Facebook | Sociální sítě | Evropská unie | Hate speech

Facebook se má přiklonit na stranu dobra. Nikdo ale neví, co to přesně znamená

  • Zuckerberg si přijel popovídat s Jourovou a Vestagerovou
  • Evropská komise chce po Facebooku, aby „byl dobrý“
  • Co to ale vlastně znamená a jak toho docílit?

Bavorské hlavní město o víkendu hostilo další ročník Münchner Sicherheitskonferenz – Mnichovské bezpečnostní konference, na kterou organizátoři letos pozvali také Marka Zuckerberga. Po cestě se stavil v Bruselu, kde si popovídal s komisařkami Margrethou Vestagerovou (hospodářská soutěž) a Věrou Jourovou (hodnoty a transparentnost). Přijetí ale bylo chladné, píše Politico.

Proč vlastně Zuckerberg zamířil do Belgie? Stejně jako Google to nemá u evropských úřadů zrovna jednoduché ani Facebook. Zatímco první bojuje u Soudního dvora EU o zrušení několika antimonopolních pokut, jejichž souhrnná výše přesahuje osm miliard eur, druhý má problém hned na několika frontách: napříč Evropou mu hrozí sektorová digitální daň a Bruselu, Berlínu, Paříži a dalším se zároveň nelíbí, jak zachází s hoaxy a nesnášenlivostí na své síti.

Podle Věry Jourové se má Facebook sám rozhodnout, zdali je na straně dobra, či zla, což je ale především literární zkratka pro prosté sdělení: jste zodpovědní za to, co provozujete a co na vašich službách provádí možná až třetina planety. Včetně ohromného množství duplicitních, falešných a robotických identit.

Evropo, reguluj nás, prosí Zuckerberg

Facebook ústy Marka Zuckerberga v posledním roce naopak poupravil strategii a do Bruselu přijel s apelem, aby si Evropa konečně usmyslela, co má tedy Facebook opravdu dělat. Ostatně už loni a pro mnohé nečekaně prohlásil: Regulujte nás! A letos v tom jen pokračuje.

acc783e7-0f23-4e7c-83c3-1a5f3f258646
Mark Zuckerberg v Mnichově (Foto: MSC / Kuhlmann)

Stručně řečeno, jde jen o to, kdo tu regulaci vymyslí a převezme za ni pochopitelně i společenskou zodpovědnost. A jak ukázaly i mediální výstupy z aktuálního setkání Zuckerberga s komisařkami, nikomu se do toho úplně nechce a hází zodpovědnost na toho druhého.

Něco takového tu nikdy nebylo

Lidsky se tomu nemůžeme divit, jak v případě Facebooku, tak Googlu totiž chybí jakýkoliv právní precedent. V dosavadní historii Evropy i světa zatím nikdo nikdy neřešil, jak vlastně regulovat nadnárodní internetovou korporaci, která se může pochlubit miliardou zhlédnutých hodin videa za jeden jediný den a více než dvěma miliardami diváků a filmařů v jedné osobě z celého světa, kteří tento materiál na YouTube nahrávají každou sekundu a v tak ohromném množství, že se jim nevyrovná ani ten největší mediální dům na světě.

Facebook na tom není ani o píď lépe. Během jednoho jediného dne na něm podle Zuckerberga provedeme více než 100 miliard interakcí počínaje publikováním nějaké té banality ze života a konče klepnutím na zvednutý palec u čerstvé fotografie spolužačky ze střední. Při současném stavu technologických znalostí je přitom „provozně nemožné,“ abychom každou z nich zkontrolovali v reálném čase, komentuje tlaky zakladatel a šéf sociální sítě.

Všechny současné pokusy o potírání problematického obsahu tedy nenaráží jen na definici toho, co to vlastně takový problematický obsah opravdu je – vždyť se jeho vnímání liší kultura od kultury –, ale i na technické možnosti podobné regulace.

Ostatně, snahu o regulaci dobře znají i v týmu vyhledávače Google. Nedávno z jeho mnohamiliardového indexu mohlo zmizet hned několik odkazů, které obsahovaly naprosto běžné anglické slovíčko „did“ a to včetně článku v respektovaném časopisu Nature. Důvod?  Protipirátští roboti třetí strany si usmyslely, že se jedná o zkratku pro ilegální nahrávky televizní šou Dance India Dance, a zahrnuly je do automatizované žádosti o blokaci.

2c9acdc8-5c98-4a91-ab9b-b745a8ecd44f
Není did jako DID

Inu, rozkaz zněl jasně, nesmí projet za žádnou cenu v internetovém podání. Tu a tam to prostě schytá nějaký ten pošťák, když jsou však těch pošťáků miliardy (index Googlu), je to problém.

Facebook přebírá iniciativu

Facebook se ale nakonec přece jen chopil iniciativy a na svých stránkách pro novináře krátce po setkání s Jourovou a Vestagerovou zveřejnil první náčrt toho, co je třeba vyřešit, aby mohla společnost jako taková stanovit nějaká obecná mezinárodní regulační pravidla. Výsledkem je PDF dokument o dvaadvaceti stranách Charting a Way Forward: Online Content Regulation.

Celé znění:

Šéfové a právníci Facebooku zosobnění Monikou Bickertovou, viceprezidentkou pro Content Policy, si v něm kladou čtyři principiální a vlastně i docela vágní otázky, V samotném textu na ně pak nabízejí své rámcové (a neméně vágní) odpovědi:

1. Jak zajistit, aby nebyla regulace v rozporu s obecnou svobodou vyjadřování?

V tomto bodě Facebook víceméně popisuje to, co už sám dělá. Uživatelé a vnější autority mohou nahlašovat porušení pravidel služby.  Služba samotná pak vydává průběžné a transparentní zprávy o tom, jakou měrou blokovala obsah.

2. Jak zajistit vyšší zodpovědnost internetových platforem?

Zde Facebook popisuje, že webové služby musejí co nejtransparentněji publikovat svoje podmínky, ale stejně tak by měly nabízet funkční systém odvolání, na který by se mohl uživatel obrátit, pokud by se jej samotného dotkla blokace.

Díky ohromnému množství sdílených dat je totiž nadmíru jasné, že tu a tam dojde i k blokaci projevu, který je naprosto v pořádku. Uživatel proto musí vědět, co měl údajně učinit v rozporu s podmínkami služby a v případě pochybností má mít možnost odvolání, aniž by se jednalo jen o formalitu, kterou nějaký další automat stejně odmítne.

3. Regulace nikdy nebude 100%. Co s tím?

Tento bod dokumentu se věnuje otázce, zdali by měli regulátoři stanovit nějaké limity. Například jaké množství závadných zpráv může každý den projít síty konkrétní digitální služby, aniž by provozovateli hrozila třeba pokuta.

Bod souvisí s již zmíněnými technickými limity jakékoliv velké internetové služby vše, zavčas a hlavně bezchybně zkontrolovat. Facebook by totiž musel ověřit každou uživatelskou interakci ještě před jejím publikováním. Jen připomenu, že jich je více než 100 miliard každý den!

4. Měl by regulátor definovat, co je to přesně onen škodlivý obsah, který nemá být na internetu?

V závěrečném bodu se autoři věnují otázce samotné a komplikované definice škodlivého obsahu. Dnes leží veškeré břímě na provozovatelích služby a mohou se v nuancích navzájem výrazně lišit, byť taková pravidla Facebooku, Googlu/YouTubu nebo třeba Twitteru si jsou velmi podobná a vycházejí třeba z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který se v různé míře odráží i v národních legislativách.

I ta jsou však příliš obecná a nikdo přesně nezná onu hranici, co je ještě svobodný názor a co už onen hate speech. A hlavně, co může jako hate speech vnímat průměrný obyvatel (nebo regulátor) v Los Angeles, Berlíně, Praze a v Mbuji-Mayi. Hypotetická prováděcí vyhláška by v délce nejspíše hravě překonala šestapadesátisvazkový román Devta, který dohromady čítá přes osm tisíc stran hutného textu a vévodí statistice nejdelších novel světa.

Evropa sama musí sdělit, co opravdu chce

Sociální sítě jako Facebook, YouTube a další to proto nebudou mít snadné. Ti, kteří po nich chtějí, aby se přiklonily na stranu dobra, aktuálně především Evropa, by ale měli sami převzít zodpovědnost a jasně definovat, co to tedy vlastně znamená v praxi. Co to znamená být dobrý a jak toho lze opravdu docílit.

Fake News, hoaxy a současný internet: 

Diskuze (98) Další článek: Britská vláda investuje 36 miliard korun do nejvýkonnějšího superpočítače na předpovídání počasí

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,