Evropský parlament se postavil proti dohodě ACTA

Koncem září začne v pořadí už jedenácté kolo jednání nad připravovanou mezinárodní smlouvou ACTA – tentokrát v Tokiu. Tu už všichni dobře znáte, v květnu jsme totiž publikovali obsáhlý článek o tom, co přináší a jaká jsou její rizika. Jednání ACTA se účastní Evropská unie, USA a další země. Dohromady jich je 37.

Jen připomenu, že se jedná o návrh mezinárodní smlouvy, která by měla sjednotit boj s padělaným zbožím. A jelikož takovým zbožím může být i elektronické autorské dílo šířené skrze internet, smlouva se snaží upravovat způsob kontroly dat nejen na webu ale třeba i ve vašem kapesním počítači.

Rizika ACTA

K nejkritizovanějším bodům ACTA patřila třeba skutečnost, že by byli za nelegální data na internetu právně odpovědní operátoři. Ti by museli buď sami kontrolovat, co protéká jejich sítí, nebo by do systému vpustili třeba zástupce ochranných svazů, tedy vlastně soukromé subjekty. Hrozila také praxe známá ze zámoří, kde vám může úředník na letišti zkontrolovat notebook nebo třeba kapesní přehrávač, jestli na něm náhodou nemáte MP3 nahrávky bez doložitelné licence.

ACTA: Kladivo na piráty, bič na uživatele

Mnoho z těchto bodů se naštěstí podařilo z návrhu postupem času vymýtit. Dnes už tedy víme, že vám v Evropě nikdo nebude prohlížet data na počítači a stejně tak nebudou za pirátskou činnost pranýřovaní poskytovatele internetu. Pokud už někdo bude sdílet nelegální data, bude to pouze a jedině jeho zodpovědnost.

Co stále hrozí

1. Stále není úplně jasné, jestli se bude ACTA týkat skutečných komerčních padělatelů, nebo i běžných domácích uživatelů – tedy i nás.
    
2. Povinné odpojování neposlušných uživatelů od internetu po vzoru francouzského HADOPI sice z návrhu vypadlo, nicméně to neznamená, že by takovou legislativu v návaznosti na ACTA nezavedly národní vlády a parlamenty.
    
3. Dohoda se implicitně nezaměřuje na velké padělatele, kteří způsobují největší ztráty.
    
4. Největší spor přetrvává ohledně rozsahu dohody. Zatímco EU chce široký dopad na veškeré duševní vlastnictví včetně geografického označení (padělání Olomouckých tvarůžků aj.), ostatní země nic takového ve svém právu zpravidla neznají.

Česká poslankyně versus ACTA

ACTA si ovšem našla nepřátele nejen kvůli podobným návrhům, ale také pro své utajení. Detaily jednání neznala nejen široká veřejnost, ale dokonce ani Evropský parlament. Části návrhu nejprve unikly na web Wikileaks, pod tlakem odborné veřejnosti pak EU publikovala plné znění z 21. dubna letošního roku. Nicméně tím vše skončilo a od té doby se jedná opět za zavřenými dveřmi. Detaily znají pouze představitelé vlád a Komise.

To se pochopitelně nelíbilo poslancům Evropského parlamentu, kteří tak mohli v praxi opět otestovat článek 218 Lisabonské smlouvy. Článek garantuje poslancům právo na detailní informace o všech připravovaných mezinárodních smlouvách, ve kterých je zainteresovaná Evropská unie.

Do čela skupiny takzvaných „čtyř ACTA mušketýrů“ se postavila česká europoslankyně Zuzana Roithová s François Castexovou (Francie), Alexandrem Alvarem (Německo) a místopředsedou EP Stavrosem Lambridinisem (Řecko) a už v únoru iniciovali písemné prohlášení číslo 12/2010.

V úterý 7. září získalo prohlášení potřebnou nadpoloviční většinu 377 poslanců a včera pak konečně vstoupilo v platnost. Nás může zahřát na srdci mimo jiné to, že se jedná o první deklaraci Evropského parlamentu v historii, kterou incioval český europoslanec.

A co vlastně deklarace obsahuje? Evropský parlament především žádá Komisi o okamžité odtajnění jednání o smlouvě ACTA a dále i to, aby dodržovala principy subsidiarity.

Poskytovatelé internetových služeb nesmí být podle prohlášení zodpovědni za data přenášená nebo shromažďovaná prostřednictvím jejích sítě do té míry, aby je bylo třeba filtrovat.

Plné znění deklarace

Evropský parlament,

– s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A. vzhledem k právě probíhajícím jednáním týkajícím se obchodní dohody o boji proti padělání (ACTA),

B. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zaručuje Evropskému parlamentu spolurozhodovací roli v obchodních záležitostech a přístup k dokumentům z jednání,

1. domnívá se, že navrhovaná dohoda by neměla nepřímo ukládat harmonizaci autorského práva, patentového práva a známkového práva EU, a že by měla být dodržována zásada subsidiarity;

2. prohlašuje, že Komise by měla okamžitě zveřejnit všechny dokumenty související s probíhajícími jednáními;

3. domnívá se, že navrhovaná dohoda by neměla omezovat náležitý soudní proces a ani by neměla oslabovat základní práva, jako je svoboda projevu a právo na soukromí;

4. zdůrazňuje, že v případech, kde již existují občanskoprávní opatření, musí před zavedením trestních sankcí proběhnout hodnocení hospodářských a inovačních rizik;

5. domnívá se, že poskytovatelé internetových služeb by neměli nést odpovědnost za data přenášená nebo shromažďovaná prostřednictvím jejich služeb do té míry, že by byl nutný prvotní dohled nebo filtrování těchto dat;

6. upozorňuje, že jakékoliv opatření, jehož cílem je posílení pravomocí přeshraniční kontroly a zabavování zboží, by nemělo poškodit celosvětový přístup k zákonem povoleným, cenově dostupným a bezpečným lékům;

7. pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů předal Komisi, Radě a parlamentům členských států.

Co se skutečně stane?

V každém případě, deklarace Evropského parlamentu je především formální prohlášení a z hlediska fungování Evropské unie nemůže Komisi k ničemu nutit. Na druhou stranu, souboj s poslanci by se Komisi nemusel do budoucna vyplatit. Držme tedy poslancům palce, aby byla smlouva, která se může potenciálně dotknout každého z nás, definitivně odtajněna a prošla mnohem širším odborným sítem.