DVD Decrypter: základní program pro kopírování a zpracování DVD filmu

Stručný slovníček

V textu jste možná narazili na zkratky a slova, kterým nerozumíte. Zde je proto malý slovníček základních pojmů:

VTS je zkratka z Video TitleSet a označuje VOB soubory, které patří k souborům IFO a BUP. Např. VTS_02_0.VOB, který obsahuje menu, VTS_02_1.VOB, VTS_02_2.VOB apod., které obsahují už vlastní film. K nim pak patří soubory VTS_02_0.IFO a VTS_02_0.BUP. Zkrátka VTS s pořadovým číselným označením dává dohromady soubory, které patří k sobě. Jednotlivé VTS soubory reprezentují vlastní film (např. VTS_01), všechna menu na DVD či jednotlivé bonusy. VTS_02 tak může být úvodní menu k bonusům, VTS_03 už samotný bonus, např. jak se film natáčel apod. VTS skupin může být na DVD libovolný počet, mám i filmy, kde jich je okolo třicítky.

IFO: soubor s informacemi, co se nachází ve VOB souborech patřících k tomuto IFO soubory (označeno pomocí VTS). Díky tomuto souboru přehrávače ví, co vlastně mají přehrávat, dozví se, kde na disku startují jednotlivé kapitoly (což se hodí při skocích přímo na danou kapitolu), jaké jsou ve filmu obsaženy titulky, zvukové stopy apod. Právě díky IFO souborům je možné z DVD dostat pouze některé části, např. vypustit zbytečné zvukové stopy, kapitoly apod. Při zpracování se pak zkrátka jen upraví IFO a je to.

BUP je záložní soubor k patřičném souboru IFO; na DVD má stejnou velikost jako IFO a pro vytvoření vlastního DVD tento soubor není potřeba. Proto ho ani DVD Decrypter z dévédéčka nekopíruje.

VOB – všechny filmy na DVD jsou uchovány v souborech VOB, které obsahují kromě vlastního videa také zvuk a titulky. VOB soubory nebývají větší než jeden gigabajt. Aby bylo poznat, jaké VOB soubory pak patří k sobě, jsou označeny pomocí VTS a pořadového čísla. VTS_xx_0.VOB obsahuje vždy buď menu nebo jiné navigační informace, pro video se používá až pořadové číslo jedna. Pokud je disk bohatý na bonusy, najdete na něm spoustu VOB souborů, které jsou seskupeny podle VTS a patří k určitým IFO souborům, které o nich nesou identifikační údaje.

PGC je zkratka z ProGram Chain. Dejme tomu, že VTS_01 obsahuje vlastní film, ale ve dvou verzích: verzi pro kina a plnou, nesestřihanou verzi. Každý z těchto filmů je obsažen ve VTS_01 jako samostatný PGC, tedy samostatné video. Každý PGC může navíc obsahovat pohled na scénu z více úhlů (angle). Každý PGC je pak rozdělen do kapitol (zejména u filmů), případně má kapitolu pouze jednu (např. bonusy či menu).

Cell (buňka) je nejmenší jednotkou na filmovém dévédéčku. Běžně obsahuje jednotlivé kapitoly a případně jednotlivé úhly pohledu na scénu (jedna kapitola může obsahovat třeba pět buněk, z toho v každé je video z jednoho úhlu) . Buňky jsou pak spojeny v PGC. V Decryptoru rozhodně jednotlivé buňky neodstraňujte, nechte je tak, jak jsou, nemá to žádný smysl.

  V jednom PGC je celkem
pět úhlů pohledu na scénu, každý je uložen v jedné buňce.

Multiplexing: máte-li zvuk a video filmu ve zvláštních souborech (např. proto, že s videem pracujete v jednom programu a se zvukem ve druhém), musíte je před přehráním sloučit do jednoho souboru, který bude obsahovat oba streamy. Tento proces se nazývá multiplexing (mux). Je samozřejmě možné je přehrávat zvlášť, třeba ve dvou programech, ale pak nastává problém se synchronizací – zvuk se může opožďovat, nebo naopak předbíhat.

Demultiplexing (demux) je opakem multiplexingu. Je to proces, který rozdělí audio a video, případně další streamy (titulky) z jednoho souboru do souborů samostatných. Z VOB souboru je tak možné získat video, zvuk a titulky zvlášť a ty pak zpracovat v různých programech, např. tak můžete vytvořit video ve formátu DivX nebo Xvid. Některé programy už umí zpracovat VOB soubory přímo, není nutné je předtím rozdělovat. Pro vytvoření kvalitního DivX je ale lepší zpracovat video a audio zvlášť a poté je spojit v jeden soubor pomocí multiplexingu; zde je potom důležitá správná synchronizace obrazu a zvuku, případně titulků.