Ještě před třemi měsíci byl Ukrajinec považován za odpad společnosti. Nejlevnější pracovní síla, které můžete dát jakkoli zabrat, jako by to ani nebyl člověk. Beztak Ukrajinci před třemi měsíci neuměli nic jiného než makat a chlastat.
Najednou se situace otočila a jsou to největší miláčci. Na Ukrajině probíhá válka, a lidi tu křičí, že genocida.
Jenže skutečná genocida, která se odehrává třeba v Číně, ta je vůbec nezajímá. Místo toho budou dávat Putinovi za vinu i vlastní nedostatečnou mzdu, a Ukrajince si ubytují i v ložnici pod postelí. Tedy pokud za to dostanou zaplaceno.Tak to prostě je. Lidi neuvažují logicky. Den před koncem nošení roušek v MHD jsem se ptal lidí, proč nosí roušku. "Protože je to to nejmenší, co můžu udělat."
Druhý den už roušku neměl prakticky nikdo. Proč? "Protože se to už nemusí."
Říká se tomu tuším motivated reasoning, a je to pro mnoho lidí záchranný mechanismus. Bez něj by si uvědomili, co všechno udělali špatně (protože všichni děláme chyby), že si za to mohou sami, a způsobilo by jim to duševní potíže. Tak si raději usmyslí, že za to ve skutečnosti může někdo jiný, je to celé jinak, nebo podobně, a hned je jim lépe.
