Rizikoví investoři napumpovali do vývojářů skoro miliardu dolarů za poslední čtvrtletí.
Ochota finančních a rizikových investorů (VC,
venture capital) investovat do určitých typů firem je nejlepším indikátorem „dobré nálady“ v daném segmentu. Finančníci, kteří poskytnou peníze na růst mladých a začínajících firem (tzv. start-ups) výměnou za vlastnický podíl, doufají po několika letech v prodej tohoto podílu nebo celé firmy jinému zájemci, obvykle velké korporaci, případně doufají v zisk „Svatého Grálu“, tedy v úspěšný vstup na burzu, který zhodnotí jejich investici ještě podstatně víc.
Například slavné kalifornské fondy rizikového kapitálu Sequoia Capital a Kleiner, Perkins a spol., které získaly napumpováním pouhých (?!) 25 milionů dolarů cca 16% podíl v dnes neméně slavném Google, by mohly vytěžit vstupem na burzu tři miliardy dolarů. Tak famózní zhodnocení se ale podaří málokdy; statistiky udávají, že spíše je častější, když investor nedostane své peníze zpět než opačný případ. (Protože však v těch příznivých případech bývá zisk i několikanásobný, je celkově toto podnikání „v plusu“.)
Segment software, dle výzkumu „MoneyTree“ si za první čtvrtletí letošního roku opět nasadil korunu nejatraktivnějšího oboru z pohledu investic finančního kapitálu. Z celkových 4,6 miliardy dolarů proinvestovaných finančními investory v této době získala oblast software 976 mil. USD, a předstihla tak oblast biotechnologie, která byla nejatraktivnější v předchozích dvou čtvrtletích. Softwarové firmy, které obdržely peníze, se nejčastěji zabývají content managementem (správa obsahu), řízením work flow, bezpečností a antispamovými aplikacemi.
Další atraktivní oblastí pro investory byly telekomunikace: ty získaly skoro půl miliardy, a autoři studie říkají, že všech jedenáct společností, které přilákaly finančníky, se zabývá bezdrátovou komunikací. Finance k sobě úspěšně přitáhly i společnosti podnikající ve službách IT (251 mil.) a v hardware (179 mil.).
Rizikový kapitál, který byl velice aktivní v oblasti počítačů, telekomunikací a internetu v letech 1999-2000, se na další dva až tři roky prakticky odmlčel. Propad byl obrovský, případní strategičtí zájemci měli dost starostí sami se sebou a trvalo několik let, než vyšuměla nevraživost burz vůči vstupu jakékoli firmy, která se zabývá informačními technologiemi. Dnes je situace jiná: velké firmy opět skupují malé hráče a burza potřebuje novou krev. Pokud se povede vstup Google, bude to znamenat signál pro další firmy.
Co na to čeští podnikatelé a rizikoví investoři v domácích podmínkách? I u nich se dal vysledovat podobný trend: během let 1999-2000 usilovně kroužili kolem českých společností a provedli několik investic, pak se odmlčeli a dnes se vracejí, byť jsou opatrnější než dříve. Bohužel na českém trhu, na rozdíl od světového, není dostatek zajímavé nabídky, na což si ostatně stěžovali finanční investoři i před pěti lety.
Rizikoví investoři vnímají ČR – většinou právem a někdy ne – jako příliš malý trh se všemi jeho důsledky: pokud i nějaká česká firma obsadí svou šikovností se standardním produktem nebo službou první místo nebo se stane na domácím trhu dominantní, je stejně silně náchylná k tomu, že ji snadno přemůže podstatně silnější německý nebo americký hráč. Rizikový investor by samozřejmě nejraději viděl nějakou „českou Nokii“ – domácí technologickou hvězdu, která by byla schopna expandovat a dosáhnout pozice alespoň v evropském rozměru. Pokud si odmyslíme firmy Romana Staňka a Kerio, už pravděpodobně nenajdeme na domácím trhu někoho, kdo by byl schopen tuto odvážnou strategii mít i naplňovat ji.
