třeba chci dát prsten, vezmu ženu do zlatnictví, ať si vybere jaký se jí líbí, placení je má starost.
> Důvod sdílení na soc. síti, aby mnoho potenciálně cizích lidí (či tzv. kamarádů*, kdo jak chce), se hrabalo v podobných informacích mi naprosto uniká. To jsem celý já.
* Maličko se zamyslete, kdo z vás, má v reálném životě, fyzicky, třeba 200 - 300 "kamarádů", se kterými se pravidelně vídáte. Já je nemám, a ani bych nechtěl, nejsem organizace.
