Vyznat se v záplavě čipových sad a výrobců základních desek se socketem AM2 není vůbec jednoduché. Vybrat si pak konkrétní model desky bývá často ještě těžší. I proto jsme pro vás připravili velký test 31 základních desek. Dnes se podíváme na prvních deset desek s integrovaným grafickým adaptérem.
Procesory AMD se s příchodem Intel Core 2 Duo staly díky velmi levným jednojádrovým i dvoujádrovým variantám atraktivní především v oblasti běžných domácích i hráčských počítačů. Společně s levnějšími základními deskami (ve srovnání s modely pro C2D) a nízkým tepelným vyzařováním tak tvoří velmi dobrou kombinaci, který je stále konkurenceschopná.
Závod na dlouho trať
Základním deskám AMD se slotem AM2 jednoznačně dominují čipové sady nVidia. Z nich máte na výběr od nejnižší GeForce 6100/6150 s integrovaným grafickým jádrem přes levnou nForce 500, 520, 550 až po nejvybavenější nForce 590 SLI. Liší se od sebe jen výbavou, nForce 500 SLI, 570 SLI a 590 SLI nabídnou dva PCIe ×16 sloty s možností zapojení dvou grafik do režimu SLI. Ve výkonu většinou nezklame žádná z nich, vyznačují se však vyšším zahříváním a vyžadují často speciální nebo aktivní chlazení.
Největší konkurent nVidie na poli čipových sad – firma AMD (dříve ATI), se snaží útočit na svého soupeře, kde se dá. Nedávno uvedená sada AMD 690G/V s integrovanou grafikou způsobila malou revoluci díky své nízké spotřebě a zahřívání, vysokému výkonu a výkonnému grafickému jádru s HDMI výstupem a podporou HDCP. U této sady je už také vyřešen dřívější neduh chipsetů ATI Radeon Xpress 200 – velmi pomalé USB rozhraní. Nejvýkonnější čipová sada AMD 580X CrossFire (neboli ATI CrossFire Xpress 3200) vyniká vysokým výkonem, bohatou výbavou a nízkým zahříváním, ale bohužel také vysokou cenou.
Rychlých portů není nikdy dost
Poslední výrobce čipových sad pro AM2 je VIA se svými K8M890 s integrovanou grafikou a s K8T890. Pro tyto sady je však typický nízký výkon, velmi chudá výbava a v případě K8M890 také velmi pomalé grafické jádro.
Výbava základních desek je to, co je od sebe odlišuje nejvíce. Vlastníte-li digitální kameru, hledejte porty FireWire 1394a (propustnost až 400 Mb/s). Rozhraní FireWire 1394b (propustnost až 800 Mb/s) se bohužel na základních deskách zatím příliš nerozšířilo. Pro velký počet externích zařízení se zase hodí co nejvíce portů USB 2.0. Interní karty do slotů PCIe ×1, či ×4 bývají často velmi drahé a nedostupné, dívejte se proto spíše po velkém počtu starších, avšak rozšířenějších slotech PCI. Pro domácí nebo firemní síť bohatě dostačuje 100Mb/s integrovaná síťovka, ale například hráči mohou využít i dvě gigabitové síťovky.
Nepodceňujte zvukový výstup
Starší diskové rozhraní SATA 1,5 Gb/s je již na totálním ústupu, v našem testu jej měla pouze jediná deska. Možnost diskového pole RAID, stejně jako velký počet SATA konektorů se hodí, ale využije je pouze malý okruh uživatelů. Spíše oceníte kvalitní zvukový výstup, který se navíc u desek s podporou standardu HD Audio většinou obejde bez nežádoucího šumu a ruchů. Řešením mohou být zvukové kodeky na oddělené kartě, ale s těmi se setkáte pouze u nejdražších desek. Nejkvalitnější zvuk ale bezesporu poskytnou zvukové kodeky Creative, které jako jediné mohou zvukovým kartám směle konkurovat.
Základem úspěchu při přetaktování procesoru nebo pamětí jsou široké možnosti nastavení frekvencí a napětí jednotlivých komponent v BIOSu. Mezi nejdůležitější patří možnost změny frekvence systémové sběrnice, napětí a násobiče procesoru, a dále frekvence, časování a napětí pamětí. Zejména dražší desky navíc nabízí přetaktování přímo za chodu Windows pomocí dodávaných nástrojů (nVidia nTune, Abit µGuru, Biostar T-Utility, apod.). BIOS ale není důležitý jen z hlediska přetaktování, měla by v něm jít nastavit buď automatická nebo manuální regulace otáček nejlépe všech připojených ventilátorů.
Příliš šetřit se někdy nevyplácí
Dalším, ale velmi důležitým hlediskem při výběru základní desky by měla být její stabilita a spolehlivost, kterou však jinak než delším provozem nezjistíte. Často to ale jde posoudit i z toho, jakým způsobem má deska navrhnuto napájení procesoru. Velké kapacity pokud možno kovových kondenzátorů s pevným dielektrikem a pasivní či aktivní chladič na tranzistorech mosfet rozhodně k delší životnosti přispějí. Nejhorším řešením je jednoduché napájení bez chlazení a s malými kapacitami kondenzátorů. Věnujte tedy výběru desky zvýšenou pozornost, nejsou důležité pouze její parametry.
| Trápení se základními deskami |
|
Především levné základní desky trpí velkým množstvím nepříjemných neduhů a vlastností, na které byste měli dát před jejich koupí pozor. První z nich jsou nezalité toroidní cívky, jež bývají především při větší zátěži procesoru nebo při přetaktování zdrojem nepříjemného pískání. Mezi součástky, na kterých se často šetří, patří také elektrolytické kondenzátory. Nejlevnější, typicky vysoké s plastovým obalem, mají až desetinásobně nižší životnost při vysokých teplotách, než nízké s hliníkovým obalem a pevným dielektrikem.
Jen pro šikovné prsty
Co ale naštve každého, kdo si staví počítač, je umístění širokého napájecího konektoru uprostřed desky. Kabel pak musíte vést buď okolo mosfet tranzistorů, které pak mají špatný přístup ke studenému vzduchu nebo druhou stranou, kudy ani nemusí kabel ke konektoru dosáhnout. U druhé varianty navíc často překáží jiným komponentám. Špatným návrhem desky může být také způsobeno to, že paměťové moduly či jejich sloty zasahují do prostoru delší grafické karty. Nepříjemné také bývá nasazování procesorového chladiče, když je kolem procesoru spleť heatpipe trubiček a vysokých měděných chladičů.
Pokud uvažujete o vícekanálové zvukové soustavě, vyhněte se deskám jen se třemi zvukovými konektory. Ty totiž obsadíte reproduktory a již nezbude místo pro mikrofon nebo linkový vstup. Dalším do očí bijícím nedostatkem bývá příliš malý počet PCI slotů a velký počet PCIe ×1 (především u desek Abit). Přitom PCIe ×1 karty vlastní jen velmi malý počet uživatelů, navíc jsou často znatelně dražší a méně rozšířené než karty do PCI.
Aktivní hučáky
U některých základních desek Asrock z minulého testu jsme se setkali se zajímavým problémem, kdy SATA porty byly napevno nastaveny na režim RAID, který nešel v BIOSu vypnout. U desky navíc nebyla přiložena ani disketa s příslušným ovladačem. Bez disketové mechaniky a internetu na jiném počítači je pak instalace nemyslitelná.
Už zmíněné chybějící automatické regulace větráčků na základní desce k tichosti počítače rozhodně nepřidají. Kromě toho si ale dávejte pozor na aktivní chladiče čipových sad, které sice mohou být ze začátku tiché, ale po určité době bývají největšími zdroji hluku v počítači. |
