Za elektrickou revoluci v posledních 20 letech vděčíme lithiovým bateriím. Proč jsou výjimečné, které produkty by bez nich nikdy nevznikly a proč budí elektromobilita takovou kontroverzi?
Na počátku spousty lidských vynálezů stála náhoda, a tak nás nepřekvapí, že za vznik baterií vlastně vděčíme žabím stehýnkám. Italský lékař a přírodovědec Luigi Galvani pozoroval smršťování vypreparovaných žabích svalů při působení elektrického výboje, který byl v té době již znám a lidé jej uměli vytvářet.
Galvanimu se ale podařilo rozpohybovat končetinu tím, že k oběma koncům připojil různé kovy. Na tyto závěry navázal jeho krajan Alessandro Volta, který objevil rozdílný elektrodový potenciál různých kovů. V roce 1799 tak sestrojil první baterii schopnou kontinuálně dodávat elektrický proud.
Během více než dvousetleté historie prodělaly baterie několik klíčových milníků: už v půli devatenáctého století byl objeven olověný akumulátor a historie nikl-kadmiové (Ni-Cd) baterie, kterou používáme dodnes, sahá dokonce na přelom devatenáctého a dvacátého století. Další z široce využívaných baterií, nikl-metal hydridové Ni-MH, přišly na trh v roce 1990.
Lithiová revoluce
Počátky lithiových článků sahají až do roku 1912, kdy s nimi začal experimentovat americký vědec G. N. Lewis. Poté se vývoj přesunul do Bellových laboratoří i do Japonska. A byl to právě japonský gigant Sony, který spolu se společností Asahi Kasei představil v roce 1991 první komerčně dostupnou Li-Ion baterii v 8mm kameře Sony CCD-TR1. Ve své době způsobily revoluci a baterie s komerčním názvem Stamina se těšily velké oblibě. Zejména proto, že dokázaly velmi přesně určit zbývající kapacitu, a to doslova na minuty záznamu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
