To už se teď stává realitou: Ohromně dnes roste poskytování software stylem SaaS (Software As A Service), software jako služba, kdy zákazník platbou získává jenom jakousi "vstupenku" k softwaru, který běží u provozovatele a může jej používat jenom po omezenou dobu a např. pro omezený počet uživatelů. Koupit si jej k trvalému používání nelze.Dále to vidíme i u služeb VoD (Video on Demand) - video na vyžádání, kdy např. na Netflixu si můžu za poplatek přehrávat všechno, co mi aktuálně dovolí, ale jakmile nezaplatím další měsíc, mám smůlu a nemůžu se dívat na nic.
Stejně tak, když najednou z nabídky něco "zmizí". Takhle například byla v minulosti "odstřelena" z VoD portálů Malá Velká Británie.Ovšem netýká se to jen těchto služeb, ale ono skutečně "vlastnit" nejde ani "vlastní peníze" - jak je to se svými penězi by nám mohl říct nejeden pamětník, který si pamatuje měnovou reformu z roku 1953.Podobně je pár let stará událost z Řecka nebo Kypru, kdy sice nepadlo EURo, ale lidé zjistili, že peníze v bankách nejsou tak úplně jejich a dostávali "kapesné" z vlastního účtu mezitím, kdy vlády jednaly o tom kolik (a jestli) jim "z jejich peněz" nakonec uvolní.Dokonce ani nemovitost není "vaše", kromě četných sporů, kdy úřady mohou klidně zrušit zápis v katastru jako "účelový" atd., tak i pokud nevedete žádný spor, tak zajímavou otázku položil americký autor Robert T. Kiyosaki v jedné ze svých knih:
"Myslíte si, že Váš dům je opravdu Váš? Tak zkuste nezaplatit daň z nemovitosti a uvidíte komu SKUTEČNĚ patří!"Dokonce ani my sami "nepatříme" sobě, ale jsme jenom státními otroky. Bavil jsem se s jistým známým advokátem podle kterého při vyhlášení určitého stupně nouzového stavu má stát právo odebírat občanům COKOLIV uzná za vhodné (domy, auta, byty, jídlo, léky) a to prý dokonce i kdyby kvůli tomu měl občan či jeho rodina zemřít, protože zájem zachování státu je údajně NAD zájmem zachování života občana.Takže "skutečně vlastnit" nemůžeme ani vlastní život. Každopádně je fajn to vědět. 
