Ptáme se zakladatele jednoho z prvních českých internetových časopisů na minulost, přítomnost i jeho vlastní plány.
I český internet má několik svých otců-zakladatelů. V době, kdy byl ještě maličký a znal v něm každý každého, čněly osobnosti těch, kteří se zorientovali jako první a dokázali český Internet obohatit vlastními projekty. A je zajímavé, že takřka všechny tyto osoby a osobnosti jsou dnes, v éře, která je nepochybně „šedivější“ než divoké začátky internetu, jsou nyní častovány přídomkem
kontroverzní, a v neformálním styku jsou slyšet i jiné výrazy. Daniel Dočekal je nepochybně jedním z nich – a právě v nedávných dnech opouští otec provokativního, ale stejně tak i vlivného
Světa Namodro své dítě. To ostatně stejně vystřídalo v minulých letech více přístavů, než je obvyklé – kdysi příloha
Neviditelného Psa, pak osamostatnění, pak součást
M.I.A., pak
Českého Telecomu. Dnes stále Českého Telecomu, ale již bez Dočekala, který ve firmě neočekávaně skončil – jak je vidět, i do ČTc nakonec dorazil pozdní
aftershock z kolapsu internetového trhu.
Svět Namodro bez Dočekala? Podobně jako „Neviditelný Pes bez Neffa“: většina zasvěcených se zřejmě shodne na tom, že médium takto zosobněné nebývale výraznou osobou otce zakladatele čeká zvolný sestup do zapomnění a bezvýznamnosti. Položili jsme proto Danovi Dočekalovi několik otázek.
Živě: Jak se cítíš? Jsi poprvé po dlouhých letech bez zapřažení do chomoutu každodenní redaktorské nebo šéfredaktorské práce…
DD: Cítím se skvěle. Ačkoliv to může znít jako klišé, mám dobrý pocit z toho, že konečně nemusím hlídat spousty maličkostí, úkolů lidí, věcí, aktivit, článků, činností. Vydávat a provozovat něco, co žije denním životem, je věc nevděčná a namáhavá.
Živě: Svět Namodro v posledních letech trošku ztratil svou původní tvář, identitu, vyhraněnost jako jeden ze dvou nejčtenějších internetových IT magazínu. Není to škoda? Nepřišel SnM o více než získal?
DD: Možná přišel. Svět Namodro získal před zhruba dvěma lety nového vlastníka a logicky se přizpůsoboval jeho představám i potřebám. Nehledě na to, že se měnil i okolní svět (s malým s) a máloco dokáže být stejné dlouhou dobu. Vyhraněnost a původní tvář Světa Namodro byla navíc určitým způsobem kontraproduktivní – lidé, kterých se vyhraněnost týkala, ji brali osobně a nechápali, že se týká ne jejich osob, ale jejich podnikání či činů. Již delší dobu jsem vyhraněnost Světa Namodro záměrně utlumoval, nepovažoval jsem ji již za výhodu.
Živě: O tvém působení v ČTc se mnoho neví. Můžeš více objasnit, co bylo tvou náplní práce, postupně během angažmá?
DD: Vybudování QUICK.CZ portálu zaměřeného na spotřebitele (vybudování od nuly, tj. organizačně, věcně i technicky), poté integrace portálu a týmu lidí, co ho budoval, do Českého Telecomu a následně zapojení tohoto týmu do dalších projektů a činností, které Český Telecom potřeboval, a pochopitelně provoz vybudovaného. Se spoustou administrativy, zdůvodňování, vysvětlování a opakování opakovaného, zejména díky podílu i na různých strategiích a plánech (ať uskutečněných či nikoli). Mimo QUICK.CZ se samozřejmě tento tým staral (a stará) o NAMODRO, FILMWEB, GAMEPORT (atd.) a technicky zajišťoval chod dalších projektů pro ostatní části ČTc – MIA, Centrade, IBASE.
Živě: Někteří lidé o tobě říkají, že jsi arogantní, namyšlený a nesnesitelný. Že nedokážeš přiznat vlastní chybu. Jiní velmi uznávají tvoji mimořádnou pracovitost a výkonnost, odbornost i schopnost ze sebe nad ránem vychrlit kopec článků tvořících vydání Světa Namodro. Dokázal by ses sám charakterizovat? Změnil jsi se za ty roky?
DD: V něčem změnil a v něčem určitě ne. Jsem nesnesitelný na lidi, kteří působí na místech, kde nemají co dělat. Jsem možná namyšlený na to, že jsem něco dokázal a něco se mi povedlo, ale na druhou stranu to nikdy nebylo bez dobrého týmu, který jsem okolo sebe budoval, a těchto lidí si vážím o to víc. Jsem arogantní na každého, kdo se nechová k lidem okolo sebe (a mě nevyjímaje) s úctou a respektem nebo odmítá komunikovat. Jsem tvrdý a nekompromisní ke každému, kdo neplní své povinnosti a je mu to úplně jedno, což je mimochodem jedna z věcí, na kterou se ve společnostech rozměru Českého Telecomu naráží neustále. Naopak jsem velmi vstřícný (možná až příliš) vůči těm, co své povinnosti plní, dělají dobré věci a dělají je dobře.
A za ty roky jsem se změnil hodně, stejně jako každý. Přišlo zcela určitě zklidnění, ale také možná ještě větší jistota, že pokud chci něčeho dosáhnout, musím si za tím jít. Vybírat si lidi, se kterými chci spolupracovat (a komunikovat). Mít jasný názor a pohled na věc a neuhýbat z něj podle toho, jak vítr fouká a kdo je zrovna šéf. Nebýt kariéristou ani vlezdoprdelistou, ačkoliv je to nejsnazší cesta k úspěchu uplatňovaná dnes a denně miliony lidí. Mít trpělivost, protože věci se nestávají hned a krátkodobé úspěchy mají také krátkodobé trvání.
Živě: Jak vidíš vývoj internetového trhu, zejména v mediální branži?
DD: Internet se dostal tam, kde je vše ostatní, pokud ho budeme brát jako podnikatelské prostředí. Je ale médiem, takže z mého pohledu ta otázka není zcela správná. Slouží primárně ke komunikaci a myslím si, že se tato funkčnost bude ještě více a více posilovat. Jako informační médium se změnil – informací je mnoho, času je málo a lidé již nehltají vše, co se někde objeví. Mají i problém najít to správné a relevantní a topí se záplavě informací nevalné kvality ale zato valné kvantity. Prozatím je ale také český Internet trhem příliš malým – jeho růstu nadále brání nedostatečné technické komunikační možnosti. ADSL v nedohlednu, nové internetové tarify momentálně také v nedohlednu. Rozvoj brzdí i cenové podmínky – jakkoliv si nemyslím že by přístup k internetu byl extrémně drahý, spíše bych to bral tak, že je drahý na to, co je internet schopen dát zpět. Něco na ten způsob, že se to vlastně většina lidí „nevyplatí“.
Média na Internetu? Trh je rozdělen, nedokážu si představit, že by nějak mohlo dojít k dramatickým změnám. Hovoří pro to i zkušenosti při budování QUICK.CZ. Doba se změnila a dokonce ani velké marketingové výdaje neznamenají automaticky velké výhody. Ve prospěch uživatelů internetu by nakonec byla ještě tvrdší konsolidace – subjektů je prostě příliš mnoho, všichni dělají všechno a většina dělá to, co ani uživatelé (návštěvníci, čtenáři) ve skutečnosti nechtějí nebo nepotřebují. Malé specializované tituly s vyhraněnou cílovou skupinou mohou mít výhodu i díky podstatně nižším nákladům a menšímu objemu činností nutných k jejich chodu a udržení. Výhoda velké velikosti na českém internetu neexistuje.
Živě: Český Telecom, ale i jiné telekomunikační firmy (a nejen ony, viz portály, mediální firmy) v poslední době silně redukují své aktivity v Internetu. Jednají rozumně?
DD: Myslím že jednají rozumně tam, kde je jasné, že dané aktivity nepřinášejí odpovídající příjmy nebo výhody. Svět se změnil, euforie opadla, peníze jsou dražší, příjmy jsou nutné. Nelze existovat z obratů vytvářených bartrovou ekonomikou a stejně tak nelze předpokládat, že někdo bude dělat charitativní činnost jenom proto, že je to módní nebo zajímavé. Internet se stal realitou a ani ti „nejnavštěvovanější“ na něm stále nenacházejí dostatečný obchodní model schopný postavit se jejich velikosti a ještě navíc dlouhodobě udržitelný.
Možná kdyby se konečně objevil snadný způsob jak využít Internet komerčně, zejména jak pomocí Internetu snadno platit za služby, obsah či věci, znamenalo by to možnost změny. Ale o tom, že něco podobného je zoufale potřeba, se mluví již několik let. A nic příliš nenasvědčuje tomu, že by se rýsovalo cokoliv masově použitelného.
Živě: Český Telecom za doby tvého působení (plus mínus) pohltil hned několik „internetových“ firem a nainvestoval do jejich rozvoje další, zjevně nemalé peníze. Nyní se zdá, že naopak tyto aktivity razantně utlumuje, mnohdy jen velmi krátkou dobou poté, co je za drahé peníze koupil. Je to správný dojem? Proč tak firma činí?
DD: Priority se mění, mění se vedení, mění se zaměření a plány. S tím může souviset i to, že něco, co se kupovalo (a proces kupování trval nějakou dobu), může být po těch několika letech náhle diskutabilně využitelné. Český Telecom, myslím si, nepohltil internetových firem příliš a investice byly v rozměrech této společnosti poměrně malé. V některých případech si myslím že investice splnily svůj účel a byly přínosem – takhle beru i koupi MIA. Ta přinesla do ČTc nové technologie, znalosti, tým lidí a následně zajistila nové projekty a aktivity. A z hlediska finančního si nemyslím že za kdoví jak drahé peníze. Otázkou jakýchkoliv akvizicí a koupí ovšem je, zda kupující bude skutečně schopen využít to, co koupil, nebo zda se koupené rozmělní v nejistotu a neustále kolísání mezi tím kam jít, zda vpravo či vlevo, zda nahoru či dolů. Neumět se rozhodnout bohužel patří také k určitému „tržnímu“ chování ale také k určitému manažerskému modelu.
Živě: Které „internetové“ firmy na českém trhu podle tvého názoru přežijí v delším časovém horizontu a které ne, proč?
DD: Ironií osudu nejspíše je, že ony ty internetové české firmy již hlavně „přežívají“. Ctím podepsané mlčenlivosti, a díky aktivitám v ČTc vím o skutečném stavu některých českých internetových firem. Pokud některé nenajdou cestu ven, skončí to velkou ránou a obrovskými dluhy. Otázka je, zda různé fondy či investiční společnosti budou ochotny „odepsat“ desítky milionů korun. Říci jejich jména? Většině lidí je to jasné, já ty jména říkat nemohu, bylo by to nefér hlavně proto, že jsem jejich skutečný stav poznal „oficiálně“.
Živě: Byl tvůj odchod z ČTc výsledkem přátelské, věcné dohody, nebo to bylo „prásknutí dveřmi“?
DD: Můj odchod z ČTc byl výsledkem věcné dohody a myslím si, že je správně načasován. To, co mělo být uděláno, uděláno bylo a ve stávajících podmínkách nebylo možné očekávat víc – souvisí to i s otázkou o redukci činností v Internetu. Český Telecom byl tím, kdo vlastnil internetové aktivity a já jsem pro něj na nich pracoval. Vždy jsem měl a nadále mám své představy a plány týkající se internetových služeb jako byl portál QUICK či obsahové tituly pod NAMODRO. Tyto plány a představy lze označit jako představy o podstatně agresivnějším a progresivnějším růstu, podmíněném ale využitím všech možností, které dávají synergické efekty.
Živě: Kde nyní cítíš svoji hlavní kompetenci pro další uplatnění? Hodláš se nechat zaměstnat nebo chceš dál podnikat?
DD: Žádná z možností není vyloučena. Rád bych se pohyboval nadále někde v oblasti internetových projektů, ale vyloučen není ani marketing, technika či návrat ke kořenům, k obchodu. Možnost podnikat je asi ale až ta druhá, přednost má zajímavé zaměstnání, zajímavé hlavně smysluplností, náplní, perspektivou a uspokojením.
Živě: Máš představu, jaký bude další osud Světa Namodro? Je to tvoje dítě – necháváš jej už zcela v cizích rukou, nebo budeš usilovat o to, abys jeho další vývoj nebo chod ještě ovlivňoval?
DD: Moje dítě ano, ale jeho vlastníkem je Český Telecom. Co s ním bude je věc s mnoha otazníky. Buď bude zachován a bude pokračovat proces jeho transformace od původního živelného média k více „serióznímu“, nebo může ze dne na den skončit. Svým způsobem je totiž diskutabilní zda telekomunikační gigant, rozměru ČTc, má vlastně být vydavatelem – zejména v kontextu k prodeji Českého Telecomu a vývoji telekomunikačního trhu.
A na závěr, Dan Dočekal o sobě…
Daniel Dočekal, narozen 1967, znamení Vah, nesnáší lež, přetvářku, podlézavost, neschopnost, nerozhodnost, alibismus a nekompetentnost. K jeho vlastní občasné škodě říká otevřeně, co si myslí, ale nehodlá tuto vlastnost měnit. Publicistické aktivity kombinované s detailní technickou znalosti internetových technologií a trhu využil před lety k vytvoření Světa Namodro a posléze k budování portálových a internetových služeb pro Český Telecom. Předcházelo několikaleté působení v Nizozemí následované několikaletým působením v technických i obchodních pozicích prokládané psaním knih a tisíců článků pro Internet ale i pro prakticky všechny české a některé cizí neinternetová média. Je nezdolný optimista a nedokáže si představit život bez humoru a legrácek. Čerstvě podruhé ženatý poté, co se čerstvě rozvedl.
