Proto je také lepší mít více zájmů podnikání (mám 2 a jde o zcela odlišné obory – služby). Já vidím v krizi příležitost optimalizovat, inovacemi získat konkurenční výhodu, posílit byznys a po opadnutí krize v konjunktuře mít navrch proti konkurenci. Kdo tápe, neví, váhá, nemyslel na horší časy, bojí se, skončí a uvolní místo schopnějším. Tak jsem začínal já v 1/2 90tých let (s pomocí otce kvůli věku), nikde jsem nemohl žádat o dotace (ČR nebyla v EU), stát o pomoc (měl se svými nezaměstnanými a krachujícími fy své starosti a nikdo nekřičel na ulicích, že je tím ohrožena demokracie!), lidé měli hluboko do kapsy a neměli na zbytné zboží, proto jsem se ihned orientoval na bohatší trhy především Německo (kde mám prakticky půlku rodiny od války, odsunu – a mnozí hádali správně, že Německo se opět spojí), ale také záp. Evropu, UK a v zastoupení působím též v Kanadě, USA a v AU, kde mi pomáhá strýc (jo vyhnali ho komunisti – zločinci, takže je fakt, že ty moderní socialistické na oko rovnostářské bláboly mládeže nemusím).
> A maličkost, nemám deprese, nikdy jsem je neměl a jako dnes mladí jsem si taky nemohl vše dovolit. Takové řeči já nemám na nájem, tak třeba v tom Německu je většina bytů nájemních a moc lidí nekafrá. Stejně tak chmury z politiky, byla doba, kdy se všichni třásli z a-války a nezbláznili se. Prostě já za tím vidím u mládeže špatnou výchovu z rodiny. Neúspěch, prohra a naučit se, že nejsem nijak výjimečný už tím, že se narodím – všichni do jednoho jsme nahraditelní – (čas ukáže, kdo se opravdu prosadí a stane obrazně nesmrtelným), že nikdo na Vás venku s otevřenou náručí nečeká, jsou také důležité aspekty při výchově člověka. Dítě, které rodič chrání, často neprávem i před učitelem ve škole, to moc daleko v životě nedotáhne.