Přenosné přehrávače filmových DVD, ale i formátů DivX a XviD, jsou ideálními společníky na dlouhých cestách. U přehrávačů s podporou digitální televize DVB-T se pak v zahraničí nebudete nudit ani v případě, že zapomenete své oblíbené filmy doma.
Sedmero účastníků velkého testu z aktuálního čísla Computeru, se cenou pohybuje v rozmezí od čtyř do třinácti tisíc korun. Vzájemného klání se zúčastnily následující modely:
| Biostek PDX-950U |
Panasonic DVD-LX97 |
Philips PET1002 |
Sencor SPV-7903T |
|
|
|
|
|
| Sony Walkman D-VE7000S |
Thomson Portable DVD Player DTH714DVBT |
Xoro HSD 7510 |
|
|
|
|
|
|
Výsledky všech přehrávačů najdete v tištěné podobě v časopisu Computer 3/07, který je na stáncích od včerejška.
V dnešním duelu si představíme dva z nich – přehrávač Sencor SPV-7903T a Sony Walkman D-VE7000S.
Jak vlastně vypadá takový běžný přenosný přehrávač? Provedení většiny z nich je podobné jako u notebooků – tedy výklopný displej, který je díky tomu i chráněný před poškozením, a místo klávesnice dvířka DVD mechaniky s několika ovládacími tlačítky, najdou se ale i výjimky s odlišným řešením. Nelze říci, že dražší přehrávač by byl vybavenější a výrazně kvalitnější.
Připravte si kratší filmy
Na bocích přístrojů bývá spousta konektorů pro připojení externích zařízení – jak obrazových vstupů, tak zvukových i obrazových výstupů. K zadní straně přehrávače se pak většinou připojuje externí baterie, která zajišťuje napájení na cestách. Výdrž nabíjecích akumulátorů dosahovala u mnoha přehrávačů hodnoty kolem 2,5 hodiny, což jen tak tak vystačí na některé delší filmy.
Výrobci ale počítají s tím, že se budou jejich přehrávače používat především tam, kde je možnost jejich napájení. K většině přístrojů dodáván i napájecí adaptér do zapalovače auta, někdy výrobce dodává držák na hlavovou opěrku předních sedadel.
Miřte přesně
Dálkové ovladače k přehrávačům jsou bohužel často nepovedené a špatně se používají. Membránová tlačítka mívají nepřesný stisk, navíc je ve tmě nedokážete rozlišit podle jejich tvaru. Ovladače s gumovými tlačítky jsou na tom v tomto ohledu lépe, přesto i u nich byla většina tlačítek rozlišena pouze textovými popisky a barvami. Dosah infračerveného čidla ovladačů je běžně kolem 3–5 m.
Poměrně velkým zklamáním je rozlišení displejů – běžných 480 × 234 bodů je při schopnostech současných výrobních technologií žalostně málo. Pro samotné filmy to sice až tolik nevadí, z větší dálky stejně moc detailů navíc nerozlišíte, ale při zobrazení titulků nebo nabídek je velké písmo kostrbaté a malé prakticky nečitelné. Za rozumné rozlišení lze proto považovat až 800 × 480 bodů.
Chcete to oříznout, nebo raději zmenšit?
Podle rozlišení si můžete odvodit také poměr stran jednotlivých přehrávačů. Většina z přehrávačů má „filmový“ poměr stran 16:9. Do něj pak obraz různě dobře či špatně roztahují pomocí metod Pan & Scan (při ní je obraz oříznut na 4:3), Letterbox (nahoře a dole jsou zobrazeny černé pruhy) nebo pouhým roztažením nebo naopak sražením obrazu, bez zachování poměru stran.
Žádnému z přehrávačů nechybí AV výstup, kombinující dvoukanálový zvuk a kompozitní obraz, většinou najdete i AV jako vstup – třeba pro připojení kamery nebo digitálního fotoaparátu. Standardem jsou dva sluchátkové výstupy, které jsou především v autě mnohem lepším řešením než nevýkonné vestavěné reproduktory.
Zajímavým je integrování čteček paměťových karet, přehrávače z nich pak umožňují načítat veškerý obsah, nejen tedy fotografie, ale i filmy a hudbu. Někteří výrobci však šli ještě dále a do přehrávačů zabudovali i konektor USB, díky němuž připojíte jakékoli zařízení podporující rozhraní USB Mass Storage – flashdisky, MP3 přehrávače nebo digitální fotoaparáty.
