Díky za každé diskusní fórum

Nestává se často, když dva lidé vycházející ze stejné reality, na jejímž popisu se v podstatě shodnou, dojdou v hodnocení k opačným postojům. Jako učebnicová napůl dolitá sklenice, u které se jeden člověk raduje, že je co pít a druhý považuje za zlou novinu, že polovina obsahu chybí. V tomto případě jde o článek editora české BBC Service, zveřejněný před několika dny, s jehož závěry si dovolím zásadně nesouhlasit.

Je naprosto pravda, že úroveň diskusních příspěvků u článků na českých internetových médií je v průměru mizerná – pokud průměrujeme tak, že příspěvky oznámkujeme jako ve škole a vypočteme průměr, vyjde nám něco jako čtyři mínus. Z toho by se zdálo logické vyvodit, že diskusní příspěvky nestojí za nic – že jsou natolik nekvalitní, že, podle signifikantní formulace autora, „kazí obraz českého Internetu“. Jenomže tento závěr je zcela mylný, v obou ohledech: a) dovolím si tvrdit, že množství kvalitních informací a přidané hodnoty v diskusních příspěvcích je rovnocenné s tím, co přinášejí články samotné, b) obraz českého Internetu nekazí, ale jsou naopak zajímavým a velice přínosným obrazem české společnosti, autentickou a stěží jinde napodobitelnou sondou, otiskem reality.

Diskusní příspěvky nelze hodnotitelsky porovnávat s jakoukoli uměle vytvářenou, řízenou, moderovanou diskusí. Je to jako porovnávat arcibiskupské zahrady v Kroměříži, uměle vytvořené, udržované a cizelované, s horskou loukou a rozčilovat se nad neuspořádání oné volné plochy a absencí pravidelných geometrických vzorů. It´s not a bug, it´s a feature, říkají v takovém případě programátoři. Diskuse u článků není moderovaná diskuse a nikdy nebude. Lze samozřejmě tyto dva typy diskusí dát vedle sebe a říci, čím se liší, ale nelze říci, že jedna je lepší a druhá horší.

Diskusní příspěvky jsou jako ta horská louka: spousta běžného kvítí a ještě víc nezajímavé trávy a semtam vzácný a nádherný hořec. Takový, který se v arcibiskupské zahradě v Kroměříži nevyskytuje; pokud by jej tam někdo zasadil, uhyne, protože má rád divočinu, nikoli stříhání, okopávání a postřik pesticidem. Kvalita moderované diskuse se pozná podle neklesající celkové úrovně, kvalita internetové diskuse se řídí kvalitou elitních příspěvků, perel – a je nedůležité, jestli hlušina činí 95%, nebo 99% příspěvků. A věřte, že perly, které nikdy nezazní v diskusi moderované, se vyskytují právě v internetových diskusích a nikde jinde. Cena za nalezení diamantu je v tom, že musíte prosít tunu balastu bez jistoty, že vůbec něco najdete. Můžete samozřejmě rezignovat na takovéto povolání a věnovat se něčemu, kde je výsledek jistý, třeba razítkovat obálky na poště. Abych zde ale neplácal, dovolím si argumentovat, proč a v čem je internetová diskuse zajímavá, přínosná a mimořádně hodnotná:

1. osobní zkušenosti. Přináší k probíranému tématu osobní zkušenosti, necenzurované a autentické, často ve statisticky významném množství – desítky, nebo i stovky výpovědí. To je velmi cenné například u technicky (produktově) orientovaných internetových médií, neboť pohled recenzenta (tj. „ne-uživatele“, recenzent nemá čas produkt skutečně dlouhodobě a standardně užívat, jen jej „testuje“) je náhle konfrontován se zkušenostmi desítek až stovek skutečných uživatelů, osob, které si zakoupili produkt – například mobilní telefon – za tím účelem, ke kterému byl vyroben, nikoli proto, aby jej testovali. Znám ve svém okolí spoustu lidí, kteří kupují produkty na základě recenze a hodnotících diskusních příspěvků – samozřejmě je potřeba mít určitou praxi v oddělení zrna od plev, umět vyhodnocovat validnost čtených informací.
2. Doplnění a prohloubení tématu, „pohled z jiné strany“. Článek samotný má určitý rozsah a míru (hloubku, šířku) pokrytí tématu. Agilní autoři diskusních příspěvků často téma dokáží jak rozšířit, tak především prohloubit, a přinášejí tak vítané informace pro ty, kteří chtějí vědět víc, aniž však je obtěžován běžný čtenář, kterému plně stačí to, co je ve článku. I zde platí, že poučený čtenář (pro kterého jsou tyto dodatkové materiály ostatně určeny) musí umět poznat zasvěceného přispěvatele od plácala – ale to poučený čtenář dovede. Diskuse také často přinesou pohled z jiných stran, z jiných pozic, které autor článku zastávat ani nemůže, obrazně i doslova: ano, pane recenzente, věřím vám, že jako řidič recenzovaného auta musíte být spokojený, ale já se vozím na jeho zadním sedadle a věřte, není to žádný med.
3. Odhalí chyby autora. Nejenomže jsou internetové diskuse nemoderované, ale je smutným pravidlem, že i články samotné neprocházejí redakcí – autor napíše, pošle, a někdo jiný pleskne na web, bez kontroly odborné a často ani jazykové. (Zřejmě nepřekonatelným smutným vrcholem v této oblasti byl nedávný článek na iDnes, publikovaný někdy okolo půlnoci, obsahující několik odstavců čerstvých informací o vývoji situace okolo firmy Fischer, ve kterém čtenáři napočítali několik desítek (!!) pravopisných chyb. Zvěrstvo bylo později zredigováno, příspěvky vypočítávající tyto chyby zůstaly). Pokud se autor zmýlí, uvede nepřesnost nebo je jeho vyjádření sporné, jak se ostatně stává i autorovi těchto řádek, může si být jistý, že jej někdo opraví, na nepřesnost nebo nejasnost poukáže. To je věc nade vší pochybnost přínosná pro čtenáře článku, na které bychom měli myslet zejména.
4. Přináší humor. Last but not least: některé příspěvky bývají vtipné až k hranici geniality, což článek samotný není nikdy. Spousta lidí sama uvádí, že čte především příspěvky, protože se chce pobavit – někdy třeba i nad trapností diskutujících, která může být také humorná. Kdo ale diskuse na českých e-médiích čte často a má smysl pro humor, potvrdí mně, že se často doslova válí po zemi, a nikoli nad texty článku. Ne že by autor článku sám nebyl vtipný – on se ale bohužel musí krotit, i když jej vzhledem k článku napadá úžasný fór.

Autor článku, se kterým polemizuji, dále uvádí, že diskusní fóra nejsou prospěšná ani provozovateli serveru, ani jeho návštěvníkům. Pro upřesnění lze výraz „prospěšnost provozovateli“ nahradit výrazem „prospěšnost inzerentům“, neboť příjmy z inzerce jsou příjmy jedinými, které médium má, jiný přínos pro vydavatele média (výraz „provozovatel“, kterého ctěný oponent použil, je nepřesný; médium má pouze svého vydavatele, nikoli provozovatele, stejně jako ten, kdo vlastní, vytváří a šíří noviny či časopis není provozovatelem, ale vydavatelem) než inzerce neexistuje. Dovolím si opět nesouhlasit s obojím.

Z vlastní praxe vím, že inzerenti diskuse, které se týkají článků o jejich produktech či službách, bedlivě čtou, monitorují a vytvářejí si z nich souhrny. Je to pro ně totiž velmi významná a původní, zpětná vazba – samozřejmě že i oni se musí časem naučit oddělovat zrno od plev a správně vyhodnocovat, tj. například vědět, že ze sta spokojených zákazníků jeden pochválí, zatímco ze sta nespokojených zákazníků padesát zkritizuje; dále to, že obec autorů příspěvků nereprezentuje, neodráží přesně „tržní průměr“, ale je přesně daným způsobem a médium od média různě vychýlená a podobně. Je dokonce spíše pravidlem než výjimkou, že digesty z těchto diskusních fór putují až k nejvyšším postům ve firmám a že na ně firma také někdy reaguje – řekl bych, že častěji než na samotné články. Vydavatel je spokojený, neboť u inzerenta dosahuje vyšší viditelnosti.

O přínosnosti pro čtenáře pak už nelze pochybovat vůbec, už na základě jednoduché úvahy: diskusní fórum je add-on, je to něco navíc, co čtenář může zkonzumovat, ale nemusí. Lze jistě říci, že diskusní fóra mají pro mnoho čtenářů (možná většinu) nulovou přínosnost, protože je zkrátka nečtou, ale pro jiné prospěšná čtou, z výše uvedených důvodů. Nesetkal jsem se s případem, že by někdo odmítl číst médium, protože jsou u něj diskusní fóra.

Diskusní fórum, zejména u obecných médií (zejména iDnes) má pak ještě jeden přínos, který přesahuje úzké vymezení vydavatele (inzerenta) a jeho čtenářům. Diskusní fórum je vox populi, dnes jediný rozumný, jaký tato společnost má. Přečíst si několik set příspěvků pod událostmi, které hýbou společností, jako je například volba prezidenta republiky, útok na Irák nebo pád Václava Fischera, znamená shlédnout obraz, který je doslova fascinující (též deprimující). Neznám jiný hlas lidu, který by bylo možné dnes vyslechnout či si jej přečíst – samozřejmě s tím, co je uvedeno výše, že se především projevují kritici a zastánci krajních názorů, že tedy jde o určité, ale popsatelné a poznatelné zkreslení průměrného hlasu národa. A stejně jako u inzerentů platí, že politici si nechávají tyto diskuse velmi podrobně pročítat a rešeršovat, že vyhodnocují, na jakou stranu (v jakém poměru) se hlas lidu nachyluje a že ve svých digestech denního tisku mají vytištěné některé zajímavé, nezvyklé či odhalující příspěvky stejně jako zprávy z četky.

Na závěr ještě maličko off-topic. Nedával bych takový důraz na význam internetových diskusí, kdyby masová média (tištěná, rozhlas, televize) byla schopna vést kvalitní moderovanou diskusi, například mezi politikem a „hlasem lidu“, i třeba zprostředkovaně, formou interview. Jenomže není, až na vzácné výjimky (k nimž patří např. právě rozhovory Václava Moravce na BBC Czech) se nedovedou ptát ani novináři, a vůči tázaným prezentují směs servility, odborné nepřipravenost, neschopnosti úporně sledovat téma přes úniky a vytáčky tázaného, nebo dokonce předpojatost, zaujatost předem. Pak musí být člověk rád, že je zde Internet a jeho diskusní fóra…