Delid: chcete z procesoru dostat maximum? Musíte ho rozebrat a vyměnit teplovodivou pastu od výrobce

  • Delid se začíná stávat populárním způsobem, jak dosáhnout nižších teplot u procesorů
  • Delid procesoru poskytuje větší možnosti v oblasti přetaktování
  • Rizik je mnoho, ale delid si můžete objednat i se zárukou

Delid neboli odstranění rozvaděče tepla a výměna teplovodivé pasty od výrobce se v poslední době stala velmi populární, hlavně s příchodem nových výkonných procesorů od Intelu (u čipů AMD se delid nedoporučuje, je extrémně riskantní a rozdíl minimální). Tato výměna sice přináší řadu výhod, ale také nebezpečí, o kterých je nutné předem vědět. A protože jsme osobně delid provedli, popíšeme pro vás, co všechno to znamená.

Moderní procesory obsahují stále více tranzistorů na menší ploše. Zatímco dříve se vzduchové chladiče umísťovaly přímo na samotný křemíkový čip, nyní už je to jinak. Pokud se podíváte na současné desktopové procesory, to co vidíte, není samotný čip, ale pouze tepelný rozvaděč, který zároveň slouží jako fyzická ochrana čipu.

Samotný čip je ukrytý až pod ním a je mnohem menší. Mezi čip a rozvaděč tepla tak výrobce umísťuje teplovodivou pastu, která ale není ideální z pohledu maximální efektivity přenosu tepla. Je totiž optimalizována hlavně pro maximální výdrž. Běžný uživatel nechce, aby mu procesor z ničeho nic přestal fungovat ani po 5 letech. Zaměření na delší výdrž s ohledem na co nejnižší náklady při výrobě ale znamená horší teplovodivé vlastnosti. A delid je určen k tomu, tyto váhy změnit.

Delid procesoru

Prvním krokem pro delid je odstranění tepelného rozvaděče, který je od výrobce na samotné desce procesoru připevněn opravdu silně. Amatérsky to lze provést pomocí přesné hrubé síly třeba ve svěráku, to ale může znamenat velmi snadno poškození procesoru. Jak už jsme psali, samotný křemíkový čip pod rozvaděčem je velmi křehký a může se jednoduše přelomit.

Naštěstí už dnes existuje řada výrobců, kteří vyrábí specializovaný nástroj, do kterého se procesor zasadí a pomocí utahování šroubu se vyvine přesný tlak na přesně daná místa a dojde k odloupnutí rozvaděče. Tento nástroj je dokonce možné si vytisknout na 3D tiskárně, ale je nutné počítat s tím, že vyvinuté tlaky jsou velké a výsledný výrobek tak musí být z velmi pevného plastu či kovu.

Po odlepení tepelného rozvaděče (IHS – Integrated Heat Spreader) je možné vidět nejen silikon po stranách, který ho držel k desce procesoru, ale i šedou teplovodivou pastu od výrobce, která je pouze v oblasti samotného malého křemíkového čipu uprostřed.

V této fázi přichází na řadu velmi precizní čistění obou komponent, přičemž se odstraňuje jak silikon (i hrubou silou s ostřejším předmětem), tak i původní teplovodivá pasta od výrobce. Vše se následně ještě vyčistí lihem.

Po tomto kroku je nutné nanést novou pastu. V obvyklém případě se používá „tekutý kov“, který má nejlepší teplovodivost mezi dostupnými řešení. Stačí malá kapka a poté se musí pečlivě rozmazat jak po samotném křemíkovém čipu, tak i na stejném místě u rozvaděče tepla. Další fáze pak zahrnuje opětovné vytvoření tenkého silikonového okraje (musí zvládnout minimálně 120 stupňů Celsia, v mém případě černý) pro upevnění rozvaděče k procesoru.

Pak stačí nechat zaschnout několik desítek minut a procesor můžete zase nainstalovat do základní desky. Celá operace se dá zvládnout do půl hodiny, pokud to tedy neděláte poprvé.

Rozdíly teplot a přetaktování

Delid je určený hlavně pro ty, kteří chtějí ze svého výkonného procesoru vymáčknout co nejvíce a vysoká teplota, která je u architektury Coffee Lake obzvláště problém, omezuje možnosti zvýšených frekvencí i napětí.

Já jsem přetaktovával vlastní šestijádrový Intel Core i7-8700K, který má základní frekvenci 3,7 GHz a v rámci Turba se dokáže jedno jádro dostat až na 4,7 GHz, u šesti jader až na 4,3 GHz. Používám jednoduché uzavřené vodní chlazení pro procesor, které si ale ani s Coffee Lakem příliš neporadilo a teploty stoupaly s běžným přetaktováním přes 80 stupňů Celsia.

Obecně platí, že čím vyšší teplota, tím horší stabilita při přetaktování, takže snížení teploty je zásadní pro dosažení vyšších frekvencí. Další důvod je to, že pro vyšší frekvence musíte postupně přidávat i vyšší napětí (Vcore), což dokáže velmi rychle zvedat teploty procesoru.

Po delidu byl ale výsledek skvělý – teploty v konfiguraci, kterou jsem měl předtím, byly při zátěži okamžitě přibližně o 20 stupňů Celsia nižší. Jsou ale i případy, kdy je rozdíl třeba i 30 stupňů Celsia. To mi dovolilo zatlačit procesor výše i při zachování podobného napětí. Ve výsledku jsem při stále poměrně nízkém Vcore 1,3 V (nedoporučoval bych více než 1,4 V) dosáhl na Turbo frekvence 5,1 GHz až 5,3 GHz dle počtu zapojených jader. Dnešní desky totiž podporují velmi jednoduché nastavení násobiče i dle aktuálně vytížených jader, takže pokud je potřeba poskytnout výkon pro jednovláknovou aplikaci, můžete si to tak nastavit i když procesor v rámci 5,3 GHz při tomto napětí při zapojení všech jader není stabilní.

U Coffee Laku je ještě nutné upozornit na to, že při provádění AVX instrukcí je procesor nestabilní na jinak stabilních frekvencích, v biosu tak nastavte obvykle AVX Offset na „-2“, což znamená o 200 MHz nižší frekvenci. Typickým příkladem je například nová hra Call of Duty, která AVX využívá a bez tohoto snížení velmi rychle spadne, zatímco jiné programy či testy projdou bez problémů i při zatížení spoustu hodin.

S velkou pravděpodobností by u mého kousku šlo jít ještě o něco výše při vyšším napětí, ale to znamená vyšší otáčky ventilátoru pro udržení teplot. Ve zmíněné konfiguraci stačí i při maximálním zatížení všech jader poloviční otáčky ventilátoru pro udržení teplot kolem 70 stupňů Celsia. Při běžné kancelářské práci ventilátory takřka neběží (teploty kolem 35 stupňů Celsia) a to ani při občasném vyskočení frekvence procesoru až na 5,3 GHz či 5,2 GHz.

Rizika

Základním rizikem je, že delidem automaticky přicházíte o záruku. Na druhou stranu je takový procesor na trhu hodnotnější, alespoň pro fandy vysokého výkonu. V prodeji se dokonce objevují už i delidované kousky, které mají například i garantovanou a ověřenou frekvenci, na které běží stabilně. Není tak problém sehnat například Core i7-8700K, který běží stabilně na 5,5 GHz. Bude vás ale stát dvojnásobek toho, co běžný zcela nový kousek v obchodě.

Riziko samotného provedení pomocí vlastních sil lze snížit tím, že si delid objednáte u profesionála, který už má nejen zmíněný speciální nástroj pro odstranění rozvaděče tepla, ale zároveň vám na tuto službu poskytne i záruku. Najdou se i takoví, u kterých si můžete nechat zařídit i samotné přetaktování, protože je to práce obvykle na několik hodin. Cena samotného delidu od profesionála i se zárukou stojí přibližně 1 100 Kč.

Pokud vládnete angličtinou, můžete se na celý proces delidu podívat například na tomto videu:

Diskuze (63) Další článek: V novém Computeru prozradíme, jak se tvoří filmové efekty a triky

Témata článku: Intel, Čipy, Procesory, Přetaktování, Ostrý předmět, Ohled, Celá operace, Opětovné vytvoření, Typický příklad, Vysoká teplota, Dlouhá výdrž, Poslední doba, Stejné místo, Teplovodivá pasta, Výkonný procesor, Moderní procesor, Stupeň Celsia, Nová hra, Velká pravděpodobnost, Rozvaděč, Maximální zatížení, Maximální efektivita, Call of Duty, Běžné přetaktování, Základní deska

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Test 6 odolných telefonů a 22 powerbank

Srovnání technologií QLED a OLED

Měřte své sportovní výkony

Sady pro chytrou domácnost