"Řada lidí je prostě unavena, nepodává výkonnost jako předtím. Pro mě osobně to byla velká výzva a velká zkušenost: zkusit "překopat" úspěšnou a zajetou firmu, skoro jakoby začít znova."
Největší domácí producent osobních počítačů, ostravský holding AutoCont byl jednou z firem, ke které se letos upírala nemalá pozornost: podaří se nadále realizovat "český sen" o firmě s domácími vlastníky, financované pouze z domácích zdrojů, která se vítězně utkává s mocnými, především americkými a japonskými firmami? Nebo se dočkáme strohé tiskové zprávy, ve které dojde k dohodě mezi touto firmou a zahraniční společností, která ještě u nás nemá dostatečně silně zapuštěné kořeny (co třeba Fujitsu, druhá největší počítačová firma na světě?), podle které zahraniční gigant kapitálově vstoupí do zmíněné domácí firmy a kterou budou představitelé obou firem velmi vítat?
Jak to vidí Martin Grigar
Na téma letošního i možného budoucího vývoje AutoContu jsem na Invexu hovořil s obchodním ředitelem firmy, ing. Martinem Grigarem. Ten je bývalým ředitelem AutoContu Brno (a nadřízeným šéfů blízkých regionálních poboček) a ve své funkci je zhruba přes rok; přesto, že je jedním z podílníků AutoContu, lze jej chápat jako novou osobu v top-managementu firmy.
Je známé, že AutoCont se musel letos vypořádávat s několika nepříznivými vlivy (ostatně, nebyl sám). Jeho investice do prodeje v zahraničí nejsou bůhvíjak úspěšné: polský trh je lákavý pro řadu českých firem, ale neznám žádnou, která by zde velmi uspěla. Což platí i naopak. Domácí trh byl postižen recesí v důsledků škrtů, balíků a povodní: to znamená 20-30% propad oproti předpokladům z loňského podzimu. Přímo na AutoCont se poprvé zaměřili zahraniční giganti, jako je (především) Compaq, HP nebo Dell - a to je cítit. Konečně je známé, že firma nemálo investuje do nemovitostí zejména v Ostravě, což jsou sice peníze dlouhodobě uložené, avšak krátkodobě utopené. AutoCont v polovině roku citelně snižoval své stavy, ovšem produkci neomezuje ani nezavírá pobočky; šetří však na propagaci a inzerci. Ať už z těch nebo oněch úst se šíří zprávy o tom, že AutoCont se prodává do zahraničí; dokonce jsem se "dozvěděl" jméno kupce i částku.
Martin Grigar vysvětluje skutečnosti i vyvrací fámy: především, firma prodána není a rozvíjí dál své aktivity, jak bylo vždy jejím zvykem. Je zřejmé, že investorské kontakty zde jsou (koneckonců, s těmi se setkává skoro každá domácí firma, která se vyšvihne na určitou úroveň, takže to není nic nového; jednání se mohou táhnout i roky a nemusí skončit akvizicí) a troufám si číst mezi řádky - či spíše mezi slovy - že AutoCont se tomu v zásadě nebrání. Firma se však ale cítí silně a nehodlá se prodat pod cenou, nemusí přistupovat k prodeji z nouze, jak to učinil např. Escom.
Pro AutoCont byl letošní rok rokem zkoušky, uvádí Martin Grigar. Když firma "jede" a zvětšuje se, tak investujete a nabíráte lidi hlava nehlava - je to logické, vše je podřízeno dobytí trhu, zvýšení obratu. Tento postup ale má svou zpětnou vlnu, když firma již trh drží a nezvětšuje se: náhle cítíte, ne všichni z nových lidí se osvědčí, práce se zefektivní a pro řadu z nich není místo. Navíc jsme už v situaci "staré", sedmileté firmy: řada lidí je prostě unavena, nepodává výkonnost jako předtím. Pro mě osobně to byla velká výzva a velká zkušenost: zkusit "překopat" úspěšnou a zajetou firmu, skoro jakoby "začít znova".
Dovolím si doplnit, že určitá lidská krize se obvykle netýká jen řadových pracovníků, mravenečků v poli - byť na ně svést problémy je prosté. U firem, které rychle vyrostou "z garáže" do celorepublikového hráče, se naopak nejčastěji stává, že s růstem firmy nestačí růst i někteří z prvních pracovníků a zakladatelů. A to je problém dvojnásobný: jednak tito lidé sedí na důležitých místech, jednak jsou "nepohnutelní" - jak říci člověku, bez kterého by možná firma ani nebyla založena, že jej už přerostla a že je pro ni už brzdou? Vůbec si nemysleme, že by se toto třeba AutoContu muselo vyhnout; i ty největší světové firmy trpívají manažerskými krizemi a bývají to krize nejhlubší.
Jak dál, AC?
Podle Martina Grigara si AutoCont svou pozici na trhu upevňuje (já bych spíše řekl, že si ji drží - a i to je chvályhodné): firma vyrobila v prvním pololetí 8200 počítačů, což je o 2% více než v loňském prvním pololetí, obrat činil 756 mil. Kč, což je dokonce o 11.5% více. V prodeji se pak objevuje výrazný nový prvek: splátkový prodej s využitím organizace Multiservisu. Vždycky jsme si mysleli, že to je prodejní způsob, který se pro počítače nehodí. Ale ty se jednak v domácnostech dostávají do role podobné komodity jako televize nebo lednička, a Multiservis skutečně umožňuje "zboží bez peněz" naprosto jednoduše: na první návštěvu, bez komplikovaných dokladů, bez ručení třetí osobou, tvrdí Martin Grigar.
Můj osobní názor. Doba je určitě zralá na změny a ty musí být razantní. Není jím jen prodej přes Multiservis, ale stále větší fokusace na službami prošpikované a specializované obory, a postupně stále menší závislost na Železe AutoCont. Tam je již dnes jasné, že firma nedosáhne potřebné "economy of scale", ta začíná někde od miliónu vyrobených počítačů a jakákoli firma mimo světovou desítku s tím má problémy. Tlak amerických firem - a také třeba taiwansko-českého FICu - je přímočarý a odolávání stojí moc sil, je to podobné, jako kdyby s námi tyto země vedly všechny dohromady takovou malou válku - je to k vydržení? Dovedu si tedy za dva roky představit samostatný český AutoCont v roli především vědomostnífirmy, která zase využívá své "economy of scale", což je padesát dva jejích poboček, a která např. zavádí Navision, CAD systémy, sítě, Internet a komunikační infrastrukturu. A zdá se mě, že tímto směrem firma směřuje; jen nevím, zda dostatečně rychle.