Digitální konvergence? Ano, s radostí

Nejde o to, zda to dnes Microsoftu funguje nebo ne, ale o princip: dvacet proprietárních krabiček od dvaceti výrobců, nebo jedno PC?

Související odkazy

Slovník
dekódovat
DVD
kodek
komprese
Linux
MP3
MPEG
storage
upgrade

František Fuka ve své jako vždy cenné a lehce provokativní glose odmítl tzv. digitální konvergenci – tedy vývoj v oblasti digitální zábavy (digital entertainment, také „digital home“ atd.) směrem k osobnímu počítači jako centrálnímu bodu, který přijímá, ukládá a vysílá do cílových zařízení rozstrkaných po domácnosti hudbu, video a jiné. Autor dává přednost sestavení tohoto domácího centra z jednotlivých, spíše nepočítačových komponent a koncových zařízení od nejrůznějších výrobců.

Čas ukáže

Tento spor je starý jako digitální konvergence sama a je už myslím dnes jasné, že nebude mít zřetelného vítěze: že je věcí vkusu, znalostí a zkušeností jednotlivce, zda zvolí řešení PC-centrické nebo, řekněme, „distribuované“, a že jedno i druhé řešení si časem najde miliony uživatelů. Pokud někdo tráví den za počítačem a zná svět digitální zábavy přes jeho grafickou a zvukovou kartu, asi bude přirozeně směřovat k PC-centrickému řešení, a naopak. Zatímco spor nelze rozhodnout, je možné a určitě i rozumné argumentovat na podporu jednoho i druhého směru.

Dle mého názoru je především nesprávné ilustrovat PC-centrickou variantu na současné nabídce Microsoftu, a zejména na jeho nebývale zmrvené prezentaci na nedávném veletrhu CES. Ba dokonce není správné ji s Microsoftem ani jakkoli spojovat: je důležité ji spojit s obecně hardwarovým výkonem a schopnostmi osobního počítače (a s jeho předpokládaným růstem v příštích letech), a dále obecně s možnostmi software (kodeků, přehrávačů atd.), bez fixace na tu či onu firmu. Jestli nejlepší řešení nabídne Microsoft či někdo jiný, nebo zda to bude – tak jako dnes – spíše směs toho nejlepšího, co desítky softwarových producentů nabízejí, není důležité a ukáže to čas.

Plusy a minusy

Jaké jsou hlavní výhody PC-centrického řešení, případně i jeho nevýhody proti „distribuovanému“ postupu?

a) Storage. Data, zejména filmy, je potřeba někam ukládat a osobní počítač je k tomu ideálně uzpůsobený. Už dnes dosáhnout terabajtu není ani těžké, ani drahé. Proprietární zařízení (např. PVR, MP3 přehrávač) nyní mají samozřejmě také pevný disk, ale úschovna dat musí být centrální, společná pro všechna zařízení. Pokud chcete např. přehrát písničku v MP3 na svém kapesním přehrávači přes domácí kino, zapotíte se. Z osobního počítače je to hračka.

b) Uživatelské rozhraní. Pokud bude v domácnosti tři, pět, dvacet zařízení schopných mezi sebou na dálku komunikovat, ať už bezdrátově, nebo drátem, bude vždy potřeba tuto komunikaci nějak řídit. Propojení jednotlivých zařízení kabely a ovládání pomocí dálkového („televizního“) ovladače bude sice možné, ale klávesnice a myš umožňují zvládat vše potřebné řádově snadněji.

c) Růst výkonu PC. Srovnáme-li růst výkonnosti a schopností koncových zařízení (přehrávače, rekordéry, set-top boxy, PVR atd.) s vývojem osobního počítače, je zjevné, že vývoj PC je díky „Moorovu zákonu“ mnohonásobně rychlejší. Digitální konvergence teprve začíná, a masově používaná může být někdy za tři až pět let. V této době bude osobní počítač zhruba desetinásobně výkonnější než je dnes: pokud nyní ještě něco zvládá PC pomaleji než koncové zařízení, brzy tomu tak nebude. Podívejme se do minulosti: před pěti lety by nejvýkonnějšímu PC trvala konverze celovečerního filmu do MPEG-4 tak dva dny; dnes to je v reálném čase, a za pět let to bude trvat deset minut.

d) Jak já chci, jak já uznám za vhodné. Právě zde mně připadá, že je největší „zmatení jazyků“ mezi příznivci a odpůrci jednotlivých variant. Právě PC mně umožňuje sestavit a nastavit si cokoli „jak já chci, jak já uznám za vhodné“, zatímco koncová zařízení jsou víceméně dána. Jistě si mohu vybrat mezi deseti modely od Humaxu, které lze připojit k jednomu z deseti modelů videa od Panasonicu a k jedné z deseti televizí od Sony. Ale když už volbu provedu, mám jen minimum možností dalších úprav; u PC, pokud se mně nebude líbit Microsoft MediaCenter PC, tak zformátuju disk a dám tam Linux – například.
(Mimochodem obliba PC-based řešení je dobře vidět i u těch satelitních přijímačů – největší nadšení v poslední době získávají právě zařízení postavená na PC, konkrétně právě osazená Linuxem.)
Během posledních pěti let se u mě v domácnosti vystřídalo několik černých nebo stříbrných krabiček pod televizí. Jedna z nich slouží, čtyři končí někde na půdě, protože jsou zastaralé a jsou mi k ničemu; jistě, i můj počítač se během této doby vyvinul, ale víceméně postupným upgradováním, i ten WinAmp je tam pořád, jen se mu mění verze. Současně cena těchto koncových zařízení několikanásobně převyšuje investici učiněnou do upgradování PC.
Právě tak naprosto neplatí, že u PC bude providerem všeho povinně nějaká firma, Microsoft nebo kdokoli jiný. Povinně jsou zadrátované věci právě jen v koncových zařízeních. Pokud má hardwarový přehrávač („stříbrná krabička“) zadrátovaný MPEG-2, nedostanu tam MPEG-4. Pokud kapesní přehrávač digitálního audia umí jen nějaký formát s ochranou autorských práv (DRM), s MP3 pirátsky staženými z internetu si neškrtnete. Na druhé straně, jestli se vám nebude na počítači líbit softwarové „Entertainment Center“ od Microsoftu nebo jiné firmy, nahradíte to čímkoli jiným. Osobní počítač má mnoho nectností, ale nějaká strnulost nebo nemodifikovatelnost k němu opravdu nepatří.

e) A taky něco málo o penězích. Z dnešního pohledu počítač „snů“ bude za pár let k mání za, řekněme, 10 000 Kč: několik TB pevného disku, 2 GB operační paměti, grafika 20x rychlejší než dnešní špička a tak dále. Tento počítač bude schopen simultánně provádět činnosti, které dnes obsluhuje skupinka černých skříněk: příjem televizního signálu (terestrického, satelitního, kabelového atd.) a jeho dekódování, ukládání na disk v reálném čase v kompresi MPEG-4, totéž s rozhlasovými stanicemi, a bude schopen dále vysílat současně několik videoproudů do několika zobrazovacích zařízení (LCD či plazmových monitorů, televizorů, kapesních přehrávačů videa) v domácnosti. Totéž bude současně provádět v oblasti zvuku (příjem a „vysílání“).

Na straně příjmu budou jen koncové zesilovače (pro audio) a zobrazovací jednotky (pro video). Zároveň bude moci přehrávat DVD, i více, současně na svých několika mechanikách. Cena „černých krabiček“, které by prováděly totéž, je dnes okolo 10 000 Kč za kus, chcete-li aspoň slušnou kvalitu, a mnohonásobek této částky, chcete-li špičkovou kvalitu – to všechno PC-centrické řešení ušetří. Tato úspora, která může pro kvalitně audio-vizuálně vybavenou domácnost jít od několika desítek tisíc korun nahoru, může být pro většinu zákazníků rozhodujícím faktorem.

Krátkodobé řešení

Sluší se jistě uvést i argumenty na obranu druhého řešení. Na rozdíl od PC ony „černé krabičky“ fungují takřka bez výpadku, nezavirujete je a ovládají se jednoduše několika tlačítky. Pokud přesně víte, co chcete, a také víte, že se v příštích několika letech nebude váš vkus a vaše požadavky nijak měnit a vyvíjet, pořídíte si z černých a stříbrných krabiček dokonale a přímočaře funkční řešení. Nechoďte ale po několika letech za kamarádem, který si pořídil PC-centrické řešení. Závist totiž bolí.

Diskuze (49) Další článek: Ke stažení: Nový Total Commander a PDFCreator zdarma

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,