Elektronické komunikace: co prošlo Parlamentem?

Poslanecká sněmovna Parlamentu včera znovu projednávala návrh zákona o elektronických komunikacích, protože Senát jí tento návrh vrátil s vlastními pozměňovacími návrhy. Poslanci ale návrhy senátorů neakceptovali a potvrdili naopak svou původní verzi. Ta bude nyní odeslána k podpisu prezidentovi. Nový zákon by mohl nabýt účinnosti od 1. května.

Zákon o elektronických komunikacích je (resp. bude) stěžejní právní normou, která do našeho právního řádu zapracuje nový evropský regulační rámec elektronických komunikací. Řečeno jinými slovy, zavede nová "pravidla hry", která budou v souladu s novými "pravidly hry" Evropské unie. Důležité pak je, že se tato "pravidla hry" netýkají pouze dosavadní oblasti telekomunikací, ale také sféry mediální, konkrétně oblasti vysílání (rozhlasového i televizního). Proto se také o novém zákoně nemluví jako o novém telekomunikačním zákoně. Místo toho se hovoří o "elektronických komunikacích", což je termín vystihující právě konvergenci obou uvedených oblastí.

Pravdou ale je, že největší část nového zákona se zabývá právě telekomunikacemi, a pouze relativně malá část oblasti televizního vysílání. Ve včerejší rozpravě na půdě Poslanecké sněmovny to ministr Mlynář ohodnotil poměrem 95:5 (95% připadá na telekomunikace, a na vysílání tak zbývá jen 5%). Přesto, nebo možná právě proto, se veškeré diskuse při včerejším projednávání točily právě kolem oněch 5%. Těch se také týkal hlavní rozdíl mezi poslaneckou a senátní verzí návrhu, mezi kterými se včera poslanci rozhodovali.

95 procent telekomunikací

Ta část návrhu zákona, která se týká telekomunikací, pokrývá celou řadu dílčích oblastí, a vnáší do nich poměrně zásadní změny. Jde například o způsob fungování nezávislého regulátora, který bude nyní mít jiný druh vedení (předsedu a pětičlennou Radu), bude muset hrát "s více otevřenými kartami", bude muset konzultovat svá rozhodnutí, a také je zdůvodňovat. Nově budou také rozdány karty v podobě vymezení dominantních subjektů (přesněji: subjektů s významným postavením na trhu), kterým mohou být ukládány specifické povinnosti - ale až v závislosti na zjištění, zda jsou skutečně zapotřebí. Toto zjištění se bude odehrávat skrze detailní analýzy některých dílčích trhů (tzv. relevantních trhů), na jejichž základě pak bude regulátor teprve rozhodovat.

Je toho skutečně hodně, co nová právní úprava přinese. Jakousi třešničkou na pomyslném dortu pak je i přenositelnost čísel v mobilních sítích, pro kterou zákon vymezuje časový rámec 2+6 měsíců: do 2 měsíců od účinnosti nového zákona musí regulátor vydat prováděcí předpis k mobilní přenositelnosti, a do šesti měsíců od jeho vydání musí být tato přenositelnost skutečně zavedena. Paradoxní, nebo spíše naopak příznačné je, že naše masovější média si z celého nového zákona mnohdy vybírají právě a pouze tuto malou, ale asi nejvíce mediálně zajímavou třešničku.

5 procent vysílání

Pro lepší docenění toho, jak vše nakonec dopadlo, je vhodné si naznačit, že "telekomunikační část" nového zákona byla s předstihem prodiskutována se zainteresovanou veřejností. Ne snad, že by dnes všichni souhlasili úplně se vším, ale výsledkem byla alespoň taková míra konsensu, díky které se závěrečná kola projednávání zákona v parlamentu už na telekomunikacích "nezadrhávala". To ovšem zdaleka neplatí o oblasti vysílání, právě naopak. Jak jsem se snažil podrobněji popsat v předchozích dvou článcích zde na Živě:

právě na úpravě oblasti vysílání se poslanci nedokázali shodnout, a tak nakonec z návrhu vyjmuli úplně všechny pasáže týkající se vysílání - s tím, že tato oblast bude řešena samostatně, novelou zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Přesto si poslanci do návrhu zákona dali jakousi "dočasnou pojistku", snad pro případ, že by se s předkladatelem (ministerstvem informatiky) na samostatné právní úpravě nedohodli. Tato pojistka měla podobu "legislativní vsuvky", kterou do zákona navrhl zařadit poslanec Jaromír Talíř.

Když pak ale došlo k dohodě s předkladateli, nastala kuriózní situace: předkladatel "vsuvky" se pokusil ji vzít zpět a z návrhu odstranit, ale ostatní poslanci mu to neumožnili (hlasovali pro její ponechání). A tak se stalo, že poslanecká podoba návrhu sice oblast vysílání nijak systematicky neřeší, ale přesto obsahuje onu "vsuvku", v podobě přiznání práva veřejnoprávním médiím (České televizi a Českému rozhlasu) vysílat digitálně.

Reakce na tento krok, ponejvíce od komerčních médií, byla jednoznačná: jde o nepřípustné zvýhodnění jedněch médií na úkor druhých.

Když pak poslanecký návrh postoupil do Senátu, ten v něm opravil řadu legislativně-technických chyb, a přidal celkem nekonfliktní změnu týkající se vydávání telefonních seznamů (podrobněji viz tento článek). Nejvíce se ale zabýval právě oblastí vysílání, a rozhodl se napravit asymetrické řešení (jen ve prospěch veřejnoprávních médií) jeho změnou na řešení symetrické: navrhl odstranit asymetrickou poslaneckou "vsuvku", týkající se pouze veřejnoprávních médií, a naopak do zákona přidal svou vlastní úpravu, umožňující získat digitální licenci všem současným držitelům celoplošných analogových licencí, a také některým držitelům licencí regionálních. V zásadě by se jednalo o možnost (resp. přímo právo) na překlopení stávajících analogových licencí na licence digitální.

S takovýmito návrhy pak senátoři vrátili návrh zákona poslancům zpět do sněmovny.

Jaké byly možnosti?

Když senátoři vrátili návrh zákona poslancům zpět, s vlastními pozměňovacími návrhy, měli poslanci tři možnosti, jak se zachovat:

  • přijmout návrh zákona v podobě, vrácené Senátem. K tomu by stačil souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců
  • potvrdit svůj předchozí návrh, v podobě v jaké byl odeslán do Senátu - a tedy fakticky přehlasovat Senát. K tomu byl zapotřebí souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, tj. 101 hlasů
  • konečně pokud by se nenašel dostatečný počet hlasů ani pro jednu z předchozích variant, celý legislativní proces by se vrátil úplně na začátek.

Jednací řád sněmovny přitom říká, že o prvních dvou možnostech se hlasuje v pořadí, v jakém byly i zde popsány. Důležité je také to, že poslanci neměli na výběr žádné další možnosti. Nemohli například přijmout část pozměňovacích návrhů Senátu (třeba opravy legislativně-technických chyb), a ostatní nikoli. Museli vše přijmout či odmítnout "en block".

Dnes již je známo, jak to dopadlo. V prvním hlasování, o přijetí senátní podoby návrhu zákona, bylo pro 67 poslanců, a proti 82. Kvórum bylo 85 hlasů, takže tento návrh přijat nebyl. Jak kdo hlasoval, můžete najít zde. Pro byla hlavně ODS a KDU-ČSL

Došlo tak na hlasování o druhé variantě, neboli o setrvání na vlastní návrhu. Zde již bylo kvórum (počet kladných hlasů, potřebných ke schválení) vyšší, a to 101. Pro však hlasovalo 113 poslanců, a proti bylo pouze 35 poslanců, povětšinou z ODS (přehled).

Jaká byla rozprava?

Výslednému hlasování předcházela rozprava, jejíž úplný přepis najdete zde. Příznačné je, že podle očekávání se prakticky celá diskuse točila právě a pouze kolem "vsuvek" týkajících se digitálního vysílání, zatímco na věcné aspekty z oblasti telekomunikací nepřišla prakticky vůbec řeč.

Zastánci senátní úpravy argumentovali v rozpravě tím, že asymetrická poslanecká úprava by mohla vyvolat protesty komerčních vysílatelů a vést až k dalším arbitrážím. Například senátor Kopecký, který do Sněmovny přišel představit senátní návrh, řekl:

Chtěl bych v souvislosti s touto částí pozměňovacích návrhů sdělit, že předložený návrh Senát vnímal jako vytvoření nerovnoprávného prostředí pro podnikání v této oblasti. Narušili bychom tím duálnost vysílacích systémů a znevýhodnili bychom ve standardním prostředí hospodářské soutěže celou skupinu podnikatelských subjektů. Mohlo by to mít také velmi negativní vliv na zahraniční investory, důsledkem čehož by mohly být také další žaloby a arbitráže.

Proto se Senát rozhodl pro symetrickou úpravu, která vyjde vstříc všem stávajícím držitelům celoplošných licencí (a také některým držitelům licencí regionálních), a dá jim právo na digitální vysílání přímo ze zákona. Opět senátor Kopecký:

Tento pozměňovací návrh uděluje povinnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání ve spolupráci s Českým telekomunikačním úřadem zajistit podmínky pro digitální vysílání stávajícím provozovatelům celoplošného vysílání s licencí či ze zákona nebo provozovatelům s licencí, jejichž programy jsou vysílány na kmitočtech sdílených s provozovatelem celoplošného vysílání, to znamená, že se jedná o regionální televize.

Zastánci poslanecké úpravy (například ministři Mlynář a Dostál) naopak kritizovali nebezpečnost senátní úpravy, právě kvůli tomu že dává některým subjektům ze zákona právo na digitální vysílání - což ale nemusí být splnitelné. Například ministr Mlynář ve svém úvodním exposé řekl, že

ještě problematičtější věcí je skutečnost, že přijetím textu tak, jak jej přijal Senát, vzniká všem držitelům analogových licencí nárok na umístění v digitálním multiplexu, a to i v případě, že to není dnes technicky možné. A protože existují nejméně dvě regionální televize, které by takový nárok mohly uplatnit, ačkoliv je technicky nerealizovatelný, je mou povinností varovat Poslaneckou sněmovnu, že přijetí zákona tak, jak jej schválil Senát, by mohlo za jistých okolností založit nároky na stát, resp. Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.

Podobného názoru byla i poslankyně Táňa Fischerová, která upozornila na problém s navázáním regionálních licencí na celoplošnou licenci TV Prima:

A konečně ke třetímu odstavci navržené úpravy bych ráda upozornila, že licence pro televizi Prima je svázána s licencemi místních televizí na principu dohody. Pokud zde nedojde k dohodě o společné žádosti všech těchto subjektů, nebude vzniklá situace ze strany státu vůbec řešitelná. Pokládám tedy za svou povinnost vás upozornit, že v případě přijetí senátní verze by se proces digitalizace v České republice mohl změnit v jízdu na tygrovi s nepředvídatelnými důsledky pro státní rozpočet v řádu minimálně stovek miliónů.

Vedle toho poslankyně Fischerová upozornila i na to, že "symetrická" senátní úprava by dokonce zakládala povinnost vysílat digitálně (i tomu, kdo by o tyto možnost nestál), a ne pouze možnost:

Podle druhého odstavce je provozovatelům vysílání uložena trvající povinnost vysílat analogově a zároveň s tím dle rozhodnutí z odstavce 1 i digitálně, aniž o to požádali, a to ještě pod sankcí. Stát zde tedy ukládá nějakou povinnost nad rámec vydaných a platných licencí soukromým provozovatelům

Kritika opačným směrem

Opačně směřující kritiku, od zastánců symetrické senátní úpravy vůči asymetrické úpravě, její zastánci akceptovali a deklarovali, že si jí jsou vědomi a hodlají ji co nejrychleji řešit. Například ministr Mlynář se k tomu vyjádřil takto:

… pokud dnes schválíte sněmovní verzi, je třeba dluh, který takto vznikne vůči komerčním televizím, velmi rychle odstranit a já se k tomu jako předkladatel novely zákona 231, která bude zítra projednávaná, hlásím.
Chtěl bych jenom odpovědět na nepřímou otázku pana poslance Sehoře, jehož práce na zákonu o elektronických komunikacích si nesmírně vážím. On vznesl otázku, zda se nebojím, že držitelé stávajících analogových licencí nepodniknou právní kroky na obranu svých zájmů. Odpověď je, že se bojím. Právě proto jsem zde deklaroval vůli, a znovu ji opakuji, řešit problematiku držitelů stávajících licencí urychleně v novele zákona č. 231.

Pravdou je, že ještě včera večer se "držitelé stávajících analogových licencí" z řad komerčních subjektů skutečně ozvali. Například generální ředitel TV Nova Petr Dvořák k rozhodnutí poslanců ve večerním zpravodajství řekl:

chápeme to jako velké znevýhodnění komerčních televizí proti veřejnoprávní a společně s našimi právníky zvážíme možnost obrátit se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže …..

Multiplex veřejné služby?

Zajímavostí je, že při včerejším projednávání v Poslanecké sněmovně zaznělo, že poslanecký návrh vlastně nezřizuje žádný "multiplex veřejné služby", a pouze dává České televizi právo vysílat další dva televizní programy. Například poslanec Talíř k tomu řekl:

Já chci jen fakticky reagovat na vystoupení ctěného pana senátora, protože on řekl, že v tom inkriminovaném pozměňovacím návrhu se přiděluje nejvýhodnější multiplex veřejnoprávní televizi, což v tomto návrhu samozřejmě není. Tam se říká, že Česká televize pouze může vysílat další dva programy digitálně kromě toho, že vysílá dva programy analogově. Nic jiného se tam neříká, o žádném přidělování se tam nemluví.

Nevím, já jsem v návrhu, který prošel sněmovnou, našel něco jiného - vsuvku do zákona č 483/1991 Sb., o České televizi, která říká že:

jako provozovatel multiplexu veřejné služby sestavuje společně s Českým rozhlasem souhrnný datový tok a odpovídá za jeho správu a jeho předání k šíření zemskou sítí vysílacích rádiových zařízení ….

Co bude dál?

Nyní, když poslanecká sněmovna přehlasovala Senát a vrátila se ke svému původnímu návrhu, bude tento odeslán k podpisu prezidentovi. Pokud ten jej podepíše, mohl by nový zákon nabýt účinnosti zřejmě k 1. květnu. Pak ihned začnou běžet v zákoně stanovené lhůty - např. 2 měsíce pro prováděcí předpis k mobilní přenositelnosti, dalších 6 měsíců na její realizaci, nebo 9 měsíců na analýzy relevantních trhů a další 3 měsíce na určení subjektů s významným postavením na trhu a určení jejich povinností. Dále ustavení nového regulátora (podle nového zákona), jmenování pětičlenné Rady úřadu, jmenování předsedy Úřadu atd. Není toho málo, a nebude to zdaleka jen o vysílání ….

Témata článku: Vzniklá situace, Česká televize, Nový zákon, Televize 81, Televize 55, Proces digitalizace, Nová oblast, Česká televize vysílání, Televize Prima, Parlament, Česká televize i vysílání, Televize 80, Vysílání, Státní rozpočet, Digitální televize, Multiplex, Standardní prostředí, Nové médium, Nová možnost, I televize, Televize 4 k, Televize 02, Televize 60, Regionální televize, Televize 32

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

26 procesorů v důkladném testu

Zhodnotili jsme 18 bezdrátových reproduktorů

Jak fungují cash back služby?

Pohlídejte své děti na internetu