Díky virtualizaci lze jednoduše provozovat druhý operační systém nad tím hlavním. Může posloužit pro experimenty, ale také plnohodnotnou práci. A to i v podobě, kdy o virtualizaci nemusíte vůbec vědět.
Testování potenciálně škodlivých aplikací, vyzkoušení nového systému nebo zprovoznění programů pro jinou platformu – to jsou některé ze způsobů, jak využít virtualizaci. Ke zprovoznění virtuálního stroje přitom nejsou potřeba žádné speciální dovednosti – zvládne jej prakticky každý.
Linux nad Windows
Mezi tradiční scénáře pro využití virtualizace patří test operačního systému, typicky nové linuxové distribuce. Pokud byste ji chtěli instalovat běžným způsobem, čeká vás vyhrazení části úložiště pro tento účel a zprovoznění dual-bootu, kdy je možné po startu počítače vybrat operační systém k zavedení. Pokud ale využijete virtualizaci, nový operační systém zprovozníte nad tím stávajícím a funkčně se přitom nebude lišit od toho běžně nainstalovaného.
Při virtualizaci se budete setkávat s výrazem hostitelský systém (host) a virtualizovaný systém (guest). Mezi těmito dvěma systémy se nachází tzv. hypervizor, který zpřístupňuje fyzický hardware virtuálnímu stroji a na jeho úrovni lze nastavit omezení pro využívání hardwarových prostředků: počet jader, operační paměť nebo přístup k fyzickým úložištím. A neméně podstatným je i správné interpretování periferií, jako je myš a klávesnice.
Možnost podrobného nastavení využitelných hardwarových prostředků virtualizovaným systémem je jedna z nejdůležitějších možností těchto aplikací. Scénáře se totiž často zásadně liší – zatímco uživatel macOS může zprovoznit virtuální Windows, umožnit jim využít většinu hostitelského hardwaru a využít je pro hraní her, na Windows naopak lze zprovoznit miniaturní linuxovou distribuci a rozjet v ní například nenáročnou databázovou platformu, která si vystačí jen se zlomkem procesorového výkonu, paměti a grafiku nebude nutné využít vůbec.
Další možností je současné používání obou systémů, typicky v bezešvém módu, kdy v hlavním systému jsou zobrazeny okna aplikací z toho virtuálního. V tomto scénáři budete chtít pro oba systémy rozumné hardwarové prostředky, takže v ideálním případě mezi ně budete dělit 16 GB operační paměti a 8 fyzických procesorových jader. Taková konfigurace už umožňuje základní používání dvou plnohodnotných desktopových systémů současně.
Výhodou aplikací pro virtualizaci z našeho výběru je opravdu jednoduché a přehledné rozhraní. V ideálním případě je navíc doplněno o průvodce, ideálně v češtině, který umožní postupné projití instalačních kroků v ještě pohodlnější formě. Například Hyper-V nebo Parallels Desktop umožňují nejen zavést virtuální systém z instalačního obrazu disku, ale přímo jej stáhnout. V nabídce si tak vyberete operační systém, zadáte údaje jako uživatelské jméno pro nový virtuální systém a aplikace se sama postará o stažení, instalaci a prvotní instalaci.
Zkuste to virtuálně
Nakonec nesmíme zapomenout ani na možnost pronájmu virtuálních strojů. U takového počítače si můžete snadno nastavit a v průběhu používání i měnit dostupný hardware. V případě běžných desktopových systémů se k němu připojíte v rámci vzdálené plochy a možnosti využití bývají zpravidla ještě širší než u těch lokálně virtualizovaných. Díky vysokému výkonu například lze takový stroj použít pro renderování náročného videa pro střih nebo jako herní stroj s vlastní streamovací platformou. Pro ukázku může posloužit platforma Tresorio, kde si lze pronajmout počítač s až 32jádrovým AMD Epycem, 128 GB operační paměti, 4TB SSD a 4 grafickými kartami řady RTX 4000.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
