A co (porno)filmy?
Jedním z hojně diskutovaných způsobů použití je sledování filmů. Teoreticky by se totiž mělo jednat o ideální zařízení pro sledování 3D obsahu, který sice v původní podobě nepřežil, nicméně s příchodem virtuální reality a 360° videí jej máme v trochu obměněné podobě zpět.
Celkem logicky jsem tedy sáhnul po nejpovedenějším filmu s využitím 3D, tedy Avataru a jal se testovat, zda může domácí 3D kino ve virtuální realitě fungovat. Může, ale jen velmi velmi složitě. Problémem je opět nízké rozlišení displejů, které u filmů vadí ještě víc – kvůli této slabině zanikne mnoho detailů, a tak ani 3D efekty nepůsobí příliš… efektně.
Každý den přehrají uživatelé Pornhubu téměř půl milionu videí pro VR. Tedy v případě, že nejsou vánoce a s nimi spojené testování nových dárků (zdroj: Pornhub Insights)
Pro virtuální realitu existuje mnoho videopřehrávačů, které si s 3D obsahem poradí. Samozřejmě je ale rozdíl mezi 3D filmem, který je stále promítán jen jako 2D v jakémsi virtuální obýváku či kině a filmem vytvořeným speciálně pro virtuální realitu, tedy natočený 360° kamerou.
Druhou kategorii filmů celkem nepřekvapivě tvoří především erotika. To je ostatně ideální žánr – postava, jejíž pohledem vše sledujete, se nemusí hýbat a o veškeré dění se postarají postavy vedlejší; většinou tedy pouze jedna. Kromě toho, že zde platí vše výše popsané (ať už slabiny v nižším rozlišení nebo pozitiva ve schopnosti zmást mozek a nechat se vtáhnout do virtuální reality), ukazuje tento žánr, jak těžké je pro VR vyrobit dobré video. A to nikoliv obsahem, ale především technicky – jen malý zlomek snímků totiž ve virtuální realitě působí reálně.
Největší potíží je různě deformovaná perspektiva, špatně umístěné záznamové zařízení nebo očividně špatně zvolené objektivy. V mnoha videích tak máte například pocit půlmetrového krku, neboť na děj shlížíte z přílišné výšky. Rozhodně se však můžeme spolehnout na to, že videí (a to nejen erotických) bude pro VR přibývat. A to především v souvislosti s extrémně levnou variantou virtuální reality v podobě Cardboardu, jeho klonů a mnoha plastových verzí.
Bez pořádného železa to nepůjde
Několikrát jsem v předchozím textu zmínil nízké rozlišení použitých displejů, které je pravděpodobně největší slabinou aktuální generace virtuální reality. Potíž je v tom, že při použití ideálních zobrazovačů s rozlišením 4K pro každé oko, by si takové brýle vychutnalo ještě mnohem menší množství uživatelů než nyní. A to samozřejmě vinou extrémní náročnosti, s níž by si aktuálně poradila možná dvojice karet GTX 1080 Ti v SLI.
My jsme HTC Vive testovali se sestavou Alza Battlebox s grafikou GTX 1070 v provedení Gaming X od MSI. A právě tahle karta, společně s procesorem i7-6700K je minimem toho, co bychom pro VR doporučili. V minimálních požadavcích sice najdeme i GTX 1060 a slabší procesory, u nich jsme si však jisti, že náročnější hry by byly nehratelné. A to především z toho důvodu, že jakýkoliv mírný pokles FPS je ve virtuální realitě mnohem patrnější než při běžném hraní. Ideálem je samozřejmě stabilních 60 FPS, v žádném případě se však nesmí snímkovací frekvence dostat pod hodnotu 40-45 FPS.
Virtuální realita bude skvělá
HTC Vive, Oculus Rift, PS VR, ale i Gear VR jsou první generací moderní virtuální reality. Ukazují nový způsob interakce s digitálním obsahem ať už se jedná o hry, filmy, ale klidně i edukativní software. Stále nicméně platí, že tahle generace působí spíš jako prototypy, které nejsou tak úplně připraveny pro koncové zákazníky.
K ideálu mají daleko jak samotné parametry, tak uživatelská přívětivost – instalace vyžaduje rozmístění snímacích stanic (ideálně přivrtáním do zdi), ne úplně jednoduchou kalibraci, neustálé dobíjení ovladačů (vydrží 5-6 hodin) a v neposlední řadě nepohodlí vinou těžkého kabelu.
Snímací stanice lze dočasně přišroubovat třeba na stativ. Ideálem je ale přivrtání ke zdi
Virtuální realita je jistě další velkou věcí, velmi pravděpodobně to ale nebude v podobě, jak ji známe dnes. Víc než na hry bych zároveň vsadil spíše na odbornější použití a v případě domácí zábavy potom na zmíněné filmy. Už před několika lety totiž ukázal Xbox Kinect jednoduchý fakt – lidé se nebudou při hraní her hýbat. A na pohybu velké množství her pro VR staví. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že dvouhodinové poskakování s HTC Vive na hlavě je limitem; jenže hráčům většinou dvě hodiny nestačí. Pro občasné využití je naopak aktuální generace jednak drahá a jednak obnáší zbytečně složitou přípravu. Jen málokdo si bude moci dovolit dedikovanou místnost pro hraní ve virtuální realitě.
Ať už ale virtuální realitě věříte, nebo ne, běžte si ji vyzkoušet. Různých heren a subjektů, které tuto možnost nabízí, je poměrně dost. A i dvě hodiny budou stačit na vyzkoušení těch nejzajímavějších zážitkových titulů, které pro VR existují. Litovat rozhodně nebudete.
K vyzkoušení zapůjčil CZC.cz, kde se HTC Vive prodává za 25 990 Kč
