PeopleSoft pohlcuje J.D. Edwards, mapa tohoto obřího trhu software a služeb se výrazně mění.
Je to krok, který přišel zčista jasna, ale nebyl zase tak nelogický a neočekávaný: protože trh s ERP aplikacemi stagnuje, firmy se spojují, aby ušetřily a dosáhly zisků. PeopleSoft a J.D.Edwards patří k veteránům tohoto trhu, ač českým uživatelům příliš neříkají – jejich síla je hlavně na americkém trhu, Evropa si, nejen kvůli odlišným účetním standardům, obvykle volí lokální dodavatele (u nás kromě SAPu např. také holandský Baan, dánský Navision, britská Scala a řada českých řešení). Spojením těchto dvou firem ale vznikne světová dvojka – s očekávanými třemi miliardami dolarů ročního obratu s odstupem za SAPem (7 miliard), ale logicky v lepší pozici mu konkurovat než nyní. Mezi skutečné giganty v ERP se pak dá započítat již jen Oracle.
Pro Českou republiku toto spojení nebude mít bezprostřední účinek, obě firmy jsou u nás zastoupeny několika partnery (PeopleSoft se vyskytuje častěji) a jejich řešení budou určitě ještě nějakou dobu podporována souběžně. Celosvětově však jde o velmi významnou událost. Především samotnou hodnotou transakce – 1,7 miliardy dolarů v akciích, to tu už mezi softwarovými firmami nebylo několik let. Rovněž i velikostí firem, po sloučení půjde o obra s 13 000 zaměstnanci a zhruba podobně velkým počtem zákazníků, především velkých a středních firem po celém světě.
Z obou firem byl PeopleSoft výrazně větší, asi dvojnásobný (1,9 mld obratu proti 0,9 mld obratu), silnější (tržní kapitalizace 4,7 mld proti 1,5 mld) a setrvale ziskový (J.D.Edwards střídá mírné zisky s mírnými ztrátami). Obě firmy se mírně liší i zaměřením; PeopleSoft má nejraději největší korporace, J.D.Edwards i střední firmy, PeopleSoft má silnou nabídku v dnes atraktivních oblastech CRM a HRM (řízení lidských zdrojů), J.D.Edwards je zase vyhlášený v oblasti výrobních firem.
Někteří komentátoři soudí, že oznámené spojení, které komentují jako velmi chytrý krok od PeopleSoftu, spustí novou vlnu fúzí a akvizicí. Nebylo by poprvé, a ostatně to odpovídá „válečné“ terminologii, často používané v konkurenčních vztazích. Pokud panuje určitá rovnováha sil či alespoň jakýsi ustálený stav, jedou si všichni na svém písečku a občas propagačně pozlobí konkurenta. Jakmile se ale dva silné subjekty („státy“) spojí v jeden či uzavřou pevné partnerství, rovnováha se vychýlí – možná skutečně, možná jen domněle, ale každopádně se okolí cítí překvapeno a ohroženo a vydá se rovněž jednat. V politice jsou z toho války na spadnutí, v podnikání naštěstí jen vlna fúzí a akvizicí, i když pro zaměstnance takto postižených firem rovněž nastává stav, který není daleko od stavu válečného.
V oblasti podnikového software pro střední a velké firmy stále existuje velké množství dodavatelů – s ohledem na náročnost vývoje špičkového produktu neúměrně velké, jejich podnikání je na hranici přežití a pionýrské doby hurátvorby velkých softwarových produktů navždy pryč. Časopis Forbes si všiml, že zatímco existuje 549 softwarových firem, které jsou veřejné (kotované na různých burzách), jen patnáct z nich dosahuje alespoň jedné miliardy obratu – a právě tato miliarda je vnímána jako určitá laťku, nad kterou už lze provozovat úspěšně globálně působící softwarovou společnost. Jistě mohou a také budou existovat stovky, možná tisíce lokálních počítačových firem a hlavně systémových integrátorů, ale výroba velkého softwarového produktu si žádá výdaje srovnatelné například s vývojem automobilu (nebo procesoru), a firma logicky musí působit celosvětově, aby tyto vývoje mohla „rozpustit“ do cen svých produktů.