Odhady nebyly přehnané, růst nastává na všech kontinentech.
Zejména díky e-komerci typu „business-to-business“, tedy mezi podniky (velkoobchod/maloobchod, dodavatelské řetězce ve výrobě, finanční služby atd.) má objem peněz, které potečou „přes Internet“, pokračovat ve svém grandiózním růstu. Společnost Forrester Research se po USA zaměřila i na další kontinenty: v oblasti Asie a Pacifiku má dosáhnout čísla 1,6 bilionu (skutečně bilionu, ne miliardy) dolarů v roce 2004, celosvětově pak v tomto roce 6,9 bilionu. Asijsko-pacifická oblast se tedy má zachovat podobně jako v jiných oblastech – ze začátku se trošku pomaleji rozhýbávat, ale pak velice rychle využít nových technologií a možností, rychleji než v Evropě. V roce 2004 se má v této oblasti provést 16 % všech nákupů a transakcí přes Internet, podstatně více než v Evropě. Zde má jít přes Internet 1,5 bilionu, v USA pak 3,2 bilionu dolarů; celkově se má v roce 2004 elektronická forma podílet z 8,6 % na celosvětovém obratu.
Forrester je však skeptický vůči růstu komerce „to-Customer“, tedy k nákupům přes Internet. Ty mají růst podstatně pomaleji než podniková elektronická komerce – Forrester uvádí jako hlavní důvody „nedostatky v infrastruktuře“. Přesto však mají být roční vzestupy nakupování přes Internet v Evropě v nejbližších pěti letech více než stoprocentní (140 %); stoupá se ale zatím z velice malých čísel. Růst ovšem nemá být ve všech zemích Evropy stejný: nejrychlejší má být v „pružných zemích“, což jsou především severské státy, ale také Německo a Anglie, nejpomalejší pak v jihoevropských zemích, kde se naráží také na „kulturní odpor“.
Domníváme se, že námitky Forresteru vůči konzumentské e-komerci jsou oprávněné; evropské země skutečně trpí ve srovnání s USA podstatně horší infrastrukturou (výrobce, distributor, skladování, schopnost dodávek, elektronické platby), roztříštěností i oním kulturním odporem (touha si zboží osahat, což zase pramení v nedůvěře kupování zajíce v pytli). Současně to ale znamená, že šance pro úspěch této e-komerce jsou po překonání zmíněných překážek obrovské, možná větší než v USA. Fyzická infrastruktura se v Evropě příliš zlepšovat nebude, protože je to velice nákladné; může ji nahradit infrastruktura ovládaná elektronicky (výroba on-demand, odstranění obrovského množství prostředníků, nesrovnatelně většího než v USA atd.). Malé trhy mohou paradoxně těžit z e-komerce více než trhy velké; na malých trzích není dostatek prostředků k vybudování dokonalé fyzické infrastruktury (= obří supermarkety, sklady, dodavatelské řetězce na každém kroku), ale bude dostatek investic k vybudování infrastruktury elektronické. Souhlasíme tedy s tím, že se konzumentská e-komerce bude v Evropě zvedat pomaleji než v „připravenější“ Americe či Asii, ale po pomalém startu může brzy dosáhnout daleko větších tržních podílů než jinde.
