Canon i250 je inkoustová tiskárna určená pro domácí použití, je to nejjednodušší low-end model. Jaké jsou s ní zkušenosti po čtyřech měsících používání?
Jednoduchá konstrukce, dva inkoustové zásobníky, nezávislá tisková hlava, sklápěcí podavač listů papíru, většinou klidný a bezproblémový provoz, několik zádrhelů na které když nedáte pozor mohou vaší tiskárnu zničit. Tak lze charakterizovat i250 jednu z laciných inkoustových tiskáren určených do domácností a kanceláří s malými nároky na tisk po několika měsících středně intenzivního používání (v průměru 3 černobílé a 1 barevný list denně). Co se tedy v oficiální dokumentaci tohoto lákavého modelu nepíše a na co je třeba si dávat pozor?
Laciný dříč
Canon i250 je sice nejlevnější model inkoustové tiskárny určený do domácností a velmi nenáročných provozů, svou práci však zastane kvalitně a spolehlivě. Vyznačuje se malými rozměry, kompaktním provedením s čelními dvířky pokrývajícími celou přední stranu, sklápěcím vstupním zásobníkem papíru a líbivým designem. Spojení s počítačem zajišťuje USB rozhraní (1.1). Instalace a zprovoznění ovladačů je bezproblémové jak pod Windows XP tak pod Linuxem (Mandrake 9.2). V obou těchto systémech se i250 chová, na rozdíl od některých svých předchůdkyň korektně a předvídatelně jak co se kvality a rychlosti tisku týče, tak i u nastavování jejich parametrů. Ovládání samotné tiskárny je řešeno dvěma tlačítky (power, load/stop), což je jednak standardní a jednak zcela dostačující. Režim výměny tiskových zásobníků se zapíná automaticky po otevření dvířek.
Pokud jde o tempo, i250 je schopna tisknout ve středním režimu vzhledem ke svému určení poměrně obstojnou rychlostí. Jedna textová stránka z MS Wordu ji trvá v nejlepším případě okolo deseti sekund, fotografie, nebo náročnější grafika pochopitelně o něco déle. Výsledkem však vždy je ostrý a stabilní výtisk, dokonce i tehdy, když je již indikováno vyčerpání zásobníku s inkoustem, nebo když dojde během činnosti, tisku zejména delšího dokumentu k anomálii.
Zvláštnosti a problémy
Hezký design tiskárny je, zejména u domácího modelu velmi důležitou věcí. Canon i250 se svým tvarem „šunkového řezu“ v tomto ohledu rozhodně vybočuje z linie neoriginality. Designérská propracovanost však přináší několik nepříjemných problémů. Prvním z nich je zaklápěcí držák vstupního papíru. Ten je hezký a v uzavřené poloze chrání před zaprášením samotné těleso podavače, avšak stačí málo a při neopatrném otevření se může zlomit. Totéž se týká případu, že by při otevírání do něčeho narazil, nebo by mu něco kladlo odpor.
Dalším nedostatkem je otázka vytištěných papírů. i250 nemá výstupní zásobník, takže hotové papíry jsou z tiskárny vyhazovány přímo na stůl. To přináší nutnost mít v době tisku před tiskárnou dostatečný prostor, rovnající se přinejmenším délce jedné strany A4. Pokud tam takové místo není, vyjíždějící papíry se začnou křivit o předměty okolo tiskárny. To tisku samotnému teoreticky nevadí, ale prakticky ano a velmi. Může totiž dojít k zasekávání zohýbaného papíru ve vnějších vynášecích válečcích tiskárny a tím ke kroucení a mačkání listu, na který se právě tiskne. To je obzvláště nepříjemné, pokud by se papír v tiskárně roztrhnul, i přes její jednoduchou konstrukci se totiž ven dostává velmi špatně.
Automatický podavač listů je také dobrá věc. Ten v i250 ale trpí nepříjemným a chronickým problémem. Někdy se stává, že listy A4 kopírovacího papíru po vyjmutí z balíku na sobě díky adhezi a statické elektřině poměrně silně drží. Tiskárny se spodním podavačem, například od HP jsou schopny i takovéto listy od sebe oddělit. V případě i250 se ale stává, že přepadávací podavač „vezme“ najednou dva i více listů. Obvykle se sice nic nestane a listy (protože je na rozdíl od HP tiskárna v sobě neprotáčí) zase bezpečně vyjdou. Minimálně dvakrát během dvou měsíců se mi ale u nové tiskárny stalo, že takto slepené listy zasekly vnitřní mechanismus a znemožnily tisk.
Canon používá metodu oddělené tiskové hlavy. Ta se samostatně zapojuje do pohybového mechanismu a teprve do ní se vkládají zásobníky s inkoustem. To je velice praktické a snižuje to náklady na tisk, protože hlavu není nutné měnit při každé výměně inkoustu. Hladina jak barevného, tak i černého média je softwarově indikována a uživatel je upozorněn z operačního systému když inkoust začne docházet. Tato indikace je ale poměrně nepřesná – včasná. Tiskárna upozorňuje na docházející inkoust mnohem dříve, než ve skutečnosti dojde. Dvířka prostoru s mechanikou a hlavami jsou z plastu včetně úchytů a drží docela silně v zavřené poloze. Pokud je ale otevřeme a zatlačíme dolů, můžeme s nimi tiskárnu nadzvednout. To je nepříjemné, pokud stojí zadní částí na samém okraji stolu.
Samostatnou kapitolu si zaslouží příprava k tisku. Ta trvá u všech inkoustových tiskáren několik sekund, v případě i250 se ale může opravdu nemístně natáhnout a dosáhnout v krajním případě až dvou minut, během které i250 postupně zapíná a vypíná v různých režimech všechny své pohyblivé části. Tiskárna se navíc i během chodu má tendenci zastavovat na jednotky až desítky sekund, což může být velmi problematické.
Nenáročná volba
i250 je vzhledem ke svým možnostem i ceně (necelých 2000Kč vč. DPH) dobrou volbou pro nenáročného uživatele či úředníka. Největší problém je nebezpečí zpětného vtažení vytištěného papíru a dlouhá doba přípravy k tisku. Nevyjasněná také zůstávaní některá „zaseknutí“ během činnosti a indikaci hladiny inkoustu moc nevěřte. Celkově je však dobrým výrobkem.