Každá věc chce svůj čas, a u dévédéček nastává zřejmě letos.
Je velký rozdíl mezi přechodem z vinylové desky na cédéčko a přechodem z videa VHS na disk DVD. Zatímco u prvního produktu se výrobci po poměrně krátkém testování trhu takřka přes noc dohodli a přestali desky lisovat, takže disk CD „přišel a zvítězil“, u DVD bylo možné konstatovat komplikovaný a dlouho trvající porod. Přesto, že tato technologie je na světě už přes šest let (!), teprve v závěru loňského roku dokázala překonat v prodejích
přehrávačů tradiční video (VCR), a to zatím jen v USA; u nás si na to ještě počkáme.
Předpovědi, kdy se DVD masově ujme, se zatím vždy mýlily – mělo to být v roce 1999, 2000, 2001. Nyní se hovoří o letošním roce a poprvé bychom si na takovouto předpověď troufli vsadit kus výplaty, i když celou asi ne.
O tom, že DVD je technologicky vysoce nad VHS, pochyb samozřejmě není; je to mimochodem rozdíl mezi CD a vinylovou deskou, kde vinyl sice postrádá něco z „umělé“ dynamiky cédéčka, ale nabízí slyšitelně příjemnější, bohatší a teplejší zvuk. Novější technologie bývá vždy dražší než ta stará, a například CD bylo v začátcích i dvojnásobně dražší než vinylová deska, i když (pochopitelně) jeho výroba stojí zlomek výroby vinylu. Podobně je na tom i DVD proti videokazetě a podobně na tom byly i ceny – ke zlomení trhu to ale na rozdíl od CD versus vinyl nestačilo. Až koncem loňského roku se v amerických hypermarketech začaly prodávat stolní DVD přehrávače pod 100 dolarů (3500 Kč); průměrná cena DVD přehrávače klesla za rok z 200 dolarů na 150 dolarů. Má klesat i nadále, a to přinejmenším o deset dolarů za rok, možná i více.
Proč DVD nezopakovalo raketový úspěch cédéček? Domnívám se, že hlavním „viníkem“ byli výrobci, kteří se v případě cédéčka dokázali spolu s velkými hudebními vydavateli domluvit na tom, že trh zlomí násilím. Cédéčko dokázalo i díky chytrému a agresivnímu marketingu získat ihned status kultovní novinky, kterou „nelze nemít“, a brzy se v obchodech začaly objevovat novinky pouze na cédéčkách: a on ten gramofon tu s námi byl už tak dlouho, že si zasloužil být vystřídán. U DVD ale výrobci přístrojů i filmové společnosti s podobným agresivním postupem váhali – mimo jiné také kvůli léta neřešeným zmatkům s formáty a kvůli obavám ze zvýšené míry pirátství (zcela oprávněným).
Letošní rok už ale s velkou mírou pravděpodobnosti může být „buď-anebo“. S formáty, ochranou ani pirátstvím se už mnoho nenadělá, a pokud by se DVD „stornovalo“, rozhodně by to šíření nelegálních děl nezpomalilo, spíše naopak. Penetrace DVD přehrávačů v amerických domácnostech je nyní 54 % (!) a to je míra, při které už američtí výrobci hardware i obsahu nebudou váhat s postupným odstřihováním videa podobným způsobem, jak byl z tisíců obchodů před nějakými deseti-dvanácti lety vytěsňován vinyl. A pokud se to podaří v rozhodujících zemích (USA, západní Evropa, Japonsko), budeme následovat záhy poté.
