Google má v Evropě stále více protivníků. Do antimonopolního sporu proti Googlu se chce totiž přidat i Yelp a další. Jak se celá kauza vyvíjí a jak dopadla třeba ta s Microsoftem?
Když Joaquín Almunia v roce 2010 převzal žezlo unijního bojovníka za zdravou hospodářskou soutěž po železné lady Neelie Kroesové, během jejíhož působení v čele úřadu Evropská komise vyšetřovala třeba Microsoft, mnohé pozorovatele jistě napadlo, že nyní to budou mít velcí internetoví a počítačoví oligarchové nadobro spočítané. Almunia je totiž profesionální politik, protřelý unijní úředník a také někdejší aktivní člen Španělské socialistické dělnické strany. V Evropské komisi zasedá už desátým rokem.
Pozice Googlu v Evropě se začíná komplikovat
A skutečně, jen co se Almunia chopil úřadu, Komise začala v roce 2010 vyšetřovat Google pro podezření ze zneužívání monopolního postavení na zdejším trhu. Je to už mnoho let, tak snad jen pro pořádek připomenu, že na počátku toho všeho nebyla kritika velkých konkurentů v čele s Microsoftem nebo snad Applem, ale původní stížnosti vzešly od francouzského specializovaného právního vyhledávače Ejustice a britského srovnávače cen Foundem. O existenci obou služeb do té doby průměrný Evropan neměl nejmenšího tušení, obě firmy však započaly zdlouhavý proces, do kterého později vstupovali další hráči a v posledním roce také vysoká mezinárodní politika.
V květnu roku 2012 Almuniův úřad zveřejnil dokument se čtyřmi proviněními, kterých se prý Google dopustil, a přikázal americké společnosti, aby je neprodleně vyřešila. V opačném případě by mohl následovat trest, přičemž EK se nebojí udělovat astronomické pokuty. Ví o tom své třeba Intel, který musí zaplatit více než miliardu eur.
V pravém horním rohu se na dotaz „Brno“ zobrazila miniaturní mapa ze stejnojmenné služby Googlu. Takové chování však dle kritiků znevýhodňuje konkurenční mapové služby.
Komisi tehdy vadilo především zvýhodňování svých vlastních služeb ve výsledcích vyhledávání na úkor konkurence. Jednoduše řečeno, pokud na Googlu vyhledáte třeba nějakou adresu, web nabídne miniaturu svých vlastních map. Jak k tomu ale přijdou jiné mapové služby, které by byly ve výsledcích zobrazené jen běžným odkazem?
Rýsuje se dohoda
Vyjednávání mezi Almuniou a Googlem byla tvrdá, na sklonku roku 2012 se však zdárně uzavřelo obdobné vyšetřování Googlu v zámoří. Tamní federální obchodní komise FTC nakonec požadovala jen drobné ústupky – třeba lepší označení reklamy ve výsledcích, fakticky ale dala Googlu zelenou k dalšímu podnikání. Hlavním argumentem v komplikovaných krizových letech bylo především to, že je Google klíčový daňový poplatník a přímo i nepřímo dává práci hromadě Američanů, bylo by tedy kontraproduktivní, kdybychom mu házeli klacky pod nohy.
Situace se postupně začala měnit i na starém kontinentu. V průběhu roku 2013 nabídl Google Komisi několik ústupků včetně dříve jen těžko představitelného zvýhodňování konkurenčních služeb. Ve výsledcích by tedy Google nemusel atraktivněji zobrazovat pouze své vlastní relevantní služby – třeba právě onu miniaturní mapu, ale i stejně tak i někoho úplně cizího.
Jednání dále pokračovala a letos na jaře se úřad pro konkurenceschopnost s Googlem konečně předběžně dohodl na zakopání válečné sekery. Vše mělo později posvětit závěrečné hlasování v EK. Tehdy to na první pohled opravdu vypadalo, že se obě strany definitivně dohodly a po letitém sporu s Microsoftem se tak uzavírá další kapitola americko-evropských vztahů. Jenže…
Tajný dopis
Jenže pak se objevil ten dopis. Joaquín Almunia se svým smířlivým postojem ke Googlu dostal do ostré defenzívy jak ze strany samotné Komise, tak některých vlivných evropských politiků. Sepsal tedy interní dopis, který se nikdy neměl dostat na veřejnost, a konejšil v něm odpůrce dohody slovy, že se ve skutečnosti spory s Googlem potáhnou celé roky, na bruselská vrata už totiž buší další stěžovatelé, kterým se nelíbí dominantní postavení Androidu, zabezpečení Street View, přebírání obsahu službou Google News, podmínky ukládání dat evropských uživatelů kdesi v zámoří a tak dále. Pokud tedy Komise uzavře kauzu Vyhledávač, co nevidět beztak spustí další vyšetřování. Jeden z příjemců dopisu si jej nenechal pro sebe a koncem letošního června se pochlubil americkému plátku The New York Times.
Vysoká politika a německý úhel pohledu
Do vyšetřování se nakonec v posledních měsících promítla také vysoká mezinárodní politika, do sporu totiž zasáhla i německá kancléřka Angela Merkelová, která požadovala ostrý postoj Evropy vůči americkým internetovým společnostem podnikajícím na území EU, a tím ještě více oslabila Almuniovu snahu na relativně měkkou dohodu.
Německý pohled na věc je dán dvěma faktory. Před několika měsíci vyšlo najevo, že NSA v minulosti odposlouchávala i tamní kancléřství, a Německo zároveň patří k trhům, kde má Google dlouhodobé problémy. Kvůli letitým sporům s autorským svazem GEMA Google v Německu blokuje podstatnou část hudebních nahrávek uložených na YouTube. Němečtí vydavatelé pak zase roky bojují proti zpravodajskému agregátoru Google News, který jim prý odvádí návštěvníky. Do Googlu se nakonec opřel i šéf jednoho z největších evropských vydavatelství Axel Springer Mathias Döpfner, podle kterého nás internetový hegemon brzy všechny ovládne. V podstatě mu jde ale opět o totéž, co ostatním – chce být prostě co nejvýše ve výsledcích vyhledávače.
Češi jdou také do boje
Příležitosti se nakonec chopily i české vydavatelské domy sdružené pod hlavičkou organizace SPIR, kterým opět vadí to samé, tedy zvýhodňování služeb Googlu ve výsledcích na úkor ostatních a také vyhledávač obrázků, který zobrazuje natolik velké miniatury, že se vlastně ve většině případů o žádné miniatury nejedná, ale jde o původní dílo, které Google dle SPIRu vlastně krade a surfaři už nemají potřebu navštěvovat cílový web. Tuzemští vydavatelé tedy chtějí využít aktuální situace v Evropě a vytěžit z ní maximum. A kdyby to nevyšlo, plánují se obrátit na soudy.
Vedle klasických výsledků na dotaz „notebook“ zobrazil Google i nabídku z partnerských e-shopů a vlastního vertikálního vyhledávače Nákupy. To se ale nelíbí třeba konkurenčním srovnávačům cen, podle kterých Google upřednostňuje vlastní službu a jedná se tedy o nerovné podmínky.
Posledním velkým protivníkem Googlu na evropské půdě je aktuálně katalog zajímavých míst Yelp, který se chce také zapojit do vyšetřování. Šéf společnosti Jeremy Stoppelman spílá nad současnou situací a dodává, že kdyby Yelp vznikal dnes, neměl by vlastně vůbec šanci, Google totiž ve výsledcích vyhledávání vždy zpropaguje především svůj vlastní katalog s podniky.
Joaquín Almunia měl tedy nejspíše pravdu. Google je ve sporu s celou Evropou, přičemž situace chtějí využít prakticky všichni – celý obsahový internetový byznys od malých vertikálních vyhledávačů z Francie až po obří Yelp. Do kauzy pak nepřímo vstupuje i Microsoft, který na Google útočí třeba skrze lobbistické uskupení Fairsearch. Přitom to byl právě Microsoft, který si něčím podobným na evropské půdě prošel také.
Redmondská zkušenost
Microsoft měl spory s EK déle než jedno desetiletí. A jaký byl výsledek? Redmondská softwarová velmoc musela na půdě EU začít nabízet i speciální edici Windows N, která neobsahuje multimediální přehrávač Windows Media Player. O celé kauze nejvíce vypovídá to, že o existenci této edice nemá dnes většina zákazníků v Evropě nejmenšího tušení a nejspíše ani nikoho nezajímá.
Ballot screen ve Windows 8 – jeden z výsledků antimonopolního vyšetřování Microsoftu
Dalším nepovedeným výplodem antimonopolního vyšetřování Microsoftu je podivný ballot screen, tedy dialog pro výběr a instalaci výchozího webového prohlížeče, který se musel povinně zobrazovat na všech Windows v Evropě. Tento spor pro změnu iniciovala norská Opera a výsledkem je kus obtěžujícího softwaru, který zkušený uživatel ignoruje a obratem odinstaluje a tomu nezkušenému je to jedno, poněvadž má Windows na počítači předinstalovaný a výrobce do něj může vybrat výchozí prohlížeč dle vlastního gusta.
Hrozí nám byrokraticky zabetonovaný Google?
Spor s Googlem je ale jiný. Google a jeho služby totiž opravdu prostupují celým současným internetem a Google je v Evropě naprosto majoritní vyhledávač. Jeho konkurenti by ale udělali nejlépe, kdyby na něj zaútočili tou nejférovější zbraní – tedy kdyby nabídli lepší službu. To se zatím neděje a i Microsoft si teprve před několika týdny všiml, že lidé surfují a vyhledávají také v sedmisetmilionové Evropě a bylo by tedy nanejvýše vhodné, aby zde konečně začal ve velkém investovat do regionálních verzí Bingu.
Ať už evropské tahanice o Google dopadnou jakkoliv, nelze než doufat ve dvě věci. Tedy že výsledkem nebudou další nesmyslné ballot screeny a edice „N“ a že celá pře nepromění Google v uživatelsky nepoužitelný a byrokraticky zabetonovaný balast. Google totiž monopol opravdu je – v Evropě mu na regionálních trzích konkuruje snad jen český Seznam, ale monopolem se nestal jakýmsi božským zásahem, ale z prosté vůle lidu – internetových surfařů, kteří jej dodnes považují za nejlepší vyhledávač na síti.
O tom všem už ale rozhodne zase nové složení Evropské komise. Zatím není zcela jisté, jestli v čele úřadu pro hospodářskou soutěž i nadále zůstane Joaquín Almunia a dokončí rozdělanou práci. EK musí v plném složení začít pracovat nejpozději šest měsíců od květnových voleb do Evropského parlamentu.
