Minulý týden jsme srovnali desítku levnějších kompaktů. Dnes se podíváme na deset vybavenějších ultrazoomů.
Kategorie digitálních fotoaparátů s cenou přibližně do 15 000 nabízí nepřeberné množství různě vybavených přístrojů. My jsme proto rozdělili test na dvě kategorie – ultrazoomy a fotoaparáty s EVF hledáčkem a na kompakty s cenou přibližně do 10 000 Kč. Do vyšší kategorie dnes většinou spadají nejvyšší modely v nabídkách jednotlivých výrobců, pokud samozřejmě nepočítáme čistokrevné digitální zrcadlovky.
Testování digitálů jsme tradičně začali v našem testlabu, kde jsme se vždy několik hodin, za světla výkonných lamp, bavili focením testovacího obrazce. S každým digitálem jsme jej vyfotili na široké i dlouhé ohnisko (U Ricohu Caplio GX100 jsme jej samozřejmě vyfotili i s nasazenou předsádkou) a poté postupně nastavovali a zaznamenávali jednotlivé hodnoty citlivosti ISO.
Co lze vyčíst z testovacího obrazce
Ze snímků s nejnižší hodnotou citlivosti ISO jsme na sbíhajících se čarách uprostřed obrazu zjišťovali rozlišení čar na výšku (lines per height, lph) a šířku snímku. Limit 6 a 7Mpx digitálů je někde kolem 1 500 lph, přístroje se snímačem o rozlišení 10 Mpx už běžně začínají dosahovat maximální hodnoty 2 000 lph. Rozlišení ale samozřejmě není jen záležitostí snímače, k tomu je nutná i kvalitní optika.
Testovací obrazec odhalí téměř vše – rozlišení čar, neostrý obraz, zkreslení objektivu, chromatickou vadu, šum nebo nepřesný hledáček
Měření na našem testchartu je spousta – snadno z něj poznáte schopnost optiky vykreslit snímek ostře až do okrajů, v rozích se často projevuje chromatická vada, a téměř na první pohled lze poznat, jestli fotografie trpí soudkovitým nebo poduškovitým zkreslením a zda hledáček zobrazuje opravdu to, co fotoaparát vyfotí. Když ne, jsou šipky v rozích oříznuté nebo je kolem nich ještě spousta prostoru.
Mezi tradiční testovací snímky patří také fotografie statické scény složené z předmětů různých materiálů a barev. Na lesklých kovových a skleněných částech se ukáže, zda fotoaparát netrpí chromatickou vadou, z krabičky od čaje a z viněty na lahvi od vína můžeme zjistit skutečné rozlišení snímače a optické soustavy. Na různobarevných předmětech se zase pozná, jak který digitál dokáže interpretovat syté barvy.
Také statická scéna toho o testovaném fotoaparátu prozradí hodně
Se šumem si některé digitály poradily opravdu obstojně: Fujifilm FinePix F40fd, ISO 400
Venku se fotí nejlépe
S digitály jsme samozřejmě vyrazili i do ulic a do přírody, zejména kvůli zachycení fotek na dlouhé a široké ohnisko. Právě zde se nejvíce projevovaly rozdíly mezi ohnisky začínajícími na 36 nebo 39 mm, mírně širokoúhlým ohniskem 28 mm a širokými ohnisky 24 a 19 mm u Ricohu Caplio GX100 bez a s předsádkou.
Na širokém konci objektivů je na šířce záběru znát každý milimetr ohniskové vzdálenosti. Srovnání 19 mm – 24 mm – 28 mm – 38 mm
Naši pozornost si také zasloužily fotografie na makro režim a především pleťové barvy v interiéru a exteriéru, s bleskem i bez něj. Některé digitály si se zapadajícím sluncem poradily velice obstojně, jiné nedokázaly vyvážit bílou barvu nebo byla tvář výrazně oranžová a přepálená.
Na makrosnímcích květin jsou dobře vidět rozdíly v barevném podání mezi jednotlivými fotoaparáty
Co všechno zvládají?
Pro kompletní zhodnocení jednotlivých digitálních fotoaparátů nestačí jen otestovat obrazovou kvalitu, důležité jsou i funkce a možnosti nastavení fotoaparátů a jeho výbava. Z celkového hodnocení tyto kategorie ukously celých 35 %.
U funkcí jsme se zajímali hlavně o expoziční režimy a jednoduché motivové programy, vyvážení bílé, způsob ostření, obrazová nastavení a efekty či důležitý pomocník, histogram. Do tabulky jsme nově zařadili také položku zobrazení přepalů, většina fotoaparátů však tuto skvělou funkci nemá.
Hodnocení neunikl objektiv (ohnisková vzdálenost a světelnost byly hodnoceny zvlášť a až nakonec spojeny do jedné hodnoty), zajímavou informací je i počet kroků zoomu. Kladné body navíc získaly fotoaparáty se stabilizátorem obrazu či asistenčním světlem AF nebo ty, které dokázaly nastavit intenzitu záblesku.
Pětina bodů byla rozdána za ergonomii. Zajímala nás nejen konstrukce fotoaparátu a to, jak dobře se drží v ruce, ale také jeho ovládání pomocí tlačítek a dalších ovládacích prvků a OSD nabídka. Hodnocení ovládání je ale hodně subjektivní a dost často závisí na osobních sympatiích. Těm jsme se však samozřejmě snažili vyvarovat. Na dobrou a příjemnou práci s digitálem má vliv také kvalita a velikost displeje a hledáčku. Nešvar v podobě malého rozlišení naštěstí v poslední době mizí – hodnota 230 kpx už je dnes běžná. Hodnocení parametrů displeje – tedy úhlopříčky a rozlišení – jsme spojili do jedné položky, která udává prostý podíl mezi těmito dvěma hodnotami.
Rychlé focení je základ
Rychlosti fotografování jsme sice přidělili váhu pouhých 10 %, přesto je to velice zajímavá kategorie, jíž by bylo škoda opomenout. K měření jsme použili program Digital Camera Speed, který nám poskytl přesné měření v řádu setin sekundy. Zajímali jsme se hlavně o rychlost, s jakou vyfotíte první snímek po zapnutí digitálu, a pak také rychlost snímání s namáčknutou spouští a bez ní. Měření s namáčknutou spouští je často téměř nemožné, proto je u hodnot, kde jsme dosáhli zpoždění menšího než 0,05 s uvedeno „neměřitelné“.
Pokud budete chtít fotit více snímků za sebou, bude vás zajímat hodnota „ukládání – připravenost k dalšímu snímku“ nebo rovnou „sekvenční snímání“. Některé digitály nás překvapily několika režimy sekvencí, často v nižším rozlišení s opravdu velkou rychlostí snímání.
Paměťové karty použité při testování |
Memory Stick Duo | Sony Memory Stick Pro Duo, 1 GB |
SD | Kingston SD Ultimate 133×, 512 MB |
xD-Picture Card | Fujifilm xD High Speed, 1 GB |