Devět z deseti „stahovačů“ hudby si myslí, že nedělá nic špatného

Je těžké přesvědčit půlku světa, že porušuje zákony, a je nemožné ji za to zavřít.

Nerovný zápas hudebních vydavatelů se stále rostoucí masou lidí, kteří „přepnuli“ na stahování hudby z Internetu či vůbec na šíření, poskytování, získávání a poslouchání hudby ve formátu MP3 pokračuje. Je na místě provést shrnutí posledního roku či dvou: alternativní zabezpečené digitální formáty se neujaly ani v nejmenším a MP3 zůstává de facto standartem, silnějším než kdykoli dříve. Tomu ostatně napomáhají i stolní a přenosné hudební přehrávače, jak discmany, tak zařízení s paměťovými moduly nebo pevnými disky, protože vždy nabízejí přehrávání formátu MP3. Některé nabízejí i jiné formáty, ale ještě žádný výrobce nebyl natolik sebevražedně nesoudný, aby nabídl nějaký jiný formát a MP3 ne. Stejně tak se hudebnímu průmyslu nepodařilo vyřadit výměnné sítě, které jsou hlavním šiřitelem digitální hudby světem. Konečně, dříve často zmiňované problémy s kvalitou MP3 hudby jsou minulostí, neboť se jednak zlepšily kódovací mechanismy a prostředky, a jednak se jednoduše používá větší hrubá síla – vyšší bitrate MP3 souborů.

Výzkum význačné společnosti Ipsos-Reid, dotazující se asi tisícovky Američanů zjistil, že jen 9% z těch, kteří využívají programy pro výměnu hudby přes Internet se domnívá, že činí něco nepěkného. Navíc, jen 21% z nich je názoru, že výměna hudby přes Internet nějak poškozuje samotné umělce, což je možná ještě překvapivější. Američané stahují empétrojky ve velkém: každý pátý občan USA tak činil alespoň jednou v uplynulém měsíci, a ve věkové skupině 12-17 let tak činil každý druhý. Dále, jen 16% stahovačů je názoru, že likvidace Napsteru (a spol.) je legální, a na druhé straně 73% z nich tvrdí, že stahují hudbu proto, aby se bez risku a zdarma rozhodli, zda je kvalitní a pak si v případě kladného výsledku šli CD koupit. (V tom jim samozřejmě příliš nevěříme – je ale vidět, že kromě stahování hudby i sledují, jak se vede v těchto případech argumentace, jsou dobře nabrífovaní a vědí, jak mají odpovídat). Zpráva s dalšími fakty je zde.

Výsledky studie víceméně potvrzují obecné povědomí v tomto směru. Milovníci hudby celkem svorně považují podmínky, za které jim hudební vydavatelství, zejména ta gigantická, hudbu nabízí za neférové a cítí, že mají jakési morální právo si hudbu brát zadarmo. To lze snad celkem pochopit – méně už je pochopitelný převažující názor, že to nijak neškodí samotným umělcům: vždyť to, že umělec získává jakási procenta z prodejů nahrávek, ví snad každý.

Je zde ale i právní rozměr věci. Stejně jako u českého práva není zřejmé, zda ten, kdo hudbu stahuje¸ porušuje zákon. I v USA na toto a příbuzná témata existuje řada soudních rozhodnutí, která ovšem obvykle hovoří ve prospěch uživatelů – nejvyšší soud například už před dvaceti lety rozhodl, že nahrávání pořadů z televize (a v televizi se vysílají i hudební klipy!) není nezákonné. Pakliže „stahovači“ cítí navíc určitou podporu v zákoně (ne stoprocentní, neboť poskytování autorských děl legální není!), jsou ve svém dálkovém souboji s hudebním vydavatelem ještě sebevědomější. I v případě, kdyby se zákon zcela postavil na stranu hudebních vydavatelů, není představitelné, že by byl v plné míře prosazen do praxe. Dobrým přirovnáním v tomto směru je prohibice ve dvacátých-třicátých letech tohoto století v USA: byla ze zákona, byla tvrdě až brutálně prosazována – a současně byla odsuzována majoritou domácí populace a nakonec zrušena. A čím déle bude trvat současný stav, kdy stále vyšší procento světové populace považuje souborové výměníky za „normální“ způsob, jakým získávají hudbu, tím horší, až nemožné, bude tento jev v praxi zlikvidovat.

Diskuze (113) | Windows Server 2003 ke stažení pro předplatitele

Témata článku: Internet, Hudba, Risk, Nejmenší procento, Legální hudba, Mysl, Hudební vydavatelství, Ipsos

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Zachraňte nefunkční Windows

Jak nakupovat a prodávat kryptoměny

Otestovali jsme konvertibilní notebooky

Velký test 14 herních myší