O novinkách, které pro uživatele připravuje portál Atlas.cz, jsme si povídali s jeho generálním ředitelem. Řeč byla například o nelehce se rodící spolupráci se službou pro vyhledávání jízdních řádů a dalších novinkách. David Duroň zavzpomínal i na své předchozí působení v Telefónica O2.
Služba pro přístup k vysokorychlostnímu internetu se zprvu jmenovala IOL Broadband. Proč jste zvolili změnu označení na Internet Expres?
Vysokorychlostní ADSL bylo zprvu nabízeno pod značkou IOL Broadband. Podle výzkumů, které jsme si dělali, nevnímali zákazníci tuto značku jako službu pro vysokorychlostní přístup k internetu. Rozhodli jsme se proto pro změnu. Protože jsme v té době už řešili produkty synergicky s Eurotelem, rozhodovali jsme se pro zavedení jednotné značky Expres. Pro fixní přístup vzešel název Internet Expres, pro mobilní připojení Data Expres.
Inicioval jste zavedení pravidel Fair User Policy (FUP). Jak tento krok hodnotíte s odstupem času? Nebylo výhodnější zůstat u dokupovaných balíků dat?
Hlavním důvodem pro zavedení FUP byla skutečnost, že uživatel si pod měsíčním datovým limitem nedokázal představit, o jak velký objem dat se jedná. To byl závěr objektivního průzkumu. Měl strach, že překročí datový limit a bude muset platit něco navíc. Údaje o tom, kolik stránek a písniček může s takovým datovým limitem stáhnout, jsou sice pravdivé, ale moc nefungují – ten strach tu pořád byl. Aby se uživatelé přestali bát, zavedli jsme FUP, kdy uvedená cena za službu byla finální a uživateli je po překročení nastavených „met“ připojení dočasně zpomalováno.
To se příliš nelíbilo tzv. power-userům, kteří stahují velké objemy dat.
Ano, musíme ale vycházet z toho, jaká byla tehdy situace na českém trhu s vysokorychlostním připojením k internetu. Služba v podobě, jak jsme ji představili, byla vyhovující pro devadesát procent uživatelů, kteří se každý měsíc velmi dobře vešli i do základního datového limitu. Pro aktivnější uživatele, kteří ale generují většinu datového provozu, byly v nabídce varianty ADSL s nižší agregací a bez datových limitů. Ty byly dražší, ale i přesto o ně byl velký zájem.
Už nepůsobíte v Českém Telecomu, ale přesto – jak vnímáte současný vývoj okolo ADSL?
Základní nabídka připojení je k dispozici za velmi přijatelnou cenu. Pokud již zákazníci přestávají slyšet na marketingové taháky typu aktivace a první měsíc za korunu, je potřeba nabídnout jim něco dalšího. Ono neustálé opakování speciální nabídky přestane být vnímáno jako speciální. K pořízení vysokorychlostního internetu nepřitáhne zákazníka internet samotný, nastává doba, kdy jej lze získat na doplňkovou službu, která vysokorychlostní internet využívá. Vzniká tu tedy obrovský prostor pro služby, jako je televizní vysílání přes internet apod.
Uživatel je chytrý a dokáže si spočítat, že pokud díky informacím z internetu, levnějším nákupům a podobným věcem ušetří například tisíc korun měsíčně, tak patřičný díl z této částky bude ochotný vynakládat na připojení k internetu. Pokud mu internetová televize nabídne atraktivní filmy, které by si jinak musel draze půjčovat v kamenných půjčovnách a chodit na ně do kina, tak to pro něj bude jednoznačný impulz k pořízení vysokorychlostního internetu. Problémem České republiky je počítačová gramotnost, dostupnost počítačů a nabídka služeb, které by vysokorychlostní internet dokázaly využívat.
V této souvislosti si vzpomínám na nabídku počítačů na splátky, kterou před několika lety Český Telecom anoncoval. Byl o tuto nabídku zájem?
Na rovinu, tenhle projekt moc úspěšný nebyl. Hlavní problém spočíval v tom, že Český Telecom nebyl veřejností vnímán jako firma, která umí prodávat počítače. Zákazníci se v tomto případě orientovali čistě podle ceny. Pokud jim určitou konfiguraci dokázala sestavit jiná firma levněji, neměli důvod kupovat stejný počítač u Českého Telecomu, který k tomu nedokázal nabídnout žádnou přidanou hodnotu, respektive ji před zákazníky nedokázal dobře odprezentovat. S nabídkou počítačů byly totiž spojeny e-learningové aplikace, které měly uživatele naučit používat počítač a internet.
Vzpomenete si, kdy jste se vy osobně poprvé setkal s počítači a internetem?
Mé první setkání bylo s počítači Atari a PMD. Na střední škole to potom bylo slavné IQ-151, kdy nikdy nezapomenu na „knoflík“ na klávesnici, který měl funkci ENTER. Tlačítko bylo tak často používané, že po určité době reagovalo pouze na silný stisk loktem. Měl jsem to štěstí, že jsem potom začal pracovat na počítačích Apple, což jsou mašinky, které mám do dnešního dne velmi rád, i když momentálně s nimi nepracuji, ani žádný nevlastním.
S internetem jsem se setkal poprvé v roce 1993 na vysoké škole. Kamarád mi tehdy prozradil, že v počítačové učebně byl zprovozněn internet se vším tím kouzelným obsahem. Já tam tenkrát naběhl a hledal obsah, o kterém v té době každý mluvil – našel jsem akorát telefonní seznam VŠE, informace o katedrách a další věci školy. Až potom jsem si ujasnil, že jsem nebyl na internetu, ale jenom na školním intranetu. Přes tohle malé faux pas používám internet od té doby pravidelně a troufám si říci i nadstandardně.
Jak využíváte internet ve svém volném čase?
V tomhle směru jsem typický člověk internetového věku – internet využívám především pro nákupy a informace. Nebojím se na internetu nakupovat elektroniku a domácí spotřebiče. Problém mi nedělá ale ani nákup potravin přes internet, který naše rodina také dost často realizuje. Vedle toho hledám na internetu informace a samozřejmě sleduji zpravodajství – obojí nejraději přes Atlas.cz.
