Kdyby měl hlavu, robot zvaný DyRET – kterého v roce 2015 představili odborníci z University of Oslo – by vypadal až znepokojivě živě. Momentálně si osvojuje schopnost překonávat rozmanité terény, přičemž si dokáže brát ponaučení ze svých vlastních chyb.
Aktuální verze zvládá chůzi po ledě, kamenech atd. Jakmile se ocitne na dosud neznámém povrchu, začne zkoušet různé varianty kroků. Stejně jako dítě, i on samozřejmě občas spadne. Dokáže však určit, jaké volby mu poskytly největší stabilitu a zapamatovat si je.
Poté, co si na ten který terén zvykne, je schopen dělat i další zajímavou věc – pohybovat se v případě potřeby úsporným způsobem.
Pro DyRETa jsou „nejpřirozenější“ dlouhé a hbité kroky, jenže ty vyžadují hodně energie. Jak se tedy baterie vyčerpává, zkrátí své končetiny, čímž spotřebu energie sníží. A současně zrychlí tempo, aby vykompenzoval časovou ztrátu.
Jde o učebnicový příklad apliakce tzv. evoluční robotiky. Zjednodušeně řečeno, stroj disponující mnoha užitečnými vlastnostmi se postupem času naučí spoléhat na ty, které mu v daném prostředí jsou nejužitečnější.
„Tato oblast robotiky znamená, že DyRET a jemu podobní mohou zvládnout více scénářů, než by jim mohli případně zadat jejich programátoři. A čím dřív roboti dokážou věci sami vymýšlet, tím dřív je můžeme nechat úplně bez dozoru...“ komentoval to Futurism.
