Elektronické komunikace: co prošlo Senátem?

Senátoři projednali návrh zákona o elektronických komunikacích a rozhodli se jej vrátit Sněmovně s konkrétními změnami. Ty zahrnují zrušení veřejnoprávního multiplexu a naopak právo držitelů stávajících celoplošných analogových licencí na získání odpovídajících digitálních licencí. Jaké jsou možnosti dalšího postupu Sněmovny?

Koncem prosince, konkrétně 20.12.2004, jsem zde na Živě psal o tom, jak návrh klíčového zákona o elektronických komunikacích prošel Poslaneckou sněmovnou, a jakých hlavních změn doznal ve svém třetím čtení. Tak jak velí pravidla našeho legislativního procesu, Sněmovna pak odeslala návrh zákona do Senátu, který měl možnost jej vůbec neprojednávat a tím jej "pustit dál". Senát však podle očekávání zvolil druhou možnost a návrh projednal. I zde přitom měl na vybranou - buďto zákon zamítnout, nebo jej přijmout v takovém tvaru, v jakém přišel ze Sněmovny, nebo jej vrátit Sněmovně zpět, s určitými změnami (se zapracovanými vlastními pozměňovacími návrhy). Opět podle očekávání došlo na tuto poslední variantu, a minulý čtvrtek Senát na svém plenárním zasedání rozhodl, že návrh vrátí Sněmovně i se svými změnami.

Když už se situace vyvinula takto, má nyní Sněmovna na výběr také ze dvou variant. Buďto se přikloní ke změnám od Senátu, nebo se naopak vrátí ke své původní verzi a senátní změny tak fakticky eliminuje. Důležité je, že obě tyto varianty nemají již žádné další stupně volnosti, v tom smyslu že poslanci buďto přijmou všechny změny navržené Senátem, tak jak jsou, nebo naopak žádnou (čímž se vrátí ke svému původnímu návrhu). Co nemohou, je vybrat si jen některé změny navrhované Senátem a ty přijmout, a ostatní naopak odmítnout.

Navíc je zde důležité to, že k přehlasování Senátu, a tím k odmítnutí jeho změn a vrácení se ke původnímu návrhu, nestačí Sněmovně pouze nadpoloviční většina přítomných poslanců. K tomu je již zapotřebí nadpoloviční většina všech poslanců, a tedy nejméně 101 hlasů. K hlasování by mělo dojít na nejbližší schůzi Sněmovny, která začíná 8. února.

Pokud tedy Sněmovna přijme změny od Senátu nebo jej přehlasuje, a prezident návrh v obvyklém termínu podepíše, mohl by nový zákon nabýt účinnosti v dubnu či květnu. Od tohoto data pak začnou běžet lhůty stanovené v tomto zákonu - například 9 měsíců na přípravu analýz relevantních trhů, nebo 2+6 měsíců na zavedení mobilní přenositelnosti (do dvou měsíců by regulátor měl vydat prováděcí předpis k přenositelnosti, a mobilní operátoři pak mají šest měsíců na její faktickou realizaci).

Minulý pátek, na tiskovce na MI ČR, vyjádřil ministr informatiky Vladimír Mlynář očekávání, že se Sněmovna vrátí ke svému původnímu návrhu, neboli že senátní změny přehlasuje.

Jaké změny požaduje Senát?

Pojďme se tedy podívat na to, s jakými změnami zákona o elektronických komunikacích přišli senátoři. Z dostupných zdrojů (na senátním webu ještě není k dispozici finální verze) vyplývá, že jde o tři hlavní skupiny změn. Nejvíce bylo různých "legislativně-technických změn a oprav" - různého přidávání či vypuštění čárek, upřesnění citací a odkazů atd., které by jistě návrhu zákona prospěly a které by nejspíše uspěly i ve Sněmovně.

Další samostatnou kategorií byly faktické změny, které nejsou nijak zásadní, a možná by zůstaly pod "rozlišovací schopností" poslanců. Jde konkrétně o dva návrhy, týkající se vydávání telefonních seznamů. Sněmovnou totiž prošel návrh na jejich distribuci ve smyslu "OPT-IN" (zájemce musí o vydání telefonního seznamu požádat). Senátoři ale požadují změnu na princip "OPT-OUT":

Účastník, který o nový tištěný seznam nemá zájem, oznámí tuto skutečnost příslušnému podnikateli poskytujícímu veřejnou telefonní službu ve lhůtě jím stanovené

Kromě toho požadují senátoři také to, aby do telefonních seznamů bylo v principu možné zařazovat i další údaje, na základě explicitní žádosti účastníků (a nejspíše za úhradu) - například emailové adresy či URL odkazy na webové stránky.

To podstatné, co s velkou pravděpodobností bude poslance zajímat nejvíce a určitě nezůstane bez jejich povšimnutí, je zásadní změna v oblasti digitalizace televizního a rozhlasového vysílání (viz následující odstavec).

K čemu se naopak senátoři ve svých pozměňovacích návrzích vůbec nedostali, jsou záležitosti týkající se regulace. Necítili zřejmě potřebu opravit či jinak změnit to, co do zákona ve třetím čtení protlačili svými pozměňovacími návrhy poslanci, a co dost významně mění logiku zákona a otevírá prostor k nepříjemným problémům. Jde například o povinnost regulátora stanovit regulovanou cenu nikoli na základě oprávněných a efektivně vynaložených nákladů, ale všech nákladů (podrobněji např. zde). To by se v praxi týkalo například propojovacích poplatků v pevných sítích - ty byly zpočátku kalkulovány podle všech nákladů (metodou FAC, Fully Allocated Costs), ale pak se přešlo na počítání pouze efektivně vynaložených nákladů (metodou LRIC), a propojovací poplatky díky tomu znatelně poklesly. Jakpak to asi dopadne, až se regulátor bude muset znovu vrátit k započítávání všech nákladů, a nebude již moci eliminovat ty, které byly vynaloženy neefektivně?

Další změny, protlačené do zákona poslanci, se týkají například přechodového období mezi účinností nového zákona a dokončením analýzy relevantních trhů, či odnímání povinností, uložených dominantním operátorům. Podrobněji to rozvádí například Asociace pro spravedlivou konkurenci (ASK), která ale své stanovisko ještě nezvládla umístit na svůj web (k nalezení je např. zde).

Změny v oblasti digitalizace

Podívejme se tedy podrobněji na to, jaké změny požadují senátoři v oblasti digitalizace rozhlasového a televizního vysílání. Pro připomenutí (viz též předchozí článek): poslanci se rozhodli celou problematiku digitalizace ze zákona o el. komunikacích vyjmout a řešit ji samostatně. Přesto ale vložili do zákona jedno opatření, které možná mělo být jakousi pojistkou pro případ, že by se nepodařilo dospět k dohodě ohledně samostatného řešení celé problematiky. Tato dohoda byla dosažena, ale poslanci již tuto "pojistku" odmítli vyjmout, a to i přes explicitní žádost jejího původního navrhovatele. Jde konkrétně o zřízení celého veřejnoprávního multiplexu pro Českou televizi, která by do něj "pustila" i veřejnoprávní Český rozhlas.

Senátoři se rozhodli tuto pasáž ze zákona vyjmout, když usoudili že není správné aby veřejnoprávní média měla při digitalizaci jiné a výhodnější podmínky ostatní média. Nezůstali ale jen u tohoto kroku, který eliminuje zmíněnou nerovnost mezi médii, ale vydali se ještě o krok dále. Přijali totiž pozměňovací návrh, který v zásadě požaduje možnost překlopení stávajících celoplošných analogových licencí na digitální. Jinými slovy: držitelé stávajících analogových licencí na celoplošné vysílání (což je kromě ČT i Nova a Prima) by měli přímý nárok na získání obdobné digitální licence. Nemuseli by se tedy účastnit již probíhajícího výběrového řízení (alespoň se svými stávajícími programy), a digitální licenci by měli získat ze zákona. Pokud by ale již probíhající výběrové řízení v mezidobí dospělo k nějakému jinému "rozdání licencí", nastala by určitě velmi zajímavá situace.

Hlavní problém s tímto návrhem senátorů je ale někde jinde. Příslušný návrh, alespoň v podobě v jaké byl senátními výbory navržen, totiž požaduje přidělení digitální licence se stejným pokrytím, jaké mají stávající analogové licence, a tedy celoplošným - a to není technicky možné. Ani ten největší ze stávajících tří multiplexů (multiplex A) totiž nemá celoplošný dosah, ale pokrývá jen cca 69 procent území ČR (a ostatní dva ještě mnohem méně). Takže v tomto ohledu není požadavek senátorů technicky realizovatelný.

Návrh senátorů ovšem pamatoval i na tuto skutečnost, a obsahuje konkrétní "přechodné ustanovení". To v zásadě říká, že pokud nebudou včas k dispozici frekvence pro celoplošné pokrytí - a tím "včas" je míněno do 1 měsíce od účinnosti zákona, což zcela určitě nebudou - pak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přidělí digitální licence v tom z existujících multiplexů, který pokrývá nejméně 70 procent obyvatel.

Na první pohled by se mohlo zdát, že ani tento "přechodný" požadavek není realizovatelný, když stávající multiplex A má pokrytí 69 procent, a požadováno je nejméně 70 procent. Pozor ale na to, že jednou je míněno pokrytí území, a podruhé obyvatel. Multiplex A, na který ČTÚ přidělil frekvence Českým radiokomunikacím, by totiž měl pokrývat 69 procent území, ale na 77 procent obyvatel (vzhledem k nerovnoměrnosti osídlení území ČR). Takže požadavek senátorů by měl být fakticky realizovatelný. Fakticky by to pak znamenalo, že do multiplexu A by se ze zákona nastěhovala nejen ČT1 se svým prvním a druhým programem, ale také Nova a Prima.

Ovšem zda bude tento požadavek senátorů skutečně realizován, se teprve uvidí. Jak jsem psal již v úvodu, poslanecká sněmovna se nyní musí rozhodnout - buďto přijme všechny návrhy změny ze Senátu "en bloc", nebo je stejně tak "en bloc" odmítne a vrátí se ke svému původnímu návrhu (sežene-li na to nejméně 101 hlasů). Nastat ovšem může ještě i třetí varianta. Pokud by totiž Sněmovna nepřijala senátní verzi, ani nezískala nadpoloviční většinu pro prosazení svého původního návrhu, pak by návrh zákona nebyl přijat. A to by bylo zlé, hodně zlé, protože pak by se zřejmě celý legislativní proces musel spustit znovu, od začátku. Tím by se ale náš stávající skluz v transpozici unijní legislativy rázem posunul do úplně jiné roviny. Místo diplomatického pokárání za pomalost by nejspíše už nastoupily reálné sankce.

Témata článku: Přidělený id, Přechodové období, Česká televize živě, Čt televize, Ask, Třetí varianta, Multiplex, Zásadní problém, Sen, Prime, Důležitý krok, Nepříjemný problém, Televizní frekvence, Senát, Nadpoloviční většina

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

26 procesorů v důkladném testu

Zhodnotili jsme 18 bezdrátových reproduktorů

Jak fungují cash back služby?

Pohlídejte své děti na internetu